Deset tipů, jak na maturitní otázky

1. Začněte včas. Budete mít klid a víc času na opakování

Jednoznačně nejefektivnější systém je takový, při kterém vytváříte maturitní otázky postupně. Začít můžete třeba už v prvním ročníku středoškolského studia. Takhle svědomitě se na maturitu samozřejmě připravuje málokdo. Rozhodně se ale vyplatí začít s opakováním a s tvorbou otázek na začátku posledního středoškolského ročníku. Neříkejte si, že nemá smysl se učit průběžně, protože do maturity stejně všechno zapomenete. I když vám to tak může připadat, není to pravda. Navíc látky k maturitě je zkrátka příliš na to, abyste si všechnu zapamatovali během posledních pár týdnů.

2. Pište otázky společně s probíráním látky v hodinách. Spláchnete současně přípravu do školy i na maturitu

Až v češtině proberete například národní obrození a budete se učit na test, který vás stejně nemine, sepište rovnou i maturitní otázku na tohle téma. Vypracovat ji hned poté, co se o tématu učíte, nebo ho ve škole opakujete, se vyplatí z několika důvodů. Jednak máte látku v živé paměti, takže nebudete potřebovat tolik dohledávat informace z knih, výpisků a internetu. Jednak si tím látku zopakujete pro nadcházející testy. A v neposlední řadě tímhle způsobem nebudete odkládat ty nejnáročnější nebo nejméně záživné otázky až na poslední chvíli.

3. Pracujte systematicky: každý týden jednu otázku

Často se stává, že učitelé nestihnou detailně probrat a zopakovat všechny maturitní otázky. Nespoléhejte se proto na to, že všechno nějak doženou. U maturity nemůžete říct, že odpovědi na otázky neznáte, protože jste se to v daném předmětu neučili. Komisi nebude zajímat, zda vás špatně připravil učitel, nebo jestli jste něco zanedbali vy sami. Při přípravě je v takovém případě větší díl zodpovědnosti na vás. Abyste se lépe motivovali, uzavřete třeba sami se sebou smlouvu, že každé pondělí (nebo jiný zvolený den) vytvoříte a naučíte se jednu maturitní otázku. Za splnění „plánu“ si také můžete slíbit odměnu – třeba čokoládu nebo kino.

4. Průběžně si opakujte. U maturity jako když najdete

Vytvořené otázky zakládejte do složek podle předmětů, a – to je velmi důležité! – pokaždé, když se učíte otázku novou, nezapomeňte prolétnout očima otázky předešlé. Čas od času si celou složku projděte a přečtěte. Získané znalosti tak bezbolestně udržíte v hlavě. Ačkoliv to vyžaduje trochu disciplíny, je to mnohem efektivnější a snazší, než se učit to, co jste už zase úplně zapomněli. Pokud si v listopadu natlučete do hlavy aminokyseliny, ale do května se na ně ani nepodíváte, bude vaše úsilí velmi málo účinné – ačkoliv je to určitě lepší než nic, za těch pár měsíců toho dost zapomenete a budete se muset učit většinu znovu. Naopak budete-li si průběžně otázky pročítat průběžně, látku si zapamatujete lépe a přirozeněji. I když vám pak o svaťáku bude připadat, že nic nevíte, nebojte – u maturity si vzpomenete.

5. Nemusíte být na všechno sami. Pište otázky ve skupinkách

Vypracovat desítky otázek na různorodá témata v relativně krátkém čase není snadný úkol. Pokud ale máte spolehlivého spolužáka nebo dokonce spolužáky, můžete otázky dělat ve skupince. Rozdělte si témata třeba podle toho, co koho nejvíc zajímá, a každý sepište část otázek. Ostatní ve skupince už si je pak jen upraví podle toho, jak jsou zvyklí se učit – někomu se lépe studuje z plynulého textu, někomu z krátkých heslovitých bodů a podobně. Pokud se rozhodnete sepsat otázky ve více lidech, dejte pozor, abyste si vybrali do svého „týmu“ zodpovědné spolužáky, na které je spoleh. Jinak se vám může stát, že někdo otázky zkrátka nedodá, nebo budou plné informací z neověřených zdrojů a celkově odbyté – což vám při učení ani při samotné zkoušce příliš nepomůže.

6. Opatrně s internetem, vycházejte z více zdrojů

I když byla celé čtyři roky vaším nejoblíbenějším zdrojem informací Wikipedie, při tvorbě maturitních otázek na ni radši nespoléhejte. Internet všeobecně je – nejen pro studenty – užitečné médium, ale jeho obsah může tvořit kdokoliv, a tak se na něm čas od času objevují věcné chyby. Je proto dobré informace ověřovat v knihách nebo výpiskách z hodin.

