Pět otázek pro… Pavla Renčína

Jakou vysokou školu jste studoval a proč jste se pro ni tehdy rozhodl?

Studoval jsem docela veselou školu, a to ekonomickou fakultu na zemědělce v Praze. Ano, správně si všímáte toho, že uvádím napřed tu ekonomiku, protože se mě celá studijní léta bytostně dotýkalo označení „hnojárna“, když se naše osnovy z drtivé části překrývaly s VŠE. A proč jsem se pro ni rozhodl? Nechtěl jsem po střední na vojnu a na žurnalistiku mě nevzali. Díky bohu.

Co Vám dalo studium na vysoké škole z hlediska Vaší dnešní profese?

Já na studium na vysoké škole nedám dopustit. Ne, že bych se naučil tolik praktických věcí, ale získal jsem obrovský přehled o tom, co se naučit dá. Jistě, že se dá v dnešní době všechno vyhledat na internetu, ale musíte především vědět, že řešení vašeho problému existuje, že už na to někdo vynalezl nějaké metody a postupy. Jinak skončíte tak, že v lepším případě vynalézáte to, co už udělal dávno před vámi někdo jiný a kolikrát líp. Navíc jsem měl pocit, že mi na škole roste mozek. Neptejte se mě na to jak, ale prostě jsem to věděl! Hlavně z matiky, na kterou nemám příliš vrozeného nadání… Musel zkrátka povyrůst, aby ji pojmul. Na mé spisovatelské dráze se vysoká škola podepsala tak ve vyšším rozhledu, to je asi to hlavní. Škola humanistického směru by v tomto ohledu zafungovala asi líp.

Pavel Renčín a jeho trilogie Městské války

Kdybyste si mohl vybrat dnes znovu, co byste studoval a kde? Volil byste například možnost studia v zahraničí?

Já jsem vlastně docela spokojený s tím, co jsem si vybral. Nabídlo mi to poměrně širokou možnost uplatnění. Psát se dá s jakoukoli školou, to se ve škole člověk nenaučí. Studia v zahraničí za mě teprve začínala, to je určitě věc, kterou bych zvážil, tehdy jsem na ni neměl dost odvahy. Dnes mi to ale přijde jako skvělá příležitost, jak poznat novou zemi a kulturu.

Co se vám vybaví, když se řekne „studentský život“?

Kombinace dvou fází. Fáze A – nejvíc pohody a proflákaného času v životě. Fáze B – přeřazení na světelnou rychlost, kdy jsem dřel jak kůň o zkouškovém. Ve vzpomínkách ale přetrvá to dobré, takže pohoda. Kdybych to měl prožít znova, dokázal bych si to užít ještě víc. Trávil bych asi míň času doma a víc času sportem a na tazích s kamarády a kamarádkami – otázkou je, jestli bych takto dostudoval.

Co byste vzkázal těm, kteří se chtějí hlásit na obor, který jste studoval vy, popř. uvažují o podobné profesionální dráze? A co byste doporučil lidem, kteří chtějí psát?“

Ohledně doporučení pro obor, to nedokážu přesně říct. Myslím si, že vysoká škola je důležitá a je fajn, když studujete něco, čím se chcete později živit. Zároveň bych to ale nepřeceňoval, hlavní význam školy vidím v tom, že se jako student dostáváte do kontaktu s chytrými lidmi, inspirativními myšlenkami, zajímavými knihami, a samozřejmě – že vám roste mozek. A co bych vzkázal těm, kteří chtějí psát? Pokud to chcete zkusit, pište. Pište! Jinak se to nenaučíte. A když zjistíte, že vás to nebaví, že vám to nejde nebo že to stojí za starou belu, tak toho vždycky můžete nechat.

Zdroj fotografie: Pavel Renčín