Ondřej Kania: Za rok jsem sehnal 6 milionů korun

První zkušenost se stipendii jste získal, když jste se v sedmnácti vydal do Spojených států. Bylo náročné sehnat finance na studium?

Za předpokladu, že vaše finanční možnosti jsou takové, jaké byly moje, tak je získání plného stipendia nesmírně obtížné a vysoce nepravděpodobné. Jako student, který chtěl odcestovat na střední školu do USA, jsem měl dvě možnosti. Buď zavolat jedné z českých agentur, které zařizují roční výměnné pobyty na státních středních školách a připravit si pár set tisíc korun. Druhá možnost byla, že bych získal nějakým způsobem stipendium. Ty se ovšem na státní školy nedávají. U nás nebyl nikdo, kdo by mi mohl poradit ohledně získávání stipendií na soukromých středních školách. Díky své vrozené tvrdohlavosti jsem úspěšně odolával negativitě okolí, rodiny, přátel. Našel jsem si na internetu stovky privátních středních škol, sepsal jsem svůj životopis a velice slušně jsem jim v e-mailu sdělil, že jsem schopen si zaplatit letenku nikoliv školné, které se u těchto škol obvykle pohybuje kolem částky 40 000 dolarů i více. Byla to velká zkouška mého charakteru a cílevědomosti, protože jsem byl vystaven obrovskému množství odmítavých reakcí. Nevzdal jsem se a zkoušel to dál. Nakonec se poštěstilo.

Dostal jste plné stipendium?

Dostal jsem šest stipendií, jenže žádné nebylo plné. Nejmíň jsem musel platit asi 4 000 dolarů, což se někomu může zdát jako relativně směšná částka. Nicméně pro mě to byla částka, kterou jsem si nemohl absolutně dovolit.

Ale nakonec to dobře dopadlo, že?

Byla to zajímavá cesta. Za nejabsurdnější moment celého příběhu, považuji to, že jsem se poslední den ve škole v Brně odhlásil, protože jsem měl již přislíbené plné stipendium na jedné škole. Přišel jsem si pro vysvědčení, odhlásil se ze školy a se spolužáky vyrazil do baru a slavili jsme jak vysvědčení, tak můj blížící se odjezd. Pamatuji si to přesně. Přišel jsem k večeru, otevřel e-mail. Tam byla zpráva, že se mi moc omlouvají, ale nikdy v dvou set leté historii školy, nikomu plné stipendium nedali. Rozhodli se, že tu tradici nechtějí porušit z pro mě tehdy nepochopitelných důvodů. Nakonec bych musel zaplatit 4 000 dolarů a zbytek školného, dalších 40 000 dolarů by bylo stipendium. Bohužel to pro mě bylo nepřijatelné, byl jsem zoufalý, vím, že jsem brečel několik hodin a vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Celé měsíce jsem vykládal, že odjíždím do Ameriky, odhlásil jsem se ze školy a nyní to všechno padlo.

Vzpomněl jsem si na jednu menší školu ve státě New York, která se jevila vstřícně, ale delší dobu jsem je nekontaktoval. Nakonec se vše během července vyřešilo, byli naprosto úžasní a dostal jsem plné stipendium. Takže vše dobře dopadlo, nicméně celé to trvalo zhruba 7 měsíců. Bylo to opravdu šíleně hektické, emocionálně náročné. Opravdu jen cílevědomý a tvrdohlavý člověk je schopen něco takového vydržet.

Jak jste se snažil prodat?

Díky našemu zastaralému vzdělávacímu systému a zastaralým vzdělávacím postupům jsou čeští studenti obvykle velice dobře teoreticky připravení, nicméně absolutně bez schopnosti prodat sebe sama, své znalosti a svůj talent. Neřeknu konkrétně, jaké informace jsem o sobě školám prozradil, protože to bylo velice osobní, nicméně obecně mohu říci, že je důležité vyzdvihnout své schopnosti, úspěchy, aktivity, koníčky. Zkrátka komplexně podat o sobě informace, které jsou pro školu atraktivní. Samozřejmě je potřeba umět ty informace prodat tak, abyste tu školu nadchnul, aby měli pocit, že někoho takového na kampusu chtějí. Tohle většina studentů nezvládne, ne kvůli nějaké vrozené skromnosti, ale kvůli tomu, že od mala nic takového dělat nemuseli, nepotřebovali se nikde prodat nebo veřejně mluvit.

Jak vypadá přihláška na americkou střední školu?

Záleží škola od školy. Všechny školy mají společné to, že vyžadují od studenta esej, doporučení od učitelů, lékařskou zprávu a přihlášku ve smyslu informací o sobě o rodině a samozřejmě notářsky přeložená vysvědčení. Prestižní akademické školy vyžadují testy TOEFL či SSAT/SAT, umělecké školy požadují videa, například pokud hrajete na klavír, tak několik skladeb různých žánrů, doporučení od učitele a doložit například výhry v nějakých soutěžích. U sportovních škol je potřeba důkladná video dokumentace.

Můžete srovnat rozdíl ve výuce u nás a ve Spojených státech?

Chtěl bych zdůraznit, že jsem nezažil studium na státní střední škole. Budu hovořit o systému na privátních středních školách, ze kterých naprostá většina absolventů odchází po maturitě na kvalitní a prestižní univerzity. Studenti mají možnost vybrat si z velice širokého portfolia předmětů. Samozřejmě zde můžeme říci, že si a priori student vybere to nejjednodušší. Ten argument proti takovému tvrzení je, že američtí studenti jsou od mala vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti vůči sobě, proto jsou schopni si sami vybrat ne ten předmět, který je nejlehčí, ale předmět, který jim nejvíce může pomoci v jejich budoucímu směřování.

