O prezenčním studiu během těhotenství a mateřství s Marií Kvapilovou

Mohla bys našim čtenářům říct, v jaké fázi studia se teď nacházíš?

Asi v té nejvypjatější – minulý týden jsem odevzdala bakalářku a teď mne čeká příprava ke státnicím.

Budeš chtít po bakaláři pokračovat dál v magisterském studiu?

Ano, pokud to okolnosti dovolí. Moc bych o to stála, už mi v hlavě zraje i magisterský projekt. Ovšem vzhledem k tomu, že na naší katedře neexistuje distanční forma magisterského studia, nevím, zda to bude možné. Ačkoli jsem doteď studovala pouze prezenčně, byla situace vždy jiná. Povinné předměty a potřebné kredity jsem bez problému naplnila, ovšem ještě za doby, kdy jsem byla na mateřské, i když jako samoživitelka. Teď musím skloubit mé práce s Františkem a se školou. Vůli a chuť mám, alespoň se pokusím.

Když jsi nastoupila do prvního ročníku na vysoké škole, tak už jsi byla těhotná. Jak jsi skloubila těhotenství se školními povinnostmi?

To byla doba, kdy jsem měla největší možnost intenzivně studovat. Ano, tělo bylo v „jiném stavu“, ale vlastně jsem měla obrovskou svobodu – možnost chodit si na přednášky, či večer do divadla. Vlastně mne doteď mrzí, že jsem měla nutkavý pocit, že se musím šetřit, ale ve skutečnosti jsem na ty ostatní přednášky chodit mohla. Měla! Studium jsem oficiálně přerušila na rok po 1. semestru, prakticky jsem ale do školy chodila, dokud to šlo – dokud jsem s manželem bydlela v Brně. Do školy jsem se zpět na prezenční studium vrátila po dvou semestrech. Když se na to zpětně dívám, bylo by po všech směrech pro mne osobně lepší nastoupit už po jednom semestru.

A jak jsi následně zvládala studium a péči o dítě? Pomáhali s hlídáním rodiče nebo kamarádi?

Ihned po návratu to bylo dost klidné – jelikož jsme tehdy ještě žili s manželem spolu, u malého jsme se v různých poměrech střídali a nikdo jiný ho hlídat nemusel. Vzpomínám si jen na případ, kdy se nám kryly zkouškové termíny. Pak se situace změnila, když jsme se rozešli – s hlídáním pomáhaly hodné „tety“ a „strejdové“, kterým jsem za to dosud vděčná. Rodiče i prarodiče bydlí daleko, jejich pomoc nešlo tak úplně využívat a pokud, tak jinou formou.

Dostalo se ti i nějaké pomoci ze strany školy? Myslím pomoci stran mateřství a péče o miminko?

Co se týče pomoci stran školy, byla vlastně obrovská. Co se ale týče samotného miminka, je to dvojjaké, i když ne pečovatelsky – v rámci Fakulty sociálních studií fungující pod Masarykovou univerzitou existuje klub na hlídání dětí, ovšem bohužel jen v rámci oné budovy. Když se na věc dívám tak trochu shora, prakticky mi pomohla, neboť škola byla vlastně instituce, která mi vyplácela peněžitou pomoc v mateřství – sociální dávku, která se pobírá v posledních několika měsících těhotenství a v několika prvních měsících mateřství. Ale to je spíš záležitost mechanismů sociálních systémů. Škola – a opět to nebyla tolik škola, jako spíše katedra a její členové – mi vlastně pomohla zásadně, existenčně. V době, kdy jsme se rozešli s manželem jsem logicky potřebovala flexibilní práci a na fakultě se vymyslelo, že je potřeba jakýsi „pomvěd“. Především šlo – a dosud jde – o digitalizaci dokumentů. A takovéto nabídky práce ke mně přicházejí dodnes.

Jak se k tvé situaci stavěli vyučující?

Jelikož jsou mí pedagogové slušní lidé, stavěli se ke mne vždy velice vstřícně. Myslím, že každá maminka-studentka v sobě musí mít pocit, že nechce mít jakýmkoli způsobem jiné postavení. Nechce být ať už pozitivně či negativně diskriminovaná. Snaží se fungovat bez problémů, nechce, aby se k ní pedagogové chovali nějak výjimečně, a to je pak v důsledku jedním z motorů, proč plnit povinnosti včas a řádně. A jak jsem již řekla – u nás na fakultě jsou lidé rozumní a vstřícní, tedy kdokoli má vážný a pádný důvod, tomu v rámci jistých mezí a možností vyjdou vstříc. Co se týče ulehčených podmínek, jednu si uvědomuji – nikdy jsem pedagogy nerozčílila při pozdním příchodu. A omluvy, že zaspalo hlídání většinou přítomné pobavily.

Jak vlastně vypadá tvoje současné zkouškové?

Současné zkouškové teprve začíná. Minulé? Dodělávala jsem některé předměty, psala bakalářku. Samozřejmě po večerech a v době Františkova poledního spaní. Tak to bylo vždy, učit se či pracovat – pokud je vzhůru – příliš nejde. Chodí už do školky, ale většinou tento čas trávím v práci. Čas od času, když jsme venku a je zaměstnaný, si jde promýšlet nějaké psaní, ale o moc víc ne. V době, kdy jsme žili s manželem, jsme se střídali, aby se druhý mohl učit. Poté už to bylo náročnější – čas na učení mám v době, kdy si manžel syna bere k sobě, a pokud docestujeme k některým ze vzdálených příbuzných.

Co je podle tebe na studiu při mateřské nejnáročnější?

Já myslím, že pokud maminka studuje obor, který ji vnitřně naplňuje, je to přesně naopak – studium mateřskou ulehčuje, ačkoli se to zdá možná paradoxní. Času tráveného ve škole totiž tolik není, matka se potom cítí realizovaná i v jiné životní oblasti a není v takové izolaci, či není jen v komunitě matek. A to se vrací zpět – myslím, že maminka je také duševně zdravější a logicky to přenáší zpět na miminko. Náročné je studovat s dítětem bez mateřské, protože to znamená vydělávat na živobytí pro oba, starat se o dítko a po nocích studovat. Ale opravdu náročná je pro mne ještě jiná věc – přijmout polovičatost studia. Věřím, že pokud někdo studuje se vší poctivostí, pak se i ve svém volném čase věnuje nějakému samostatnému vzdělávání v oboru, činnostem, co se mu nerentují – ať už jde o neplacené publikování, či organizace akcí, účast na projektech, ale i obyčejné večerní návštěvy divadla, proboha i čtení! Můžete stihnout to, co se po vás chce, ale o moc víc ne. Ale opět s rezervou – je to studium. Vzdělávat se můžu kdykoli, ale můj syn je dítětem jen jednou.

Máš nějaký tip pro nastávající maminky-studentky, jak to všechno dohromady zvládnout?

Ne. Vždyť s tím sama bojuji! Vybrat si ten pravý obor a v náročných chvílích si uvědomovat, jak cenné je, že studovat můžu.

Fotografie: archiv Marie Kvapilové