Rozhovor s Běloruskami, které studují na VŠE

6. 11. 2007 | Studium v zahraničí

1. Co v České republice studujete, a který ročník? J: Studuji Vysokou školu ekonomickou, obor cestovní ruch a regionální rozvoj na fakultě mezinárodních vztahů. Teď jsem ve čtvrťáku. K: Já taky studuji VŠE, ale podnikání a právo.

2. Zdá se vám studium lehké, nebo naopak náročné? J: Předměty z celoškolské povinné skupiny jsou dost těžké a hodně závisí na učitelích. K: Na učitelích moc záleží a taky na předmětech. Obecně je pro cizince studium mockrát náročnější než pro Čechy.

3. Jaký je rozdíl mezi českými školami a školami v Bělorusku? J: Rozdíly jsou v hodnocení, tady dostáváme známky A, B, C, D, to v Bělorusku není. Nejsou ani dané předměty pro jednotlivé semestry jako tady, spíš je to soubor předmětů, které musím udělat. Nemohu si udělat vlastní rozvrh jako tady. A nebudu to skrývat, existuje tam i podplácení – neumíš matiku? Zaplať a budeš mít zápočet nebo zkoušku. K: Rozdíl je obrovský, tady se nikdo o tebe nestará, kromě sebe. To znamená, že pokud nechceš něco dělat – nemusíš. Všechno je úplně na tobě. U nás se učitelé starají, aby studenti něco dělali, není to takové samostudium jako tady. Žádné předměty si nemůžeš vybírat a ty, které jsi nezvládla, nemůžeš opakovat. Takže tady je velice demokratický systém. Jestli je to dobré pro nedospělého člověka nebo ne, já nevím. (smích)

4. Jak jste spokojené se studiem? Nezměnily byste své rozhodnutí studovat tuto školu? J: Baví mě cestovní ruch, právě proto jsem zvolila tento obor. Ale pomalu začínám litovat, že jsem si zvolila VŠE, ta škola je o ničem, mám málo zajímavých oborovek. Na druhou stranu nemám peníze, abych mohla studovat školu, kterou počítám za lepší. K: Už jsem si říkala, že cítím, že ekonomka není moc pro mě, proto přemýšlím, že začnu s něčím jiným, něčím více kreativním. VŠE mě nebaví.

5. Proč studujete zrovna v České republice? J: Vždycky jsem chtěla studovat v zahraničí. Dlouhou dobu jsem chtěla studovat vysokou školu v Polsku, ale jednou jsem uviděla inzerát, že jedna firma připravuje na přijímací zkoušky na vysoké školy v České republice. Česká republika, jak je známo, má vyšší ekonomickou úroveň než Polsko, navíc jsem několikrát byla v Praze, a Česko jsem již dávno měla moc ráda. Proto jsem se rozhodla pro Českou republiku. K: Když jsem s touto školou začínala, neměla jsem moc z čeho vybírat a podnikání jsem si představovala jako budoucí povolání.

6. Umíte dobře česky, kdy a kde jste se naučily? Bylo to lehké/těžké? J: Češtinu jsem se učila doma, chodila jsem na doučování jednou týdně, během jednoho roku a to mi naprosto stačilo, abych v pohodě zvládla přijímačky. Potom už to bylo těžší, ale od začátku jsem se začala hodně bavit s Čechy a čeština mi docela šla, vždyť je to slovanský jazyk. K: Během poslední, jedenácté, třídy na střední škole jsem studovala češtinu u soukromého učitele, dvakrát týdně. Bylo to jenom na přijímací zkoušku, ale to stačilo.

7. Co vás tu nejvíc překvapilo? J: Překvapila mě svoboda. A také to, že Češi si mě váží více, než lidé z mého rodného státu. K: Že se všichni starají sami o sebe.

8. Co se vám v ČR líbí/nelíbí? J: Líbí se mi, že nejste nepříjemní, že neporušujete zákon, tak jak to dělají třeba Rusové nebo Ukrajinci. Nelíbí se mi to, že hodně Čechů je podle mě uzavřených. Nezajímají se o to, co se děje kolem nich. Mám i pár nepříjemných zážitků. Potkala jsem hodně lidí, kteří mě obviňují za osmašedesátý rok. Vždyť za to nemůžu! Nemůžu za to, že jsem se narodila ve své domovině a nemůžu za to, co kdysi udělali mí předci. K: Já mám ráda Prahu. Mám ráda tu demokracii, člověk má možnost dělat, co chce – tady je pro to obrovský prostor. Nikdo tě nebude rušit, pokud nebudeš rušit někoho ty sám.

9. Kde byste chtěly pracovat? Máte nějakou vysněnou práci? J: Chtěla bych pracovat pro začátek jako manažerka ve velkém a známém hotelovém řetězci, byla by to pro mě výborná praxe. Co bych chtěla potom, zatím nevím. K: Zatím spíš přemýšlím nad dalším studiem.

10. Chtěly byste po ukončení studia zůstat tady, nebo se vrátit do Běloruska? Nebo žít v úplně jiné zemi? J: Česko mám opravdu ráda, ale nejsem si jista, zda bych tu chtěla zůstat. Ráda bych jela pracovat jinam, ale myslím si, že bych se sem stejně vrátila s rodinou a měla klidný a důstojný život. K: V České republice jsem dva roky, jsem úplně spokojená, ale co bude dál? Nevím, nevím…