Učitelé na privátních školách jsou velice dobře placeni a třídy jsou malé. Kupříkladu poměr na těch akademicky nejlepších školách je 1 učitel na 12 studentů ve třídě. Z těchto důvodů se učitelé individuálně věnují každému studentovi a jsou schopni rozpoznat již ze začátku, zda má nějaký problém s látkou. V česku učitel jede striktně podle předepsaného scénáře, řekne vám jen to, co musí a po vyučování na vás zkrátka nebude mít čas.

U nás je systém založen na memorování textu, což je kardinální nesmysl. V socialismu to fungovat mohlo, nicméně dnes v době, kdy vás informace spíše zatěžují a pokud něco chcete zjistit tak to najdete během 2 vteřin přes Google, je to naivní, archaický a naprosto neproduktivní přístup. Jsem přesvědčen, že se více musí klást důraz jednak na to, aby student skutečně studoval již na střední škole předměty, z kterých získá informace, které se mu budou v jeho životě hodit, ale také se musí klást důraz na rozvoj samostatnosti, schopnosti argumentace zkrátka rozvíjet charakter člověka, nikoliv nechat studenty memorovat stránky textů, které stejně po přečtení zapomenou.

Zvyknul jste si lehce na americký školský systém?

Mně ten americký systém nesmírně vyhovoval. Psali jsme hodně esejí a bavili se o aktuálních tématech. Miloval jsem ekonomii a americkou historii. Často jsme měli na škole přednášky místních podnikatelů a několikrát jsme byly na různých exkurzích v zajímavých firmách. Snažili jsme se vymýšlet naše vlastní podnikání, vymýšleli jsme jak ho zpropagovat. Pro mě to byla úžasná změna od memorování textu z ČR.

Neuvažoval jste o pokračování ve studiu na univerzitě?

Byl jsem přijat na univerzitu, kde jsem obdržel díky basketbalu sportovní stipendium, nicméně finanční situace v rodině mi nedovolila pokračovat v studiu, takže jsem se rozhodl odjet zpátky do Česka a založit si agenturu, která se bude specializovat na soukromé školství v USA. Musím říci, že jsem nikdy podnikat nechtěl, ale během posledního půl roku na škole v New Yorku jsem asi sedmkrát přečetl autobiografii Steva Jobse, která má zhruba sedm set stran, a to mě nesmírně inspirovalo.

Jaké byly začátky Vašeho podnikání?

Bylo to zajímavé. Poprosil jsem kamaráda, aby mi udělal narychlo a zdarma web. Byl velice ošklivý. Napsal jsem nejprve na různá fóra zabývající se studiem a životem v zahraničí. V úterý odpoledne se rozjel web a ve středu ráno mi volala paní z Prahy, že četla informace ohledně mé práce a chce, abych její dceři zajistil studium na soukromé střední škole v USA. Máma mi půjčila peníze na autobus do Prahy a měl jsem prvního klienta. Aktuálně máme ve státech 10 studentů.

Jsem opravdu šťastný, že mohu s čistým svědomím prohlásit, že to, co dělá moje agentura a služby, které poskytujeme, nikdo jiný v Česku ani na Slovensku nedělá. Pro těch deset studentů jsme dohromady sehnali stipendia za šest milionů korun, což je podle mě naprosto vynikající výsledek. Pro příští školní rok počítáme s minimem 20 studentů a máme přislíbena stipendia za nějakých 11 milionů korun.

Věnujete se převážně zprostředkování stipendií pro středoškoláky, jak vypadá výběrové řízení na soukromou střední školu.

Nejprve než s našimi studenty začneme pracovat na přijímacím řízení na střední školy, tak od nich vyžadujeme důkladně vyplněný dotazník na základě kterého si studenty do programu vybíráme. Na základě tohoto dotazníku vytvořím profil a prezentuji ho představitelům škol. Pokud mi studenta odsouhlasí, jakože v naprosté většině případů mám správný odhad, tak začneme s dokumenty, které jsem popsal již v předcházející otázce. Vzhledem k tomu, že máme smluvní vztah s většinou škol v portfoliu, tak si nějakým způsobem mohu sám určit, který student je vhodný a který nikoliv. Školy v nás mají ohromnou důvěru, ty školy, které mají zkušenost s našimi studenty, nás doporučí dalším školám, poví jim o kvalitě našich studentů. Již jsem několik ředitelů těchto škol přivedl na návštěvu do Prahy, kde se setkali se studenty a bylo to vždycky fantastické.

Máte zkušenosti i s vysokoškoláky?

Vysokoškoláky bereme pouze v případě, že jsou v něčem opravdu výjimeční. Například pro příští školní rok zařizujeme studium na univerzitách studentům, kteří například chtějí na leteckou univerzitu, či na prestižní filmovou školu. Tito studenti mají opravdu vynikající výsledky nejen ve škole, ale ve svém mladém věku i v oněch oblastech. Máme také sportovce, kterým pomáháme získat sportovní stipendia. Z profesního hlediska mohu říci, že tuto oblast chceme rozvíjet, protože v tom vidím veliký potenciál. Jsem přesvědčen, že čím více studentů odjede do zahraničí a především do Ameriky či Británie, tím lépe se v této zemi bude žít, protože ta zkušenost, vzdělání a s tím související morální hodnoty jsou tím základním předpokladem pro kvalitně fungující společnost.