Patří politika na vysoké školy?

Jednoznačně ano. Na tom se shodli vystupující na diskuzi Politická role univerzit, která proběhla ve středu. Neměla by to však být univerzita jako taková, která by se měla politicky angažovat, ale její studenti a zaměstnanci. Univerzita by pak měla „pouze“ poskytovat prostor pro diskuzi a vzdělávat.

Minulý týden proběhlo po celé republice několik protivládních demonstrací. Výstražnou stávkou se připojili i studenti středních a vysokých škol, kteří v rámci akce #VyjdiVen vyšli ve čtvrtek v poledne před školy. Vyzývali tak vládu a prezidenta k dodržování ústavních a společenských hodnot.

V minulosti to byli právě často studenti, kteří iniciovali politické změny a převraty. Bylo tomu tak v České republice v roce 1989 i o padesát let dříve, kdy se čeští studenti postavili na odpor nacistickému režimu a na jejich počest byl 17. listopad označen za mezinárodní den studentů.

Politická role studentů

Diskutující z řad akademiků Univerzity Karlovy, Oxfordu a Cambridge byli však na diskuzi Politická role univerzit skeptičtí vůči možnosti, že by studenti byli jakousi všemocnou entitou, která by například mohla způsobit revoluci v Číně či v Rusku. Kromě impulsu – například ve formě demonstrace – se totiž musí sejít celá řada faktorů v ten správný čas, aby mohlo k nějakému převratu dojít.

Přesto úsilí studentů podporují. Je však důležité rozlišovat mezi univerzitou jako institucí a studentským aktivismem, jak upozornil profesor z Cambridge Stefan Collini. Akademici tak podle něj nejsou v žádném případě těmi, kteří by tahali v pozadí za provázky.

Jedním z důvodů, proč to jsou často studenti, kteří vycházejí do ulic, je fakt, že univerzity by měly být svobodným prostorem, ve kterém musí být dán prostor názorům z co nejširšího spektra. Tím pádem by studenti i absolventi měli být těmi, kdo se nebojí říct svůj názor nahlas.

Studenti vs. politici

Louise Richardson, rektorka Oxfordské univerzity, na diskuzi připomněla volební statistiky, které poukázaly na rozkol mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním a lidmi s nižším vzděláním. Poukázala například na to, že velká část voličů, kteří hlasovali pro setrvání Velké Británie v EU měla vyšší vzdělání. Připomněla také statistiky prezidentských voleb v Americe, kdy se voliči s VŠ titulem přikláněli spíše k demokratické kandidátce Clintonové, než ke stávajícímu prezidentovi Trumpovi. Upozornila, že dosažené vzdělání se stalo tím nejjasnějším ukazatelem toho, jak lidé volí, nezávisle na příjmech, rase nebo pohlaví.

Proč tedy čím dál častěji dochází k rozporům mezi studenty, případně akademiky, a politiky? Profesor Tomáš Halík z Univerzity Karlovy označil za viníka rostoucí vlnu populismu, kterou srovnává s totalitní mocí. „Populismus je stejně jako totalitní moc založen na strachu,“ vysvětlil.

Bojovat proti tomuto strachu by dle Halíka měly právě univerzity. „Měli bychom znovu objevit původní myšlenku univerzity, jakožto inspirativního prostoru pro intelektuální, duchovní a morální rozvoj nejen jednotlivců, ale celé společnosti.“