Perličky od maturit

Maturita je velký stres, ale může nastat i řada komických situací. O některé z nich se s Vámi podělí bývalí maturanti v článku Květy Gebauerové.

Přichází den D. Nervózně se začnete oblékat, když vtom vás čeká první zrada – velikost šatů se od koupě změnila! Zvětšila, zmenšila, podle toho, zda stres řešíte hladovkou, nebo čokoládou.

U dveří do maturitní místnosti vás zastaví jedna z profesorek a vrazí vám do ruky skleničku. S alkoholem. Na vaši otázku “Co s tím?“ odpoví: „Kopni to do sebe!“ Chabě zaprotestujete, že přece před komisi nemůžete jít opilí. “Takových už tady bylo, říkám, kopni to do sebe!“ ukončí váš protest profesorka. A světe div se – ono to pomalu zabírá. Vstupujete do místnosti, která vám připadá nezvykle velká a kde sedí několik osob, které se na vás mile usmívají.

Určených patnáct minut uteče rychle a musíte před komisi. Tam vás mohou napadnout věci, na které byste nikdy nepřišli. Můžete se třeba upřímně podivit, že v roce 1933 byl už Adolf Hitler říšským kancléřem, jako se to stalo mně. Kapitolou nejvděčnější je čeština. A tak se komise dozví, že Neruda napsal Písně malostranské, nebo že světoznámé dílo o první světové válce se jmenuje Osudy dobrého vojína Ryana. Lucce Kavanové se zase povedlo určit poměr mezi větami v souvětí jako 2:2.

Někdy chcete komisi oslnit svými znalostmi, jen nezvolíte nejvhodnější tón. „Učitel zeměpisu se mě zeptal na časová pásma. Proč je o hodinu víc nebo míň v tom kterém pásmu. A já se nadechla a začala mu to vysvětlovat jako malému dítěti: To máte tak, tady je Slunce, tady je… Celá komise se složila smíchy,“ vzpomíná Lenka Juřenová.

Také na logické odvozování u maturity mnohdy zapomeňte. S odpovědí, že ideálem krásy v době lovců mamutů byl mamut, asi příliš neuspějete. Nejlepší přeřeknutí, které jsem u maturity slyšela, bylo povídání mojí kamarádky při maturitě z anglického jazyka. Vytáhla si Spojené státy americké. K naprosté spokojenosti komise celou látku odvykládala a profesorka jí dala poslední otázku: „Kdo stojí v čele USA?“ Kamarádka ze sebe rychlostí blesku vysypala: „V čele USA stojí královna Alžběta.“ A bylo ticho. Po mírném napomenutí, že královna to nebude, se kamarádka opravila: „Ne, královna ne. Sbor konzulů.“

Pokud máte odvahu a vyučujícího, který ve svém oboru příliš nevyniká, můžete si i trochu vymýšlet. „Spolužák se chtěl pomstít našemu profesorovi, který nás učil základy společenských věd. Spolužák si vytáhl marxismus a celé své vyprávění založil na barvitém líčení osudu málo známého českého marxisty Jana Blížka. Učitel byl projevem a znalostmi žáka tak unesen, že ani nezpozoroval, že žádný Jan Blížek nikdy neexistoval,“ vypráví Vladimír Vacátko.

Těm, kteří budou v nejbližší době maturovat, přeji hodně štěstí. A věřte, že až bude po všem, rádi si s úsměvem vzpomenete na všechny své nezdary a přeřeknutí. Že už jste to někde slyšeli? Tak tomu věřte. 🙂

Zdroj fotografie: http://www.sxc.hu/