Maturita: fraška nebo noční můra?

Maturita je často chápána jako zkouška dospělosti – jako velký předěl mezi dětstvím a dospělostí. Je tomu ale opravdu tak? Opravdu si hned po vyslechnutí kladných výsledků budete připadat starší, dospělejší nebo snad moudřejší? Pokud mohu soudit, a opravdu vám nechci kazit iluze, milí maturanti, tak říkám, že nikoliv. Netvrdím, že maturita je den jako každý jiný, ale vesměs tomu tak je. Jen s tou nervozitou je to horší než u běžného zkoušení.

„Já to nedám! Vůbec nic si nepamatuju!“ Takovéto fráze se s blížícím se datem zkoušení ozývají stále častěji. Je to pravda, nebo autoři těchto výroků jen přehání, aby upoutali pozornost okolí? Chtějí pouze slyšet chlácholení, jak jsou chytří a že právě oni se vůbec bát nemusí? Podle mne tomu tak u většiny maturantů není. Bohužel stres a nervozita mohou zapůsobit i tak, že dotyčný má opravdu pocit, že se mu přes noc z hlavy úplně všechno „vykouřilo“. Chvíle klidu a hluboké vydechnutí přijde až na židli před komisí, když „nervák“ zjistí, že v té hlavě přeci jen něco zůstalo. A jaké z toho plyne ponaučení? Nenechte se ovlivnit svými, ani cizími, nervy. Zhluboka se nadechněte a jděte na to. Většina čtvrťáků maturitu zvládne bez větších obtíží.

„Maturita? Tu zvládnete i bez přípravy. Je to fraška. Věřte mi.“ Obdobné věty můžete naopak slýchat, když se na radu zeptáte svého staršího kamaráda. Je tomu opravdu tak? Je maturitní zkouška opravdu tak lehká, že ji každý zvládne bez přípravy? Obávám se, že nikoliv. Několik takových šťastlivců se asi najde, ale neznám moc lidí, kteří by si troufli něco takového zkusit. Jako banalita se může zdát maturita až s odstupem času. Ale vyklepanému čtvrťákovi nevysvětlíte, že je to opravdu lehké a že ho učitelé podrží. Je to první velká zkouška, ano, taková jakých bude během zkouškového na vysoké škole hned několik, ale to maturanti ještě nevědí, nebo si to alespoň nepřipouští. Sama si teď říkám, co bych dala za to znovu maturovat, ale loni jsem mluvila úplně jinak. Přesvědčování starších přátel, že je to hračka a že to bude dobrý, mě ještě více znervózňovalo. A myšlenka, že bych takové nervy měla podstoupit ještě jednou (nebo dokonce desetkrát – magisterské studium) mě děsila.

A jak je to s losováním otázek? Zajisté jste už slyšeli alespoň jednu z mnoha fám, které na toto téma již řadu let kolují. Jednou z nich je oblíbená „nešťastná třináctka“, kdy student s výkřikem hrůzy vhodí kamínek s číslem zpět mezi ostatní a říká: „Ne, třináctku ne, ta nosí smůlu.“ A učitelé ho pak nechají o předem našprtané třináctce hovořit. Další velice oblíbenou je ta o zákonu schválnosti, kdy student umí všechny otázky kromě jedné a zrovna tu si vytáhne. Ano, to se může stát, ale že by se to dělo tak často, jak studenti tvrdí, se mi nezdá. Zákon pravděpodobnosti mluví jasně.

A tak zachovejte chladnou hlavu, nepodléhejte fámám a hodně štěstí při losování otázek.

Zdroj obrázku: sxc.hu