Reprografické služby v knihovnách

Reprografie (z řečtiny – repros = opakovat, grafain = psát) = vytváření opakovaného písemného sdělení

• nejstarší reprografická metoda: kymografie (= reprografie založená na kyanidech, je to jedovaté > už se to nepoužívá)

Jednotlivé metody reprografie

1. diazografie
2. termografie
3. elektrografie
4. digitální zobrazení
5. fotografie

Reprografické metody

1. konverze informace = převedení informace do reprograficky zpracovatelné formy (dvourozměrná předloha – papír)
2. transformace informace = technologický převod, který vytváří ze vstupních předloh nové předlohy – transformované (např. zmenšení kopie, jiný materiál nosiče, jiné optické vlastnosti,…); transformací se myslí taky všechny formy snímkování předloh a jejich přenos na tiskové hlavice
3. rozmnožování = vytváření hromadných kopií předloh z originálních a transformovaných předloh kopírováním (využívají se k tomu technické prostředky)

Základní pojmy v reprografii

Reprografická informační média = nosiče informací zhotovené reprografickými metodami; vznikají: přímou reprodukcí předloh nebo konverzí strojově čitelného záznamu (zejména magnetického či optického) Předloha = to, co chci okopírovat; vstupní dvourozměrný předmět určený k reprografii

• posuzujeme ji podle několika hledisek:

1. dle tónové stavby obrazu:
2. pérové – všechny prvky v jednom barevném tónu (např. černá)
3. tónové – barevné předlohy (stupnice šedi nebo barev)
4. dle vlastnosti podložky:
5. neprůsvitná (matná, lesklá, pololesklá, bílá nebo zbarvená)
6. prostupná (prostupná pro nějaký druh záření – průhledná, průsvitná,… -fólie)

Prvotní předloha = předmět, který vzniká jinak než reprografickou metodou (originály technických výkresů, rukopisy, strojopisy, tiskopisy, fotky, záznamy vygenerované PC) Reprografická předloha = výstupní produkt reprografie (kopie, reprografické výtisky, mikrografické záznamy všech forem a jejich duplikáty, kopie, zvětšeniny,…) Výtisk = originál – kniha; určen pro větší počet uživatelů (výroba tiskové formy = matrice > tisk (tisk z výšky = razítko X tisk z hloubky X snímací tisk X průtisk = tisk přes blánu X ofset) = mechanický přenos barvy z matrice na potiskovaný materiál) Kopie = nejpoužívanější reprografické médium, které vzniká reprodukcí předlohy bez možnosti zásahu do rozmnožovacího procesu kopírováním; kvalita závisí na technice; s kopiemi pracujeme jako s originálem

• podle použité techniky se dělí na:

1. fotografické kopie
2. diazografické kopie
3. termografické kopie
4. elektrografické kopie

A Fotografické kopie

• založena na působení světla na halogeny stříbra
• fotometrie = nauka o množstevních vlastnostech stříbra (čím víc světla > odlišná fotka)
• fotografická senzitometrie = nauka o měření fotografických vlastností vrstev citlivých na světlo – makrosenzitografie = gradační a barvodělné vlastnosti fotky X mikrosenzitografie = hodnocení kvality fot. materiálu (závisí na zrnu filmu) – např. jak moc můžu zvětšit fotky, aby nebylo viditelné zrno?

Proces vzniku fotky = vznikají účinkem světla na halogeny stříbra

• po osvětlení vzniká neviditelný obraz > proces vyvolání > kopii vidím v negativním nebo v pozitivním zobrazení (podle použitého materiálu)

předloha čočka (kus skla) osvit kopie

• nasvítím předlohu (osvit) > vznik zmenšené a převrácené kopie předlohy na filmu (latentní – neviditelný) > vývojka (lázeň, kam vložíme film) > ustalovač (stabilizace obrazu, odplavení stříbra) > vyprání > sušení ⇒ kopie (většinou negativní – bílý záznam, černé pozadí)
• barevná fotka – více vrstev materiálu (3 vrstvy – modrá, červená, zelená), které jsou citlivé na spektrum světla (každá z nich je citlivá na konkrétní světlo > vyvolání > barvy se složí dohromady)

• nekonvenční fotografické procesy:

1. stabilizační dvoulázňový proces
2. difusní fotografické procesy (polaroid – hned získáváme pozitivní kopii díky speciálnímu fot. papíru)
3. autoreverzní fot. materiály – můžeme na nich obr. zhotovit několikrát (za čas se vrátí do původního stavu)
4. fotografie s nosnou frekvencí – obr. se vytváří přes optickou mřížku na citlivou vrstvu filmu
5. holografie

• prostorové vyjádření obrazu (holografické nálepky k označení pravosti,…)
• na jemnozrnnou fotografickou vrstvu (složená z halogenů stříbra) se zaznamenává interferencní úkaz (něco jako duha), který vzniká v prostoru, kterým prochází koherentní svazky (které jsou úplně stejné) paprsků (monochromatické – jednobarevné, paprsky se stejnou vlnovou délku, kmitočet a konstantním rozdílem fází a které se prolínají)
• pro vyvolání se odstranění daný předmět, je potřeba laser (referenční vlna), přes desku uvidím 3D předmět

