Maturita pohledem učitele

Zajištění maturitní třídy, přichystání materiálů, oprava slohových prací, mezitím vyučování – maturita představuje zátěž nejen pro studenty, ale také pro vyučující. Ti musí být neustále ve střehu, vždy pozitivně naladěni. O tom, jak vypadá běžný maturitní den učitelky českého jazyka a literatury, a mnohé další zajímavé informace, týkající se studentů a nových státních maturit, se dozvíte v následujícím rozhovoru s Mgr. Eliškou Slovíkovou.

** Maturitní zkouška z českého jazyka a literatury začíná pro studenty psaním slohové práce. Kolik jste jich letos opravovala a co představovalo pro studenty největší problém? ** Slohových prací jsem v letošním roce opravovala poměrně mnoho – maturovala jsem se dvěma třídami, takže asi šedesát. Oproti předešlým letům se objevilo poměrně velké množství gramatických chyb. Kamenem úrazu se stala stylistika, schopnost správně vyjádřit a formulovat myšlenku. Na slohových pracích se ukáže celková úroveň studenta. Většinou se však potvrdí to, co o studentovi po čtyřech letech učitel ví. Málokdy se stane, že by výborný student nenapsal výbornou práci a naopak.

Závěrečná zkouška se neobejde bez řádné přípravy, a to jak ze strany žáků, tak ze strany vyučujících. Jak probíhá „svatý týden učitelů“? Vyučující musí vytvořit zázemí pro celou maturitní zkoušku. Je třeba připravit třídy, písemnosti a materiály, které jsou potřebné pro regulérní průběh maturit.

Během maturitní zkoušky jsme měli k dispozici ukázky literárních textů. Mně se s nimi pracovalo výborně – jak dlouho ale trvá jejich zpracování? Nejsem schopna říct nějaký konkrétní čas, jedná se o soustavnou práci. Jeden rok se vytvoří texty, za dva roky se zjistí, že některé z nich nevyhovují a nahradí se novými. Proces vznikání a zanikání je nepřetržitý. Studenti se mění, já se měním a pracuji stále s novými lidmi.

Kolik hodin denně stráví vyučující u maturit? Záleží na tom, o koho se jedná. Místopředseda, třídní učitel a češtinář většinou od sedmi rána do sedmi večer.

Vyučování v průběhu závěrečných zkoušek? Třídní učitel a místopředseda neučí, ostatní, tj. přísedící a zkoušející učí, poté běží do druhé třídy k maturitám. Každý zkoušející musí být přítomný na závěrečné poradě.

**Maturanti si po čtvrthodině zkoušení chvíli odpočinou a po závěrečném sdělení výsledků mohou vypustit starosti z hlavy. Učitelé ale zkoušejí dále – jak dlouho trvají jednotlivé bloky? ** Maturitní blok trvá většinou hodinu. Když je toho více – maturovala jsem například v jedné třídě, v druhé třídě se už zadávalo téma a já jsem musela přeběhnout, ale to se stává výjimečně.

Studenti se dohadují, zdali je vhodnější skládat závěrečnou zkoušku první, nebo až druhý maturitní týden – ke které variantě byste se přiklonila? Když se maturuje dva týdny – já bych volila ten první, pokud by se jednalo o stejné vyučující. V případě, že jsou vyučující jiní, na pořadí příliš nezáleží. V průběhu maturitního týdne se projeví stupeň únavy a zkoušející musí podat stejný výkon – to je stojí větší úsilí, musí být navíc pozitivně naladěni. Kdybych byla student, chtěla bych maturovat první týden, první den – sama jsem maturovala první den jako druhá.

**Dělení studentů. **Převládají studenti, kteří vědí a znají. Slyším je používat své obraty, svá slova – já je obdivuji, jak se naučili takové množství vědomostí. Dále studenti, kteří přehled mají a znají. Říkám, „budeme si povídat“ – dokáží skládat, odvozovat a vyvozovat. Posledním typem jsou ti, kteří tvrdí „ono to nějak dopadne“.

**Psychika studenta hraje při zkoušení podstatnou roli – stalo se, že žák do maturitní místnosti nevstoupil? **Šli už jsme do učebny i s pláčem – studenti do místnosti dojdou, vytáhnou si otázku a ono to začne – tito studenti ale většinou odmaturují. Záleží pouze na zkoušejícím, jak dokáže studenta povzbudit, odvést jeho pozornost od stresu. Ti, co neumí – těm je to jedno.

**Metody, které pomáhají při nervozitě. **Osvědčené nedovedu říci – má kolegyně však roztleská každého. Většinou si děláme legraci jedna z druhé.

Studenti bývají různí, aneb perličky od maturit Dívám se na potítko – student se nechystá, pouze sedí a poslouchá. Většinou se ale jedná o ty, kteří jsou v obraze a vědí. Situací, že se všichni nějak zasmějeme, je spousta. Kolik perliček a přeřeknutí se stalo – měla jsem jich napsaný plný papír. Celá atmosféra se poté uvolní – je to fajn, protože je možné pokračovat v příjemnější atmosféře.

Někteří studenti nezapomenou ani na připomínky vyučujícího ohledně svých zlozvyků – například nemluvit se žvýkačkou v ústech… Bylo to naprosto perfektní. Říkala jsem si, já jsem ho za čtyři roky tak zničila – student vstal a uprostřed maturitního zkoušení šel vyplivnout žvýkačku – celé roky jsem mu říkala, že si to nepřeji. Působilo to komicky.

Některé otázky jakoby byly magické – jak vnímáte podesáté vykládanou látku? Je to strašné. Dříve, když byla otázka tažena třikrát, odsouvala se. Nyní je pravidlo jiné – co bylo dopoledne nemůže být odpoledne, ale následující den se tahá opět ze všech otázek. Otázku Klasicismus, Osvícenství a Umělci proti válce jsem slyšela snad stokrát.

**Studenty čeká v nejbližších letech změna – státní maturita – jaké pro vás přinese změny? ** Mluvnici jsem vždy učila – budu ji učit dál. Myslím, že se více zaměřím na kratší slohové úkoly, úpravu chybně zpracovaného textu, schopnost správně formulovat myšlenku. Myslím si, že právě zde je slabina. Kdysi se kladl větší důraz na porozumění uměleckého textu. Zjistilo se však, že studenti mají větší problém s praktickým textem – zvážím to – způsob výuky upravím. Celá státní maturita nevede k biflování, ale k tomu, aby student porozuměl a dovedl lépe pracovat s textem.