Krok po krůčku: Jak vystupovat u maturity

Šaty dělají člověka
Je to pravda odvěká – a přitom se na ni tak často zapomíná. Sami sebe bychom ale neměli chápat jen jako věšák na oblečení. Ať už se nám to líbí nebo ne, náš způsob oblékání vypovídá něco i o nás samých. A v tak významný den, jakým maturita bezpochyby je, se rozhodně vyplatí dát si záležet!
Maturita, jakožto významná společenská událost, vyžaduje i adekvátní volbu oděvu. Muži by měli nejlépe sáhnout po tmavém obleku s košilí, která nemusí být pouze klasicky bílá, ale může mít i krémovou, modrou nebo červenou barvu. Motýlek nebo kravata se nevyžadují, dbejte však na výběr bot: „hiphoperské“ boty jsou sice opravdu „in“, porotu jimi ale asi neoslníte. Stejně tak extravagantní účesy nebo masivní ozdoby si můžete pro tento den odpustit. Ženy mají při výběru oblečení volnější ruku. Mohou zvolit společenské kalhoty i elegantní sukni, nejlépe ne kratší než nad kolena. Černá zůstává univerzální a dobře kombinovatelnou barvou, hodí se k ní halenky či elegantní trička všech barev. Nevhodné jsou pouze svrchní kusy s příliš velkým výstřihem nebo odhalující břicho. Dámy nemusí nutně přicupitat v tanečních botách, důležitější je pohodlnost, ale nikoliv na úkor vhodnosti.
Univerzální předpis na oblékání u maturity neexistuje, normy se stále posouvají a uvolňují. Maturitu je třeba vnímat jako významný a výjimečný den, který vyžaduje zvláštní přípravu, i co se šatníku týče. Budete-li váhat, vsaďte spíše na střízlivost. Oslnit byste měli především výkonem, nikoli vzhledem.

Na prvním dojmu záleží
Určitě jste již slyšeli o tzv. řeči těla. Jde o neverbální projevy, které o člověku často prozradí víc, než jeho vzhled nebo slova. Nemusíme o tom vůbec vědět, ale „pouhá“ gesta nebo postoj na nás podvědomě působí. Pokusme se tedy aspoň o trochu více svým pohybům porozumět.
Na pozorovatele (ve vašem případě porotu) působí už to, jakým způsobem do třídy přijdete. O nutnosti slušeného pozdravu nebudeme diskutovat. Zkuste si ale pohlídat také narovnaná záda, která prozrazují sebevědomí a odvahu. Pokud je to možné, snažte se nekřížit ruce ani nohy, tato gesta vyvolávají dojem obrany či odporu. Pohrávání si s knoflíkem nebo talismanem vás sice možná uklidňuje, působí ovšem (podobně jako neustálé upravování vlasů nebo podupávání nohou) značně neprofesionálně a vaše posluchače může naopak znervózňovat. Při mluvení se snažte dívat porotě do očí, hypnotizování podlahy vám správné odpovědi rozhodně neprozradí.
Možná ještě důležitější, než hlídat projevy svého těla, je umět ovládnout svou mimiku. V žádném případě nepodceňujte například roli úsměvu. Pozor, to neznamená neustálý pohrdavý úšklebek nebo nesmyslné chichotání. Mírně povytažení ústních koutků vám ale rozjasní oči a dokonce zvedne náladu – a vaše „publikum“ bude vědět, že s vámi domluví snadněji než s „uzlíčkem neštěstí“. Olizování rtů, kroucení očima nebo stavění oči tzv. v sloup se také nedoporučuje. Chcete přece působit co nejvíce klidně a pohodově, nikoliv vyděšeně a zoufale.

