Na hranici chudoby žijí tisíce vysokoškoláků. Projekt radí, jak z toho ven

Analýza projektu Neviditelní letos v létě odhalila, jaké skupiny lidí jsou nejvíce ohroženy chudobou. Je jich celkem pět a jednou z nich jsou i vysokoškoláci bez finanční podpory rodiny. Kolik takových studentů celkem je? Jak s jejich životy zamíchala pandemie a jak by se to celé dalo vyřešit?

„Čau, já jsem Ondra. Jsem ve druháku na vejšce. Studuju informatiku. Od rodičů peníze nedostávám, a tak si vydělávám sám. Pracuju na půl úvazku a občas chodím ještě na brigády.“ Tak začíná jedno z propagačních videí projektu Spotřebitelského fóra, Centra ekonomických a tržních analýz CETA a Providentu.

Projekt Neviditelní upozorňuje na problémy mladých rodin, samoživitelů, čekatelů na pracovním úřadu starších 50 let, lidí pracující v šedé ekonomice a studentů bez finančního zázemí. Těchto pět skupin se snaží uchytit, kde se jen dá. Oproti ostatním ale mají značně stížené podmínky.

12 tisíc dříčů

Podle autorů projektu Neviditelní je v Česku až 12 tisíc vysokoškoláků, kteří si musí své výdaje platit sami a balancují na hranici chudoby. Na sociální stipendium dosáhne jen zhruba 800 až 1200 z nich. Vydělat si tak na sebe musí sami prostřednictvím brigád či zkrácených pracovních úvazků. Skloubit studium a práci ale není jednoduché a pracující studenti mohou mít problém školu dokončit.

Studenti, které finančně nepodporuje jejich okolí, mají také omezený výběr škol, kam se mohou přihlásit. Student IT Ondra ve videu zmiňuje, že pokud by chodil na medicínu nebo Matfyz pracovat by v takové míře nezvládl.

Podobně je na tom i studentka Anna. „I když bych ráda šla na medicínu, ke které mě to vždy táhlo, vím, že bych školu nezvládla kvůli její časové náročnosti. Musela jsem si proto vybrat školu, která je flexibilnější, abych při ní mohla pracovat,“ uvedla pro projekt Neviditelní a dodala: „Zároveň jsem také zvažovala, které zaměstnání nevyžaduje několik let trvající praxe a atestace po státnicích, abych začala vydělávat hned po škole i na úkor dlouhodobého kariérního růstu. Šla jsem proto studovat sociologii.“

Skupina chudých vysokoškoláků je ale mimo jiné specifická i svým pozitivním přístupem. Vidí totiž zlepšení podmínek po dokončení školy. „Jsou na sebe hrdí, nic nechtějí,“ upřesňuje Kateřina Brikciová, která se na projektu Neviditelní podílí.

Pandemie jako spouštěč

Ačkoli tyto problémy existovaly ještě před pandemií koronaviru, s jejím nástupem ještě vygradovaly. Právě pandemie proto byla tím, co projekt Neviditelní definitivně odstartovalo.  Ačkoliv díky distanční výuce mohli studenti ušetřit na ubytování nebo cestování, kvůli lockdownům spousta z nich ztratila příjem z brigád v oblasti gastronomie a cestovního ruchu. Museli se proto přeorientovat na jiné odvětví – třeba on-line doučování nebo jednorázové brigády typu překlady. Pokud by znovu došlo k omezení služeb a výuka by už probíhala prezenčně, mělo by to pro chudé studenty podle autorů projektu devastující následky.

Nerovnost ve školství

Podle odborníků mají chudé děti nerovný přístup ke vzdělání už od předškolního věku. Server Aktuálně.cz v rámci projektu Chudé Česko 21 upozornil na to, že socio ekonomické poměry rodiny a s tím spojený stižený přístup ke vzdělání se „dědí“ z generace na generaci. „V mnohých znevýhodněných rodinách má škola chabou, až nulovou prioritu. Děti si tak nevybudují motivaci k náročné aktivitě, jakou učení je,“ uvedla pro server Kateřina Dunovská z SOS dětské vesničky. Rodiče tak děti ve studiu nejen nepodporují, ale dokonce je od něho odrazují. Sami se totiž i bez vzdělání uživí, i když někdy třeba jen brigádami načerno a ze sociálních dávek. Po dětech pak vyžadují, aby co nejdříve začaly přispívat do rodinného rozpočtu, nebo aby se staraly o domácnost a mladší sourozence.

K nerovnostem ve vzdělání pak podle projektu Chudé Česko také do velké míry přispívá český vzdělávací systém. Řešením by podle Lucie Pleškové, pracovnice Nadace OSF (Open Society Fund), byla například nabídka doučování a volnočasových aktivit, financování obědů či školních výletů nebo intenzivnější preventivní práce s rodinami.

Jak z toho ven

Jako děti máte jen velmi omezené možnosti, jak změnit svou situaci. Naopak chudí studenti na vysoké škole jsou často na všechno úplně sami a je jen na nich, jak se s tím poperou. Projekt Neviditelní proto uvádí několik rad, jak to celé zvládnout.

1)     Snažte se dokončit školu. A to hned tu první, na kterou jste nastoupili. Dle statistik máte totiž právě tady největší šanci dostudovat úspěšně.

2)     Zkuste si najít práci přímo ve škole, například v administrativě nebo na pozici pomocné vědecké síly.

3)     Zkuste si najít brigádu přímo v oboru.

4)     Hlaste se do výběrových řízení o granty, stáže i stipendia.

5)     Využijte sociální sítě při hledání brigád.

6)     Nestraňte se kolektivu a budujte přátelské vztahy. Ať už pro momentální psychickou pohodu nebo pro vidinu profesních známostí do budoucna.

7)     Věřte si.

8)     Využijte status studenta se vším, co přináší: obědvejte v kantýně, sportujte na univerzitních sportovištích, choďte do studentských barů.

Zdroje: Aktuálně.cz, Neviditelní.org