Novozélanďané se za ničím neženou, říká Veronika z Opavy

Studium v zahraničí nabízí jedinečnou příležitost prověřit si své jazykové znalosti v praxi, poznat cizí kulturu a zvyky. Veronika Langerová (19), studentka třetího ročníku Mendelova gymnázia v Opavě, absolvovala v roce 2005 roční pobyt na Novém Zélandu. V našem dvoudílném rozhovoru se s vámi podělí o své zážitky a zkušenosti. Dnes se zaměříme zejména na fázi před odjezdem…

Proč právě Nový Zéland? Bylo hodně zemí, ze kterých si vybrat. Chtěla jsem do Anglie, ale kupodivu byla Anglie mnohem dražší než Zéland. Toužila jsem se tam podívat už kvůli té přírodě a také proto, že jsem slyšela, že Novozélanďané jsou velice přátelští, pohostinní a milí.

Studium v zahraničí obnáší i mnoho zařizování: na co je třeba dát pozor, na co nezapomenout? Hlavně pokud je to přes nějakou agenturu, není potřeba se moc starat. Oni sami vám dají seznam věcí, které jsou potřeba zařídit, jako vyřídit si platný pas, obstarat vízum (to udělají za vás), zdravotní potvrzení, vyměnit peníze apod.

Je možné získat finanční dotace? Přes agenturu, se kterou jsem jela já, to možné nebylo. Nejednalo se totiž o vzájemný výměnný pobyt. Kdyby na ten rok přijel někdo i k nám, tak si myslím, že by to mohlo být levnější. Některé školy nebo instituce nabízejí dotace, ale ty je možné získat pouze ve výběrovém, konkurzním řízení. My jsme to ale platili normálně.

Je nutností plynulá znalost cizího jazyka? U agentury, se kterou jsem jela, jsem musela předem složit testy základní znalosti angličtiny, jinak bych nebyla přijata do programu. Když člověk někam jede a zná alespoň trochu ten jazyk, bude to mít lehčí. Ale když nerozumí, tak se za nějakou dobu také aklimatizuje.

Kde jste byli ubytováni? Bydleli jsme v rodinách, které agentura pečlivě vybírá. Při rozdělování studentů do rodin se vezmou informace o studentovi a k němu se hledá vhodná rodina, podle údajů, které o sobě napíše v přihlášce a které si potom ověřuje také pracovník agentury formou rozhovoru a návštěv. Některé rodiny měly i více studentů, ale já jsem tam byla sama.

Říká se jiný kraj, jiný mrav – překvapila tě nějaká zvláštnost? Určitě mě překvapil přístup těch lidí. Byli naprosto v pohodě, nezatěžovali se každodenními starostmi, nehádali se a celkově to bylo takové klidové. Třeba u nás neexistuje odejít z domu a nezamknout, u nich na venkově je to normální. Novozélanďané se za ničím neženou, neznají stresy, které máme my, jsou to prostě pohodáři.

V příštím díle našeho rozhovoru se dočtete o studiu na Novém Zélandu a o trávení volného času. Veronika také prozradí pár tipů případným zájemcům o podobné dobrodružství.