Vládnout svým jazykem
Již skvěle vypadáte, sebevědomě sedíte, usmíváte se – a je na čase prezentovat, co jste za poslední půl roku do sebe absorbovali. Ale jak? Otázka mluveného projevu je tématem mnohých pojednání. V antickém Řecku dokonce na umění řeči záleželo natolik, že se vyvinula zvláštní „věda“ rétorika, která patřila k absolutnímu základu vzdělání. Pro vás postačí, pokud si osvojíte několik jednoduchých pravidel.
„Prosím, pomalu, nahlas a zřetelně“, to je věta, která patří mezi první důležité fráze při pobytu v cizí zemi. Možná byste byli překvapeni, kolik užitku vám může přinést. Zkuste dbát na to, abyste správně vyslovovali (a to nejen v cizím jazyce), nepletli jména (raději si ta složitější doma několikrát natrénujte), neztrapnili se špatným použitím cizího slova (většina z nich má české ekvivalenty – tedy obdoby!) nebo „nespolkli“ nějakou důležitou informaci. Trpíte-li nějakou vadou řeči, nestyďte se, není to žádný handicap. Mnohem více škody by mohlo nadělat, pokud budete mluvit příliš potichu a nezřetelně. Můžete si domyslet, jak to bude na porotu působit. Přiměřená hlasitost je základem dobrého projevu.
I když se budete možná snažit říci toho v zadaném čase co nejvíc, dbejte na to, aby vaše rychlost nebyla nakonec kontraproduktivní. Může se vám stát, že všechno odříkáte v pěti minutách a dalších deset budete nuceni „vařit z vody“. Pomalejší tempo tedy hraje ve váš vlastní prospěch a navíc usnadní posluchačům orientaci ve vašich myšlenkových pochodech.

Malé triky, velký úspěch
Kromě výše zmíněných rad by se vám mohlo hodit i několik triků, díky kterým máte naději na vyšší hodnocení výkonu. Jeden z nich již jistě sami znáte: navést řeč na to, čemu lépe rozumíte. Je samozřejmě nesmysl snažit se přejít od mitochondrie k vyjmenovaným slovům, ale většina látky v rámci jednoho předmětu se dá dobře propojit. Možná umělecký směr, o kterém toho příliš nevíte, navazoval na jiný, o kterém dokážete mluvit lépe. Tak proč nezkusit na něj zavést hovor, zmínit nějakou zajímavost a ukázat tak porotě, že dokážete přemýšlet v souvislostech. Fyzikální jevy také nejsou osamocenými veličinami, ale dají se dát do souvislosti s jinými. A úplně nejlépe můžete tuto taktiku využít v cizích jazycích: jste to přece vy, kdo vybírá slovíčka a určuje, o čem bude hovořit! Tak toho využijte, nepouštějte se na tenký led a možná vás začne příprava ještě bavit!
Porota také vždy ocení vlastní iniciativu. Pokud se to hodí, můžete zmínit knihu, kterou jste sami četli, nebo její filmové zpracování, které vás zaujalo. Při dějepisném nebo zeměpisném výkladu zase můžete zmínit návštěvu tematicky propojeného muzea nebo památky (jen si vzpomeňte, na kolika exkurzích jste byli!). Neznamená to samozřejmě začít vyprávět legrační historky z cest, ale dokázat, že máte o předmět zájem. Možná pak porota ráda přehlédne i menší nedostatky.

Začni s tím hned teď!
Je samozřejmé, že v onen význačný den už nebudete mít sílu a náladu vědomě kontrolovat každý svůj pohyb. V centru zájmu bude úplně něco jiného. Protože jsme si ale právě vysvětlili důležitost správného vystupování, měli byste si přece jen základní schopnosti osvojit. Můžete s tím začít už teď, v relativně klidném období. Trénovat správný postoj a držení těla se dá při „běžném“ zkoušení u tabule, mimiku můžete vyzkoušet i na svém okolí. Nebojte se různé varianty oděvu diskutovat s přáteli a rodinou. Právě okolí vám dá cennou zpětnou vazbu, kterou ze svého pohledu těžko správně odhadnete.
Na závěr se hodí staré čínské přísloví, které říká: „I na začátku tisícimílové cesty je jeden jediný krok“. Pomalé nabývání sebevědomí a osvojování „grifů“ můžete chápat právě jako ty krůčky, které vás dovedou až k úspěšné maturitě. A ještě jedno stokrát opakované motto na závěr: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!“.