Stáhnout si můžete i již hotové otázky. To s sebou ale nese tu nevýhodu, že učíte-li se z textu, který zpracoval někdo jiný, tak se nic nenaučíte při jeho sestavování. Navíc u nich často nevíte, odkud autor čerpal. Pokud přesto chcete používat vypracované otázky z internetu, stáhněte si jich na jedno téma třeba pět, všechny texty přečtěte a udělejte si z nich vlastní kompilát (něco vezmete z jedné, něco z druhé, něco sami doplníte a něco umažete). Snížíte tím riziko věcných chyb – pokud uvidíte, že ve dvou otázkách je něco jinak než ve zbývajících třech, dohledejte si, jak je to správně. Na to doporučujeme používat své zápisky z hodin, učebnice a knihy z knihovny.

7. Pozor na rozsah – vydržíte mluvit 15 minut?

Nemá smysl rozepsat každou otázku na dvacet stran. Tolik věcí si stejně nejspíš nezapamatujete a akorát se vám budou plést. Dlouhý text by se vám navíc špatně opakoval a hromada papírů na naučení by vás jen zbytečně stresovala. Napsat ale jen dvě strany s tím, že to přece nějak „okecáte“ také není nejšťastnější přístup. Ideální rozsah jsou přibližně čtyři strany A4 na každou otázku. Dejte pozor, abyste měli dostatek informací a dokázali o nich mluvit dostatečně dlouho, tedy celou dobu zkoušení.

Dobrou pomůckou mohou být určité zkrácené „přehledy“ – ke každé otázce si sepište jednu stranu plnou vyloženě holých faktických údajů, čísel, dat a jmen. Nápomocná může být také krátká osnova. Pokud vám výpisky „v kostce“ nevyhovují, rozepište se trochu víc, odpusťte si ale nepotřebnou omáčku, kterou hravě vymyslíte na místě.

8. Naučte se prvních pár vět nazpaměť. Dál už to půjde skoro samo

Začátky bývají nejhorší. Pod vlivem stresu se vám může stát, že u zkoušení nebo i u maturity vytáhnete otázku, kterou sice třeba umíte, ale najednou dostanete „okno“, ze stresu se „zaseknete“ nebo prostě nebudete vědět, odkud a jak začít. Na potítku si na spoustu věcí vzpomenete a připravíte si je, ale když dosednete před komisi, najednou nevíte, co všechny ty poznámky, které máte před sebou, znamenají. Je proto dobrý nápad připravit si prvních pár vět, které se naučíte nazpaměť jako básničku: oslovit zkoušející nebo komisi, zopakovat, kterou otázku jste si vylosovali a vědět, čím chcete začít. Může to být třeba: „Vážená maturitní komise, vylosoval/a jsem si otázku číslo 17, tedy Velkou francouzskou revoluci. Dovolte, abych nejprve nastínil/a historický kontext, který této velké události předcházel.“ Úvodní věta může být velmi podobná pro všechny otázky. Pokud se vám povede, vzbudíte dobrý první dojem u zkušební komise, sami ztratíte trochu trémy a dál už to půjde snáz, protože prolomíte prvotní hrůzu a „knedlík v krku“ a získáte čas na utřídění myšlenek.

9. Určete si priority. Řešte to, co je důležité

Poslední rok střední školy není jednoduchý. Kromě běžné školní agendy, jako jsou průběžné testy nebo čtvrtletní prověrky, řešíte také maturitní ples, přijímací zkoušky na vysokou školu a samozřejmě maturitu. Člověk má logicky tendenci řešit prvně to, co akutně hoří. Třeba zítřejší test z fyziky, ze které sice možná nematurujeme, ale propadnout z ní také nemůžeme. Maturitní otázky nebo příprava na přijímací zkoušky se nejeví tak dramaticky, protože „na to je přece ještě čas“. Musíte si ale uvědomit, že jsou věci naléhavé a jsou věci důležité, a ty důležité je třeba řešit už tehdy, kdy ještě naléhavé nejsou. Pokud potřebujete k výkonu blížící se termíny, vytvořte si je sami. Zapište si třeba do diáře datum, do kterého chcete projít tři testy studijních předpokladů a jiné, do kterého chcete mít hotových deset maturitních otázek z angličtiny. Nebo si můžete psát každý týden to-do-list, seznam věcí, které chcete udělat. Ale napište si tam taky nějaký odpočinek. Bez toho to totiž ani v maturitním ročníku nejde. A zdraví, dobrá nálada a hezké vztahy s okolím patří určitě mezi věci důležité, i když ne naléhavé.

10. Nechte se vyzkoušet. Překvapí vás, kolik si pamatujete

Maturita už je za rohem a vy máte pocit, že nic neumíte, i když vám maturitní otázky dělají každodenního společníka posledních pár měsíců? Nebojte, nejspíš za to může jen stres. Nechte se od někoho vyzkoušet – uvidíte, že si vzpomenete. Mnohdy i navíc, než byste čekali. Poproste kamaráda nebo rodiče, aby se vás ptali, nebo se testujte navzájem se spolužáky. Možností jsou také různé testy volně dostupné na internetu. Hlavně se nenechte rozházet tím, že nevíte vše úplně dokonale. Vaši spolužáci jistě také neví všechno. A konec konců ani zkoušející komise…

Zdroj fotografií: freeimages.com