Nejsme lehká škola

V roce 2007 jste založila u nás ojedinělý projekt Společenství škol, který spočívá v propojení soustavy soukromých škol. Vedle Vysoké školy finanční a správní se v něm v rámci Bankovní akademie sdružuje víceleté gymnázium, střední odborná škola a vyšší odborná škola. Co Vás inspirovalo k založení tohoto projektu?
Původní myšlenka pramenila z roztrpčenosti nad tím, jak jednotlivé stupně našeho školství fungují, jak mezi sebou nekomunikují a nespolupracují. Chtěla jsem na nějakém malém vzorku vyzkoušet, že je možné, aby spolu jednotlivé stupně vzdělávací soustavy spolupracovaly. Nezávisle na tom jsem se s podobným projektem později setkala v Japonsku.

Součástí projektu jsou i tzv. Kouzelné školy, základní a mateřská škola, v nichž probíhá výuka metodou Montessori. V čem tato metoda spočívá?
Byť to může to znít jako fráze, snažíme se vytvořit takové prostředí a takový způsob práce, aby děti do školy chodily rády, aby se jim tam líbilo. Neuplatňujeme soutěživost a bojovnost. V Montessori usilujeme o spolupráci a týmovou práci, řídíme se heslem: Pomož mi, abych to dokázal sám. Ve škole spolupracují kolektivy složené z různých věkových kategorií, starší pomáhají mladším a naopak. Možná, že tento přístup není úplně typický pro dnešní společnost, ale věřím, že má budoucnost.

Jaké výhody studentům přináší soustava škol od mateřské po vysokou?
Na tuto otázku zatím neumím úplně odpovědět. Takové společenství škol je během na dlouhou trať, některé školy v něm zapojené existují krátkou dobu, základní školu jsme otevírali letos. Dítě nastoupí do mateřské školy, když mu jsou tři roky a z univerzity odchází přibližně ve věku 25 let. Patrné je to u přechodu ze střední školy na vysokou, například absolventi Bankovní akademie na naší škole velmi často dosahují prospěchových stipendií, patří mezi nejlepší a jejich práce jsou oceňovány cenami rektorky. Budu se dál snažit o slaďování učebních plánu jednotlivých škol a o spolupráci mezi pedagogy.

Přejděme k univerzitě. O jaké obory na VŠFS mají studenti největší zájem?
Největší zájem je tradičně o ekonomicky zaměřené obory. Na Fakultě ekonomických studií je to obor Řízení podniku a podnikové finance a na Fakultě sociálních studií obor Marketingová komunikace.

Který z oborů je podle Vás nejnáročnější?
Obor Aplikovaná informatika nedostuduje 60% studentů, úmrtnost je podobná jako na ČVUT. V průměru nedokončí studia kolem 15–18% studentů, obdobně jako na veřejných vysokých školách.

Jaká je skladba studentů, převažují studující při zaměstnání?
Je to přibližně půl na půl, mírně převažují studenti kombinované formy studia, u kterých se předpokládá, že pracují. Celkově u nás studuje přibližně 5600 studentů, průměrný věk našeho studenta je 30 let.

Před dvěma lety získala VŠFS status univerzity, kolik doktorandů studuje v doktorském studijním programu Hospodářská politika a správa?
Více vypovídající je název oboru: Finance. Není mnoho vysokých škol, i veřejných, které mají akreditovaný obor finance. Akreditaci jsme získali až na potřetí, akreditační komise byla velmi přísná. Obor jsme otevřeli teprve před dvěma lety a v současné době studuje na doktorském studiu 17 doktorandů. Letos jsme jich přijali kolem deseti, rozhodně to není žádná masová záležitost.

Odrazilo se nějak získání statutu univerzity na zájmu o studium VŠFS jako takovém?
Ani ne, studentům je jedno, jestli máme statut univerzity. Nicméně pro školu to mělo význam velký, umožnilo nám to rozdělit se na fakulty. Univerzita se tak dá lépe řídit, mnohem lépe se také pracuje s pedagogy.

Jeden semestr bakalářského studia v kombinované formě u vás stojí 25 000,– Kč. Je studium dostupné i pro méně movité studenty, mají možnost získat stipendium?
Podle výsledků ankety, kterou každoročně provádíme, se absolutní většina našich studentů řadí do středního nebo lépe situovaného průměru. Stipendijní programy na naší škole fungují řadu let, máme velký zájem, aby u nás studovali talentovaní studenti. Každý rok vyplácíme na celé škole kolem 30 prospěchových stipendií, což při počtu studentů není mnoho, nejsme lehká škola. Prospěchové stipendium dosahuje až do výše půlky školného. Kromě toho máme tzv. účelová stipendia, například za účast na výzkumném projektu. Talentované děti z dětských domovů a tělesně handicapovaní studenti u nás studují zdarma.

