Nejdřív mě bavil tenis, pak zvítězilo cello, říká student vážné hudby

Vilém Petras je studentem Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, kde studuje hru na violoncello. Hudba ho provázela celý život, i jeho rodiče totiž byli hudebníci. Teď kromě studií hraje ve filharmonii a se spolužáky si založil klavírní trio.

Jak tvá dráha violoncellisty začala?

Moji rodiče měli hudbu jako koníček, nicméně ji brali natolik vážně, že hráli během vysokoškolských studií v Pražském studentském orchestru, kde se poznali. Zakladatelem orchestru byl violoncellista Mirko Škampa, ke kterému mě pak rodiče v šesti letech přivedli. První roky mě víc bavil tenis, se kterým jsem začal ve stejnou dobu, ale po nástupu na gymnázium s hudebním zaměřením nakonec převážilo cello.

V čem spočívalo hudební zaměření na gymnáziu, kam si chodil?

Na mém bývalém gymnáziu se vyučují všechny předměty jako na běžných gymnáziích, hudebně-teoretické předměty (hudební teorie, dějiny hudby) a dvě dopoledne v týdnu byla vždy vyhrazena na individuální výuku nástroje s profesory. Člověk, který se chce více zaměřit na hudbu, tak dostane skvělé zázemí pro hudební rozvoj a vedle něj kvalitní vzdělání a přehled. Ten, kdo se naopak rozhodne jít jinou cestou, má všechny možnosti otevřené a zároveň je i velmi dobrým hudebníkem, což se v životě neztratí.

Po čtyřech letech studia se ročník rozdělí na dvě třídy právě podle toho, zda se žák chce věnovat po gymnáziu hudbě nebo ne – v “hudebnější” třídě je pak větší dotace hudebně zaměřených předmětů, v té druhé je zase víc hodin předmětů humanitních.

Skládala se i tvá maturita z hudebního předmětu?

Ano, já jsem vedle češtiny a angličtiny maturoval z nástroje a hudební teorie. Ke zkoušce z nástroje si musel každý připravit 15minutový repertoár odpovídající technické náročnosti. Hudební teorie je podobná ostatním předmětům – člověk si vylosuje jednu ze 30 tematických otázek.

Po maturitě ses hlásil na HAMU. Jak probíhalo přijímací řízení a jak velká konkurence u něj byla?

Přijímací zkoušky se skládají z praktické a teoretické části. Praktická zkouška vyžaduje dlouhou a důkladnou přípravu – každý uchazeč si musí připravit více než hodinový repertoár, který se skládá ze skladeb různých stylových období (baroka, klasicismu, romantismu). Druhou částí byla ústní zkouška z dějin hudby, která byla dost obtížná. Ta probíhala podobně jako maturita – člověk si vytáhnul jednu z 50 otázek. Pokud vím, tak tato ústní část byla nahrazena hudebně-teoretickým testem, který uchazeči vyplňují na počítačích.

Nikdy není předem dané, kolik uchazečů bude na určitý obor přijato, na violoncello to bývají dva až čtyři studenti. V roce, kdy jsem se na HAMU hlásil já, se přijímaček, tuším, účastnilo kolem 15 uchazečů.

Jak vypadá běžný školní rozvrh studenta HAMU, konkrétně hráče na violoncello? Předpokládám, že drtivou většinu času zaberou hodiny nástroje s přiděleným profesorem.

Ano, hlavní náplní našeho času jsou individuální hodiny nástroje a samostatné cvičení na nástroj, které zabere několik hodin denně. Vedle toho se věnujeme umělecko-teoretickým předmětům jako jsou dějiny hudby, dějiny umění, estetika, ale i cizím jazykům nebo pohybově zaměřeným předmětům. I pro hudebníky je důležitý pohyb, a proto si můžeme vybrat ze široké nabídky sportovních předmětů či různých cvičení.

Během bakalářského studia jsi odjel na Erasmus do Lipska. Jak tuto zahraniční zkušenost zpětně hodnotíš?

Rok v Lipsku byl pro mě skvělou zkušeností jak po hudební stránce, tak po osobní, protože jsem poprvé jako rodilý Pražák žil mimo domov. V Lipsku mě učil skvělý profesor, škola byla velmi mezinárodní, studovalo zde mnoho lidí z různých koutů Evropy i hodně Asiatů. Určitě se od Německa máme hodně co učit v tom, jak přistupují k teoretickým předmětům, zároveň mě velmi motivovala velká konkurence, která tam byla. Lipsko je pro studenty skvělé město, kde se pořád něco děje, zároveň není tak velké, takže tramvají nebo na kole je člověk všude do 20 minut.

Bakalářské studium jsi loni úspěšně dokončil, nyní máš za sebou první rok magisterského programu znovu v oboru violoncello. Je vlastně pro orchestrálního hráče důležité mít vystudovaný nástroj, na který hraje?

Pro konkurzy do orchestrů může vzdělání hrát roli. Vzhledem k tomu, že dnes je běžné, že hudebníci pracují mimo svou zemi, tedy cestují na konkurzy a za prací, hlásí se na orchestrální pozice mnohem více lidí než v minulosti. Orchestry si tedy často nejprve vybírají dle životopisů, koho vůbec na konkurz pozvou, a proto může svou roli hrát i úroveň dosaženého vzdělání.

Neuvažoval jsi někdy nad studiem jiného oboru? Šlo by to vůbec časově skloubit?

Uvažoval, nicméně jsem se k tomu nikdy nerozhoupal. Asi by mě to bavilo, nicméně u oborů, které by mě zajímaly, jsem nenašel možnost kombinovaného studia. S denním studiem by hra na cello asi opravdu skloubit nešla.

Kromě studia působíš u Pražské komorní filharmonie a zároveň hraješ v komorním souboru Trio Incendio se svými vrstevníky a spolužáky z HAMU. Jak ses k těmto dvěma angažmá dostal?

V Pražské komorní filharmonii jsem členem orchestrální akademie. Orchestrální akademie je skvělá příležitost pro studenty, kteří jsou vybráni na základě konkurzu a následně jsou na rok či dva prakticky normálními členy orchestru – účastní se zkoušek a hrají na koncertech, často i s orchestrem cestují a dostávají měsíční stipendium. Já už jsem absolvoval také dvouletou orchestrální akademii také v České filharmonii. Je to skvělá zkušenost do budoucna.

Trio Incendio je klavírní trio, tak se nazývá formace ve složení housle-cello-klavír, kterou jsme založili před třemi lety s mými kamarády Karolínou Františovou a Filipem Zaykovem. Komorní soubory si hráči zakládají sami a pak se snaží prosadit na koncertní podia. Práce s triem nás všechny moc baví, často zkoušíme a jezdíme pravidelně také na hodiny k profesorům do zahraničí. Zvítězili jsme v několika mezinárodních soutěžích a máme víc a víc koncertů, takže doufám, že se nám pořád bude dařit se dál posouvat.

Lze si už při studiu vydělávat hudbou nebo má většina studentů HAMU spíš běžné brigády jako studenti jiných fakult?

Hudbou si lze určitě příjemně přivydělat, záleží na každém studentovi, jak si to nastaví. Někteří studenti hrají v orchestrálních akademiích, které jim poskytují stipendia, v posledních letech také hodně českých muzikantů jezdí s různými ansámbly na několikatýdenní turné po evropských halách, kde hrají filmové melodie. Jsou ale i studenti, kteří pracují v kavárnách či mají jiné brigády.