Komunikace

komunikace – jedná se o společenský proces, proto užíváme termínu sociální komunikace; jde vzájemné sdělování (formou dialogu, v některých oborech se užívá pojmu tok informací) představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích probíhá jak tváří v tvář, bezprostředně, tak i „na dálku“ (dopisy, vzkazy) může se týkat věcí vzdálených prostorově i časově může se týkat věcí abstraktních […]

komunikace – jedná se o společenský proces, proto užíváme termínu sociální komunikace; jde vzájemné sdělování (formou dialogu, v některých oborech se užívá pojmu tok informací)

  • představuje sdělování a přijímání informací v sociálním chování a v sociálních vztazích
  • probíhá jak tváří v tvář, bezprostředně, tak i „na dálku“ (dopisy, vzkazy)
  • může se týkat věcí vzdálených prostorově i časově
  • může se týkat věcí abstraktních a neexistujících (pouze naše fantazie)

· komunikační strategie – předem promyšlená komunikační strategie je základem dobrého projevu, ať už mluveného nebo psaného

· v mezilidském styku platí:

  1. není možné nekomunikovat – vždy něco sdělujeme
  2. není možné nemetakomunikovat – nesdělujeme si holá fakta (není důležité jen to, co říkáme, ale také jak a v jaké situaci to říkáme)
  3. není možné nijak se netvářit – když něco sdělujeme, vždy se přitom nějak chováme a to prozrazuje, jaký postoj máme k tomu co říkáme:
  • sdělujeme svůj postoj posluchači
  • sdělujeme druhému své sebepojetí
  • sdělujeme si kvalitu našeho vzájemného vztahu
  • sdělujeme si pravidla našeho vzájemného styku
  • sdělujeme si žádosti
  1. komunikace zahrnuje verbální i neverbální složku

Druhy komunikace mezi lidmi

  1. verbální (slovní) – (jazykové projevy – důležitý je obsah sdělení, tempo, tóny řeči, srozumitelnos­t, atd.)
  2. neverbální – tzv. „mluva těla“ (mimika, gestikulace, chování)
  3. jednocestná – monolog
  4. dialog – symetrický (oba účastníci hovoří navzájem), asymetrický (jeden účastník hovoří k druhému)
  5. vertikální – komunikace nadřazeného a podřazeného (např. rodiče a děti, šéf a zaměstnanec)
  6. horizontální – komunikace ve stejné rovině (např. kamarádi)
  7. řetězová (šíření nějaké zprávy, při hře „Tichá pošta“, atd.)
  8. ohnisková (přednášející, šíření zprávy z jednoho místa)
  9. kruhová (debata ve skupině, kroužku)
  10. formální – jen 1 téma, které je důležité a aktuální
  11. neformální – zahrnuty city a emoce, možnost jiných témat

Zásady komunikace v dialogu

  • vzájemně se vnímat a naslouchat si
  • neskákat si do řeči
  • udělat druhému prostor
  • vyjasnění si problému
  • věcnost, smysluplnost, upřímnost, taktnost

Základní typy sociální komunikace

1. meziosobní

· je přirozeným východiskem pro všechny typy komunikace

2. skupinová

· vytváří složitější komunikační sítě (např. školní vyučování)

3. masová

· hromadná, uskutečňovaná prostřednictvím tisku, televize, rozhlasu a jiných médií (Internet atd.)

Meziosobní komunikace

  • realizuje se jazykem, slovy a prostředky neverbálními
  • probíhá nejméně po dvou významových liniích:
  1. tematické, obsahové – to je to, co se sděluje nebo přijímá
  2. výkladové, interpretační – to, jaký význam tématu komunikující lidé přikládají
  • paralelní užívání verbálních a neverbálních prostředků je důležité pro význam toho, co sdělujeme (např. výraz tváře nebo intonace hlasu rozhodne, zda poznámka mluvčího bude vyložena jako vtip nebo ironie)
  • základní formou verbální komunikace je rozhovor – záměrný jazykový styk, v němž střídavě mluví několik osob a který probíhá v konkrétní sociální situaci
  • rozhovor je nejběžnější formou interpersonální komunikace – člověk sděluje něco o něčem druhému člověku
  • předpokladem je znalost systému jazykových prostředků (stejný jazyk a podobná slovní zásoba)
  • jednocestná komunikace – verbální komunikace je jednoduchá, přesná, jasná, realizovaná slovy, kterým ostatní dobře rozumí
  • pohled na věc z různých úhlů pohledu – komunikující uvažují každý z poněkud jiných pozic (úhlů pohledu) a nerozumějí si (a tudíž se ani nemohou dohodnout)
  • neverbální složka komunikace – využívá neverbálních prostředků ke vzájemnému porozumění, ovlivňování i vyjadřování vzájemných vztahů
  • k neverbálním prostředkům komunikace patří naše tělo – někdo ovládá „mluvu těla“ lépe, někdo hůře (je to čistě specifické, ale cvičením se dá vylepšit)
  • hlavními aspekty mluvy těla je naše mimika a oči, postoj a gesta
  • mimika a oči: mimickými výrazy našeho obličeje se dají vyjádřit naše aktuální nálady – usmíváme se (jsme šťastní, rozpačití, pohrdaví, zamilovaný), mračíme se (jsme smutní, podráždění), ceníme zuby (jsme rozzuření), máme otevřená ústa a vykulené oči (jsme vystrašení, udivení) – možností je mnoho
  • oční kontakt je v komunikaci důležitý – posluchač, který se dívá na řečníka tak vyjadřuje svůj zájem o jeho projev
  • chybou je, když nám někdo něco sděluje, dívat se jinam, řečník může nabýt dojmu, že nás jeho projev nezajímá a znejistí
  • také není vhodný tzv. „prázdný výraz“ a zíravý pohled (vykulené oči) – působí nepřirozeně
  • v rozhovoru udržujeme kontakt očima mezi 50% až 60% když hovoříme a mezi 75–85% času když nasloucháme
  • gesta: gesta rukou a pohyby těla zvyšují pozornost posluchačů
  • gesta nesmějí přitahovat více pozornosti než mluvené slovo, ale naprostá nehybnost také nepůsobí dobře
  • stručná pravidla gestikulace:

· gesta by měla být přirozená

· neměla by být křečovitá

· gesta by měla mít svůj význam a měla by navazovat na mluvené slovo

· měla by být sladěna s pohyby ostatního těla

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.