Jak se díváte na připravovanou reformu terciárního vzdělávání? Věcný návrh zákona o vysokých školách větším klade větší důraz na kvalitu škol než na počet studentů, počítá s diverzifikací vysokých škol na univerzitní a neuniverzitní a zavádí placení odloženého školného od roku 2013. Mnoho představitelů veřejných vysokých škol navrhované změny kritizuje…
Věcný záměr zákona obsahuje spousta zajímavých věcí, které by mohly přispět ke zlepšení situace v terciárním vzdělávání. Terciární vzdělávání včetně vysokého školství změnu určitě potřebuje. Otázkou je, zda se najde odvaha provést takové změny, které povedou ke zvýšení kvality vysokého školství. Je to velmi citlivá záležitost, bohužel často politizovaná. Nepřísluší mi vyjadřovat se k tomu, co se chystá pro veřejné vysoké školy. Soukromých škol se týkají např. změny v akreditacích. Podle věcného záměru zákona by měla vzniknout nezávislá Národní akreditační agentura, kdy akreditace by již neměla probíhat formálně pouze na základě posouzení dokumentů, které škola odevzdá, ale její podstatou bude institucionální hodnocení. Agentura bude na místě posuzovat jak je instituce schopná zajistit kvalitní proces vysokoškolského vzdělání. Akreditace by se měla udělovat na delší dobu, uvažuje se o deseti letech, což by školám uvolnilo kapacitu, kterou by mohly věnovat zvyšování kvality.

O kvalitě vysokých škol se diskutuje dnes a denně. Co je podle Vás jejím hlavním měřítkem?
Zásadní je kvalita pedagogů, protože školu dělají pedagogové. Kvalitní pedagog nejen perfektně učí, ale také výzkumně pracuje a publikuje. Důležité je pracovat v týmech, v kvalitní škole nesmí nastat situace, že ze školy odejde jeden docent nebo profesor a obor se zhroutí. Mám snahu budovat VŠFS jako učící se univerzitu, kde týmy pracují na výzkumných úkolech a řeší metodické a didaktické otázky. Permanentně se snažím, aby se pedagogové vzdělávali. Kvalitní pedagogové jsou schopni přinášet do výuky aktuální problémy globalizovaného světa, mají praktické zkušenosti z oboru a jsou schopni své znalosti studentům předat. Za takovými vyučujícími se studenti táhnou jak včely na med.

Prestiž soukromého vysokého školství u nás není vysoká, často se o studiu mluví se o něčem, co se dá koupit, soukromé VŠ bývají považovány za „továrny na tituly“. V zahraničí mají soukromé vysoké školy mnohem větší prestiž než školy veřejné. Proč tomu tak podle Vás je?
Částečně je to dáno historicky. V zahraničí existují soukromé vysoké školy desítky let a už měly možnost přesvědčit veřejnost o své kvalitě. Soukromé školy u nás existují teprve krátkou dobu, zatímco veřejné mají mnohaletou tradici. Navíc soukromé vysoké školy uplatňují jiný přístup než ty veřejné. Přišli jsme s tím, že studenti jsou klienti, škola má být manažersky řízená jako každý jiný podnik. To vše bylo pro akademickou obec nepochopitelné a neakceptovatelné. Navíc soukromé podnikání v ČR jako takové nemá úplně pozitivní konotaci.

O VŠFS se před dvěma lety mluvilo v médiích v souvislosti s rychlostudiem několika politiků…
Prošli jsme katarzí, byli jsme propíráni v médiích. O každém můžete říct cokoli, pokud se neobhájí, tak mu to jako cejch zůstane. My jsme se obhájili, prošli jsme mnoha akreditačními kontrolami. Dnes mohu říci, že to škole pomohlo, zjistili jsme, že některé věci jsme nedělali úplně ideálně. Rozhodně jsme se ale nedopouštěli něčeho, co by zavdalo příčinu k odebrání akreditace. Každá škola, o které se řekne, že nekvalitní, by se měla obhájit, prostor k tomu je. Pravdou je, že v poslední době se nemluví dobře ani o veřejných vysokých školách, prestiž vysokého školství jako takového není ideální.

Jaké jsou Vaše nejbližší manažerské plány?
Určitě uvádět v život Společenství škol a provést univerzitu přes těžké období, které ji čeká, takzvaně bez ztráty kytičky. Je statistický fakt, že počet čerstvých maturantů bude v následujících letech klesat, navíc pracujících, kteří si chtějí doplnit vysokoškolské vzdělání, také ubývá. Ekonomická krize ještě neodezněla, investici do vzdělání si každý rozmýšlí. Mým hlavním cílem je udržet kvalitu na naší škole, udržet zájem studentů a nabízet jim obory, o které bude zájem.

Helena Kuncová
Rozhovor je přejat z měsíčníku Parlamentní magazín.

Dr. Bohuslava Šenkýřová se narodila na Chodsku v Domažlicích. Vystudovala politickou ekonomii a filozofii na Filozofické fakultě a postgraduální doplňkové pedagogické studium na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V průběhu studia se zúčastnila půlroční stáže na Universita di Roma, Fac. Economia e Commercio. V roce 1993 spoluzaložila Bankovní akademii, a.s., kterou deset let řídila. V roce 1999 byla u zrodu Vysoké školy finanční a správní, o. p. s., jejíž rektorkou je od roku 2006 a která pod jejím vedením získala status univerzity. V roce 2007 založila Společenství škol, které propojuje soustavu soukromých škol různých stupňů. V roce 2008 získala ocenění Manažerka roku. Je autorkou pěti kalendářů: Namibii srdcem (2007), Hola Peru (2008), Írán 2009, Jordánsko 2010 a Senegal 2011, které vydala VŠFS na podporu svého Stipendijního fondu. V současnosti připravuje vydání knihy Svět srdcem Bohuslavy Šenkýřové.