B Diazografické kopie

• založeno na rozkladu látky diazometan (sloučeniny dusíku) vlivem ultrafialového záření (diazometan se rozkládá)
• kopie jsou cítit po sirovodíku (dusík uniká v podobě plynu)
• proces vzniku: předlohu (musí být prostupná – papír) přiložím textem dolů těsně na film s diazometanovou vrstvou > předloha se osvítí UV zářením (tmavá místa pohltí záření – nedojde k osvitu, světlá reagují z diazometanem) > dusík je uvolňován, vniká do prostoru > na filmu vzniká latentní obraz > vyvolání (v roztoku čpavku za zvýšené teploty, místa odpovídající předloze se vybarví)
• využití: technická dokumentace,…
• 2 způsoby zobrazení rozložené látky: diazografické kopírování (viz výše) X vezigulární proces (bublinkový) – dusík je rozpuštěn v termoplastické pryskyřici (látky reagující s teplem se rozpustí) > osvit UV (dusík reaguje tak, že chce uniknout > zvětšuje svůj objem > vytváření bublin v termoplastické látce) > vyvolání mokrou cestou

C Termografické kopie

• založeno na účincích infračerveného záření
• využívá:

1. fyzikálních vlastností látek (látka, která reaguje s teplem, je nanesena na podkladovém materiálu na nějaké barvě > působení tepla > látka se rozpustí > odpaří se vosková vrstva > vyjde na povrch barva, která je pod touto vrstvou)
2. chemických vlastností látek (dvě látky zahřátím reagují > vznik azobarviva (zviditelnění lá­tek)

• kopie jsou na vzduchu a teplu málo stálé (nepoužívají se k trvalému uložení)
• využití: fax

D Elektrografické zpracování

• založeno na účincích světla na fotosenzitivní materiál (= fotopolovodič – selen – ve tmě izolant, na světle vodič)
• proces vzniku kopie:

1. nabíjení (elektrizace) – na povrch selenového válce se rovnoměrně nanese elektrický náboj (je tma > náboj nemůže být sveden do země)
2. osvit – proužek světla se posouvá a obraz se přenáší na povrch válce pomocí soustavy zrcadel; v místně osvitu se stává selen vodivý > je sveden do země; na válci zůstane latentní (neviditelný) obraz originálu
3. vyvíjení (vyvolání) – oblast fotoválce se stává vodivou > náboj se vybije do země; na válci zůstává latentní obraz, který se zviditelní pomocí toneru (je nabalen na částečky nosiče > nosič se dostane do blízkosti latentního obrazu a má opačný náboj než on > prášek na nosiči přitáhne tento toner díky opačnému náboji na obraz na válečku)
4. přenos (= přesypání toneru na papír) – tonerový obraz z válce je přenesen na kopírovací papír (má vysoký opačný el. náboj než toner)
5. separace – papír je oddělen od válce (na který se snaží se přitisknout)
6. fixace – pomocí tepla a tlaku zažehlení toneru do papíru mezi dvěma válci
7. čištění – mechanickou stěrkou se oškrábne toner
8. mazání – mazací lampou se odstraní zbytky elektrického náboje (provádí se světlem) z válce

Digitální fotoaparát

• dokáže vyhodnotit odražené světlo do 0 a 1 > seskládání do souboru
• CCD senzor, obrázek se vytváří v paměti elektronického média – na paměťové karty
• kvalita a velikost závisí na počtu megapixelů
• optický i digitální zoom, má čočku
• k vidění obrázku potřebujeme čtecí zařízení (připojení k PC)
• výhody: úprava fotek (přidání jasu, narovnání, odstranění červených očí,…), manipulace s fotkami přímo ve fotoaparátu (mazání, otáčení,..)

Digitální kopírovací stroje

• založeno na účincích světla (účinky světla vyhodnocuje CCD senzor)
• čte světlo odražené od předmětu a konvertuje (převádí) ho na digitální signál, můžu do obrázku zasáhnout > dig. signál (laserový paprsek) se vysílá na fotoválec
• výhody: přesná reprodukce originálu, rychlejší než elektrografické kopírky, jednoduchá úprava naskenované stránky
• několik druhů:

1. skener – díky prvku CCD dokáže proužkem světla (nasvícení) přečíst předlohu – čte světlo odražené od předlohy a převádí ho na digitální signál
2. laserová tiskárna – převod dig. sgnálu na analogový pomocí laserového paprsku, který vykreslí analogový záznam na povrch válečku > tisk a fixace; zařízení RIP = vytváří na základě světla a laserového paprsku obrázek

Kopírování

1. dle postavení předlohy

1. kontaktní: předloha s materiálem, na který kopíruju, v těsném kontaktu (kopírování prosvětlením – něco jako když dám na okno dva papíry na sebe > můžu obkreslit obr. ze spodního papíru) X reflexní (když je předloha neprůsvitná; záření projde napřed citlivým materiálem (kopií) > dopadne na předlohu > část záření se odrazí od světlých míst předlohy > vrací se zpět ke kopii > na kopii se vytvoří obrázek)

Kopírování prosvětlením osvit (kde jsou tmavá místa > paprsky neprojdou) předloha citlivá vrstva

kopie

2. optické: nejvyužívanější; osvětlená předloha se promítá optickou soustavou, zařízení musí mít vlastní zdroj světla; jediná kopírovací technika, která umí zvětšovat i zmenšovat (zoom)