Na kafíčko nebyl čas, návštěvníky veletrhu pohltila věda

Od čtvrtka do soboty proběhl na PVA EXPO Letňany již 5. ročník Veletrhu vědy, jenž si kladl za cíl představit široké veřejnosti populární a interaktivní formou práci vědců z Akademie věd. Dalšími vystavovateli byly ale i jiné instituce a organizace, které souvisejí s technologiemi a inovacemi, včetně Alzy nebo Dopravních podniků hl. města Prahy. Více než 100 vystavovatelů v kombinaci s přednáškovými bloky nabídlo pestrý program a nastavilo přátelskou atmosféru.

„Já jsem hodně na jazyky, oni se jdou podívat jinam,“ pronesl student modřanského gymnázia na adresu svých přátel, kteří ho skutečně zanechali u reprezentačního stánku Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Zatímco já jsem se potila nad otázkou, jak se nazývá posedlost konzumování výhradně zdravého jídla (je to ortorexie mimochodem), mladý muž zvládl vyplnit během minuty celý test na neologismy (což mě trochu zahanbuje), který zde pracovníci Ústavu připravili. Později jsem skutečně téhož mladého muže potkala i u stánku Ústavu pro českou literaturu, kde vyplňoval křížovku na téma vězeňské literatury. Ano, opět to zvládl dřív, než já vyplnila svůj kvíz.

Dále jsem se proplétala davem složeném především z dětí. Možná to bylo i tím, že byl pátek dopoledne a mnohé základní a střední školy pojaly veletrh jako školní exkurzi, což demonstrovaly i autobusy z Brna a Vysočiny stojící na parkovišti před halou. Všichni tito až podezřele nadšeně vypadající školáci korzovali mezi stánky, v rukou štosy propagačně-vzdělávacích letáků, případně se šperkem vyrobeným po vzoru dávných civilizací (Ústav archeologie) nebo potištěným listem archaicky vypadajícími literami, které stvořily na starém tiskařském stroji, jejž zajistila Knihovna Akademie věd.

Přes jejich hlavy jsem také sledovala představení vědce, který se snažil divákům přiblížit způsob, jakým Wichterle vyráběl silonky. Výsledná hmota spíše vypadala jako slizovitý jogurt, než materiál na silonky, každopádně bylo na celém procesu něco fascinujícího, co pramenilo přímo z očí nadšeného vědce.

Veletrh mimo vědeckých zajímavostí také poskytnul studentům, kteří končí studium, inspiraci, kam se vydat dál. Akademie věd například lákala na vědecké stáže, Celní správa pak hledala budoucí zaměstnance. Vedle toho představily veřejnosti svou práci i technicky zaměřené fakulty vysokých škol z celé České republiky.

Mezi zvídavými mladšími návštěvníky jsem občas zahlédla i maminku v doprovodu předškolních dětí (vsadila bych se, že jejich cesty později nebo dříve zamířily ke stanovišti lega) nebo seniory.  Co však všechny spojilo bez ohledu na věk, bylo naprosté pohlcení programem a zvědavost. Ta se projevila zejména v zasvěcených diskuzích s vystavovateli. Ti se zdáli zájmem více než potěšeni. Dalším důkazem byl i fakt, že v kavárně a kantýně nevysedávalo tolik lidí, jak bych čekala.

„Na veletrhu jsem se chtěl dozvědět, jak fungují konkrétní ústavy Akademie věd a další vědecké instituce. Myslím, že komunikace mezi vědci a veřejností je prospěšná pro obě strany. Dále jsem tu kvůli lákadlům jako Diogenův sud (vědec z Ústavu filozofie převlečený do antického roucha a sedící v sudu byl připraven s návštěvníky vést o tom, jak málo toho člověk k životu potřebuje, pozn. autorky) nebo albínu axolotlovi (druh mloka, jehož živý exponát vystavoval Ústav živočišné fyziologie a genetiky, pozn. autorky),“ potvrdil mi věděním nabitou atmosféru jeden z účastníků, vysokoškolský student logiky a matematiky.

Já s ním nemohu než jen souhlasit, protože tolik mladých lidí zapálených pro vědění na jednom místě mě naplňuje jen radostí. Za další přínos považuji i smývání jakési aury nedotknutelnosti a elitářství, tolik příznačné pro vnímání vědců. A také teda kromě toho už vím, jak vypadají rakovinotvorné buňky pod mikroskopem nebo na jakou stranu se točí tornádo.