Michal Kostka z SOS student: ministr by měl konečně začít naslouchat

O sdružení SOS student slýcháme v poslední době výrazněji zejména v souvislosti se školným na vysokých školách. Existuje však mnohem déle. Co vlastně bylo popudem k jeho založení?

Iniciativa SOS student byla vždy úzce spjata především s otázkou školného, která zde byla s větší či menší intenzitou otvírána již mnoho let. Snahy o zavedení školného byly tedy i prvotním popudem k založení iniciativy, která byla oficiálně zaregistrována v roce 2002. Nejedná se však pouze o školné, SOS student je rovněž i učňovskou iniciativou, kdy se různým způsobem snažíme bojovat za přiměřené platy učňů na praxích a proti jejich zneužívání, stejně tak poukazujeme i na zneužívání studentů na brigádách.

Středem zájmu vašich současných aktivit je nyní školská reforma a především již zmíněné školné. Co přesně vám na tomto konceptu vadí nejvíce?

Nejvíce nám vadí to, že školné, ať již jakkoliv „citlivé“, způsobuje nerovný přístup ke vzdělání. Nepřímé náklady na studium, tedy peníze, které musí vysokoškolák vynaložit na stravu, bydlení, dopravu a další výdaje související se studiem, jsou již v současné době pro studenty ze sociálně slabších rodin obtížně únosné, pohybují se v rozmezí pět až deset tisíc korun měsíčně. V současné době navrhované školné by znamenalo, že sociálně slabý student musí sehnat asi dva tisíce korun za měsíc navíc, což není snadné. Domníváme se, že právo na vzdělání je jedno z nejzákladnějších lidských práv a nemá být nikomu upíráno, jak tvrdí i Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Jsme přesvědčeni, že to platí i v případě, kdy student nemá na studium peníze.

SOS student letos uspořádalo hned několik petičních akcí (zdroj: SOS student)

Nahlížíte zavedení školného bezezbytku jako negativní prvek v organizaci vysokoškolského studia? Co si například myslíte o finančním přínosu pro české školství nebo ne vždy zcela kontraproduktivní aplikaci školného v zahraničí?

Na školném nevidíme nic natolik pozitivního, aby to vyvážilo jeho negativa. Školné s největší pravděpodobností nebude znamenat ani ten finanční přínos pro školství, protože současná vláda škrtá, kde může, a zavedení školného využije jen k dalším škrtům. Nejsme si ani vědomi skutečnosti, že v zahraničí by školné mělo nějaký pozitivní efekt, v některých zemích, jako je například Británie, pouze vyvolává silné protesty. Obdobná stanoviska ostatně zastává i Rada VŠ a její Studentská komora.

Řekněme, že by školné u nás bylo přeci jen zavedeno. Klonili byste se spíše k variantě jejich odloženého, nebo přímého splácení?

Především je nutno říci, že dobrá není ani jedna z variant. Jak jsem již řekl, jsme zásadně proti školnému a na tomto postoji nehodláme nic měnit. Pokud by školné bylo zavedeno, je jistě odložené školné bez úroků únosnější než úročené nebo dokonce přímé, ale ani tak není ničemu prospěšné.

Byli byste ochotni přistoupit na nějaký kompromis ve vztahu k současným vládním návrhům? V čem přesně byste byli například svolní ustoupit, a z jakého ze svých požadavků naopak za žádných okolností neslevíte?

Domníváme se, že zájmem studentů, škol i zaměstnavatelů je, aby se na vysoké školy dostávali ti nejkvalitnější studenti bez ohledu na to, zda si mohou školné dovolit platit, nebo ne. Otázkou tedy je, s kým bychom měli dělat kompromis, čí zájem vláda zastupuje? Současné kroky vlády naznačují, že vláda obhajuje zájmy bank, které by vydělaly na půjčkách, které by si řada studentů na školné musela vzít, a úzké skupinky nejbohatších studentů, pro které by bylo přijetí na vysokou snazší díky úbytku chudších zájemců. Těmto skupinám tedy příliš nezáleží na kvalitě školství a kompromis s nimi považujeme za nepřijatelný.

Domníváte se, že jako sdružení, složené převážně ze studentů, máte na vývoj reformy dostatečný vliv? S kým vším ještě v rámci boje proti školské reformě spolupracujete?

Současné kroky vlády ukazují, že nemá zájem o svých krocích s nikým seriózně diskutovat, ani s orgánem tomu primárně určeným, kterým je Rada vysokých škol. Ministerstvo školství sice své návrhy posílá do takzvaného připomínkovacího řízení, ale vznesené připomínky ji očividně příliš nezajímají. V rámci našich aktivit jsme oslovili celou škálu organizací, u kterých jsme věděli nebo jsme alespoň předpokládali, že na školné nemají pozitivní názor. Některé z nich nás podpořili více, některé méně, některé nereagovaly. V současné době se chceme zaměřit zejména na spolupráci se Studentskou komorou Rady VŠ, která je zastupujícím orgánem studentů VŠ. Určitý kontakt již proběhl, ale spolupráce trošku vázne, budeme usilovat o její zlepšení.

Jaké další zásadní body vám, kromě zavedení školného, vadí především?

Co se týká vysokoškolské reformy, vidíme jako problém snížení vlivu akademických senátů. Za šťastné nepovažujeme ani udělování titulů profesor a docent jednotlivými školami místo jejich celostátní platnosti. Mimo reformu vidíme problém v neustálém růstu nepřímých nákladů studentů.

O tom, že české vysoké školství určitou reformu vyžaduje, není pochyb. Má SOS student nějakou svou vlastní vizi jejího obsahu? Jak byste například vy sami řešili nedostatek financí ve školství?

SOS student usiluje především o rovný přístup ke vzdělání a nehodlá proto předkládat nějakou ucelenou vizi, jaká by měla reforma vysokých škol být. Za podstatné považujeme to, aby všechny kroky byly projednávány s těmi, kterých se týkají nejvíce, tedy se studenty, vysokoškolskými učiteli a zaměstnavateli a aby byl rovný přístup ke vzdělání respektován. Na nedostatek financí neexistuje jednoduché řešení a není na nás, abychom sestavovali státní rozpočet. Přesto se domníváme, že právě školství by mělo být rozpočtovou prioritou, už proto, že vzdělaní lidé mají obvykle vyšší příjmy a tím pádem platí vyšší daně, které jdou opět do rozpočtu. Velkou možnost zlepšení také vidíme ve spolupráci se zaměstnavateli. Právě pro ně je největším zájmem, aby školy studenty kvalitně připravili na výkon jejich povolání. Neměli by proto váhat s podporou škol při výzkumu, studentských praxích, nákupu odborné literatury nebo technického vybavení, případně umožnit školám využití svého vybavení. Tam, kde ke spolupráci škol a zaměstnavatelů dochází, jsou výsledky jednoznačně pozitivní.

Lze se do vašeho sdružení nějak zapojit, a pokud ano, co členství v SOS student vyžaduje? A je členství určeno pouze studentům?

Podle našich stanov se členem SOS student může stát každý občan ČR, který dosáhl 15 let a souhlasí s programem sdružení. Zda je studentem, na tom nezáleží.

Co byste chtěl na závěr vzkázat ministru školství?

Že by se měl konečně zamyslet nad tím, k čemu má školství sloužit a začít naslouchat zejména názoru studentů a vysokých škol.