Lze vůbec zvládat studium a mateřství?

Před narozením syna jsi vystudovala bakaláře a pak jsi začala pracovat. Co tě vedlo k tomu, ukončit studium bakalářským titulem a nepokračovat dál? Bylo narození syna tím správným impulzem pro pokračování ve studiu?

Bohužel v roce 2009, kdy jsem dokončila bakalářské studium, nebylo ještě akreditováno navazující magisterské studium. O rok později byl otevřen 1. ročník magisterského studia, avšak pouze v prezenční formě. V roce 2011 byla stále možnost studia pouze prezenčního a tak jsem zkusila přijímací řízení. Tou dobou jsem již byla v 8. měsíci těhotenství. Narození dítěte nebyl žádný impulz, ale ani žádná zábrana. Vše se dá zvládat, když za vámi stojí rodina, která vám pomůže, kdykoliv je to potřeba.

Jak moc náročný pro tebe byl návrat do školních lavic? Přeci jen se říká, že po určité pauze je už poněkud náročné se začít znovu učit.

Měla jsem pauzu dva roky, takže tak hrozný návrat to nebyl. Je to spíše časově velice náročné – většinu času mi spolkne můj syn. Jsem za to ale ráda. Kdybych nezvládala výchovu syna, raději školu přeruším. Syn je na prvním místě!

Proč sis ke studiu vybrala právě Adiktologii?

Chtěla jsem pracovat s lidmi, pomáhat jim a zároveň mít široký rozhled. Tento obor je multidisciplinární a mohu díky němu pracovat s lidmi. Vlastně splnil to, co jsem chtěla. Ráda pracuji s dětmi, takže i má bakalářská práce se soustředila na téma mladistvých závislých na drogách a na diplomovou práci plánuji nějaké téma ohledně maminek s dětmi závislých na drogách či alkoholu.

Jak moc náročné pro tebe je zkombinovat studium a výchovu syna? A kolik času přípravou do školy a v samotné škole přibližně trávíš?

Studium je nyní mnohem náročnější než předtím bez dítěte. Na školu mám v podstatě čas jen večer, po uložení syna, a o víkendu, když hlídá taťka nebo někdo jiný. Večer jsem většinou tak vyřízená, že mi trvá strašně dlouho, než vymyslím nějakou seminárku či než se něco naučím. Do školy jsem díky individuálnímu studijnímu plánu (ISP) chodila tak jednou týdně na 3–5 hodin. Před zkouškovým obdobím jsem ale docházela dvakrát nebo i třikrát týdně. To byl docela blázinec. Nejhorší bylo zajistit si hlídání, protože taťka pracuje do 16:00, takže vypomohli babičky, dědové, tety a občas nějaká kamarádka. Kvůli mé ne moc časté docházce jsem psala mnohem více seminárních prací, ale za to mi to stálo. Výchova dítěte a škola se dají zvládnout, ale jednoduché to rozhodně není.

Popsala bys nám, jak vypadalo tvé první zkouškové se synem?

Bylo to opravdu náročné. Chodila jsem spát mezi 12 a 2 v noci, ráno jsem vstávala v 5 a přes den jsem měla zkoušky. Ještě že bydlím v domě, kde jsou k dispozici tchýně s tchánem, kteří vypomohli. Dále také dojížděla moje mamka s mou sestrou. Po návratu z práce bral manžel syna na procházky, abych se mohla učit. Nejhorší na tom je, že bez dítěte jsem zvládla napsat seminární práci třeba za dvě hodiny, teď s dítětem na to potřebuji minimálně dvakrát více času. Na druhou stranu bez miminka jsem se na zkoušky učila mnohem delší dobu, teď mám na zkoušky mnohem méně času a taky jsem je všechny udělala. Člověk to prostě nesmí hrotit. A jestli má za jedna nebo za tři. To už je přece jedno…

Podporují české vysoké školy studující matky? Setkala ses za dobu svého studia s nějakými nástrahami nebo ti naopak všude vycházeli vstříc?

Na 1. lékařské fakultě určitě matky s dětmi podporují. Dávají možnost podat žádost o ISP a děkan většinou vychází vstříc. Také profesoři, i když výjimka se vždycky najde, se snaží vycházet matkám vstříc, aby mohly zároveň studovat i vychovávat své děti. Obecně se to říci nedá, ale z vlastní zkušenosti po prvním ročníku magisterského studia na Adiktologii můžu říct, že Adiktologie matky s dětmi podporuje.