Marian Jelínek: Nejsilnější energií je emoce

Marian Jelínek je hokejový trenér a mentální kouč, který více než 10 let spolupracoval s českou hokejovou legendou, Jaromírem Jágrem. Aktuálně spolupracuje s několika vrcholovými manažery, úspěšnými podnikateli a sportovci – například s Karolínou Plíškovou. Do svého portfolia aktivit nově přidal i funkci garanta vysokoškolského studia Psychologie pro manažery na NEWTON University.

Jaký je úkol mentálního kouče?

Mým úkolem je určitá harmonizace „vnitřního prostředí“ člověka a najít tzv. zónu optimálního fungování. Jsem zastánce toho, že každý máme určitý stav, ve kterém podáváme ty největší, nejlepší, výkony. Ten stav se u klienta snažím jednak identifikovat a následně jej naučit, jakým způsobem se do tohoto stavu dostat. To jsem si vytyčil jako cíl mého koučinku.

Může manažer úspěšně fungovat bez znalostí psychologie?

Já si nedovedu představit, že bych bez znalostí psychologie mohl někoho řídit. Jestliže chcete poznat člověka, tak musíte poznat jeho „vnitřní prostředí“. Musíte znát jeho slabá i silná místa, pozitivní a negativní stránky. Díky těmto znalostem se pak snažíte najít tu cestičku k němu – já tomu říkám klíček, abyste odemkli jeho potenciál a umožnili mu vlastně „bouchnout“, tedy vyrůst, rozkvést.

Existuje nějaká univerzální rada pro řešení krizových situací?

Já nejsem zastáncem v práci s lidmi univerzálních rad či návodů, takže vám určitě žádnou univerzální radu nedám. Řešení krizových situací ale samozřejmě vyžaduje několik bodů, které se odvíjejí podle toho, o jakou krizovou situaci se jedná. A jedním z nich je velká informovanost o dané problematice. Často mi připadá, že krizovou situaci řeší lidé, kteří jsou, ať již z toho či onoho důvodu, účelově či tendenčně nastavení. Nejsou o dané problematice dostatečně informováni a potom řeší danou situaci tendenčně a dle mého názoru nesprávně.

Co by mělo být správnou motivací pro práci?

Myslím, že největší výsledky v historii lidstva nepocházejí z motivace, ale ze seberealizace, z emoční vazby. Rybáře taky nikdo nemusí motivovat, aby v neděli ve 4 hodiny ráno vstával a šel na ryby. Prostě tam jde rád – je tam silná emoční vazba. Takže pro mě je nejsilnější energií do procesu emoce, respektive emoční vazba, chcete-li touha, nadšení, vášeň, a tu motivací nezískáte.

Jakým způsobem se lze nejlépe vyrovnat s neúspěchem?

Záleží na tom, co si pod slovem neúspěch představujete. Já si myslím, že tato doba neúspěchy vnímá jako „selhání“ v oblasti kvantifikovatelných parametrů našich životů, ale paradoxem současné doby je to, že žijeme v nejlepší době lidstva z hlediska těchto, především ekonomických parametrů, ale z hlediska vnitřního nastavení člověka k životu a tzv. indexu štěstí tomu tak není. To je přeci velice alarmující. Zvyšuje se ekonomický blahobyt kolem nás, radikální hédonismus zavládl světem, ale vnitřní nastavení člověka začíná být velkým problémem.

Co tedy definujete jako neúspěch?

Neúspěch je pro mě vnitřní boj člověka, který se dostává až na hranici života a smrti. Nebo se dostává do takové situace, že je sice ekonomicky úžasně zabezpečený, ale vnitřně je velmi rozedraný. Mentální koučink, respektive ta práce s vnitřním nastavením člověka pak vede k tomu, aby právě k tomuto nedocházelo. Když to řeknu velice naivně, aby byl člověk bohatý a zároveň šťastný.

Vzhledem k tomu, že jste mnoho let spolupracoval s Jaromírem Jágrem, tak musí přijít obligátní otázka. Jaká věc by ho donutila ukončit hráčskou kariéru?

Jarda Jágr, to je kapitola sama pro sebe. Podle našeho posledního rozhovoru myslím, že by tím důvodem mohly být jedině nějaké zdravotní problémy nebo komplikace, protože jeho emoční vazba k hokeji je tak silná, že si ani nedovedu představit, že by bez něj mohl fungovat. Přestože motivační prvky už výrazně klesly – hraje za Kladno snad dokonce zadarmo, tráví daleko méně minut na ledě, dává méně gólů, ale přesto ta silná emoce ke hře, k hokejové kabině,….. je tak silná, že chce stále hrát, dokud to půjde a limitem bude nejspíš opravdu to zdraví.

Proč jste se rozhodl spolupracovat s NEWTON University?

NEWTON University je pro mě nová cesta ve vzdělávání studentů, a to je pro mě to zajímavé.

V čem se obor psychologie pro manažery liší od studia klasické psychologie?

Psychologie je psychologie a psychologie pro manažery je aplikace principů z obecné psychologie do manažerské praxe. „Manažování“ lidí je hlavním úkolem manažerů a jestliže chci někoho „manažovat“, nemohu se vyhnout zájmu o psychologii, neboť součástí člověka jsou jeho emoce, duše, mysl a tím vším se můžeme inspirovat právě v obecné psychologii.

Kdybyste měl kouzelnou hůlku a mohl zajistit, že si budoucí studenti vašeho oboru přečtou před nástupem na NEWTON University jednu konkrétní knihu, jaká by to byla?

Mimo těch všech, které jsem napsal já (smích, myšleno v nadsázce), doporučuji: Nastavení mysli od Carol Dweckové.