Jak si nezkazit vztahy s okolím kvůli studiu při práci

23. 11. 2011 | Studium po třicítce

Základem úspěšného studia při práci je to, že budete cítit podporu ze strany rodiny a přátel. Možná se konečně pozná, kdo je skutečně dobrý kamarád a kdo vás podrží, i když nemáte tolik času se mu věnovat. Studium při zaměstnání není náročné pouze pro vás, ale také pro vaše okolí. Partner musí pochopit, že s ním nechcete jít den před zkouškou do kina, že nemáte doma vzorný pořádek a že bude muset občas uvařit. Také děti se musí naučit být samostatnější a brát na vás ohledy, když budete potřebovat pracovat. Pokud jsou ještě opravdu malé, bude to chtít hlídání, ať už u babičky nebo u kamarádky.

Víc než kdy jindy je v tomto období důležité umět asertivně komunikovat. Slovo „asertivita“ nabralo bohužel mezi lidmi určité negativní konotace. Proto je potřeba hned zpočátku říct, že asertivní neznamená agresivní. Neznamená to mít ostré lokty a dosáhnout si svého. V žádném případě to není manipulace. Znamená to komunikovat tak, aby výsledek vedl ke spokojenosti nejen vás, ale všech komunikujících stran. Tedy výsledek, kterému moderní manažeři říkají „win – win“ – vítězství na obou stranách. Každému, kdo se o tuto problematiku zajímá a rád by se v ní zdokonalil, doporučujeme knihu Asertivně do života od Nováka a Capponi.

Bez domluvy to nepůjde

Na počátku všeho by měla stát domluva. Pokud zvažujete, zda do studia při práci jít nebo ne, svolejte rodinnou radu nebo přátele a pobavte se o tom. Ačkoliv největší břímě bude ležet na vás, je to důležité rozhodování, které vaše okolí silně zasáhne. Bez podpory okolí se vám bude studovat velmi obtížně. Vysvětlete členům rodiny (včetně dětí!) o čem přemýšlíte, co by to znamenalo pro chod rodiny a jaké by byly přínosy toho, kdybyste studium absolvovali. Požádejte je, ať se k tomu vyjádří a zeptejte se, jak by byli ochotni vás podpořit. Pokud k podpoře svolní nebudou, bude pro vás lepší vědět to dopředu. Jestli už při práci studujete a potřebovali byste cokoliv změnit, svolejte rodinnou radu také. Snažte se co nejčastěji konkrétně formulovat, co po ostatních chcete, ovšem slušně a příjemně. Nevymáháte své zákonné právo, žádáte je o laskavost.

Jak může taková rodinná rada začínat? Třeba takhle: „Možná vás teď trošku vyděsím, ale chtěla bych se s vámi o něčem pobavit. Přemýšlím o tom, že bych si při zaměstnání dodělala vysokou. Víte, jak mě vytáčí kolegové v práci. S vysokou školou bych mohla jít dělat něco, co by mě bavilo a kde bych vydělávala víc peněz. Líp by se nám pak splácela hypotéka a třeba bychom časem měli na to nové auto. Chci to s vámi ale prvně probrat, protože je mi jasné, že by to bylo náročné i pro vás. Jak se na to tváříte? – Znamenalo by to, že bych vás častěji musela prosit o pomoc, asi bych nestíhala mít domácnost jako ze škatulky a před zkouškami by se mnou nebyla rozumná řeč. V ty soboty, kdy bych byla ve škole, byste to museli zvládnout nějak beze mě. Pomohlo by mi, kdyby táta mohl občas o víkendu zrušit tenis nebo si ho dát třeba na jiný den. No, a taky bych možná často zabírala počítač, prý se tam hodně věcí dělá přes internet. Bylo by to na tři roky a pak by se vidělo. Ale kdykoliv se toho dá nechat, kdybychom to nezvládali. Co myslíte, byli byste schopní a ochotní mě v tom nějak podpořit?“

Žádost o laskavost

Každý člověk na světě má právo požádat o laskavost. A to je něco, bez čeho se během těch několika let neobejdete. Budete muset poprosit kamarádku, ať vám pohlídá děti nebo kolegyni, ať si s vámi vymění směnu v práci. Partnera, ať vám poradí s rozbitým počítačem a umyje za vás nádobí, protože máte dnes večer deadline odevzdání práce. Děti, ať na vás večer od osmi do devíti nemluví. Důležitá je jedna věc: Chceme-li, aby druhý umyl nádobí, neříkejte mu „musíš, je to tvoje povinnost“. Řekněte mu „udělej to pro mě“. Nejde o to, zda se na zašpinění také podílel. Jde o dosažení cíle, a tím není jen umytí nádobí, ale také vytvoření atmosféry pohody. U blízkých lidí raději proste o laskavost, než abyste se domáhali svých „oprávněných“ požadavků a práv. Asertivní je také nejen o laskavosti žádat, ale také je poskytovat.

Jak reagovat na kritiku

Je možné, že se často setkáte s kritikou od svého okolí. Že nemáte uklizeno, že nemáte čas, že jste nestihli to nebo ono. Udělat můžete třeba tyto dvě věci:

Použít metodu otevřených dveří. Když vám někdo řekne: „Ty tady máš ale prach, to je hrůza, jsi vážně nezodpovědná,“ odpovíte: „Ano, mám tady prach.“ Souhlasíte však pouze s tím, co je pravda, nikoliv s hodnocením vás samých.
Dotazovat se na negativa. Chtít přesně vědět, co partnerovi v komunikaci vadí. „Ten prach tě tolik trápí? A co přesně ti na tom vadí?“ Třeba dotazováním na konkrétní věci zjistíte, že jádro problému je někde úplně jinde, než jak to zpočátku vypadalo.

Hlavní je kompromis

Kompromis bude asi po několik let vaším průvodcem. Když už podruhé odříkáváte pozvání k přátelům, zkuste jim navrhnout místo nevyhovujícího termínu něco, co bude přijatelné pro obě strany. Pokud partnerovi odmítnete divadlo před zkouškou, běžte na ně po zkoušce.

A pokud to nebudete zvládat, pamatujte na to, jaké jsou vaše priority. Jděte za tím, pro co jste se rozhodli. Spokojená rodina a vysokoškolský titul se většinou dají spojit. Přesto je však v určitých případech lepší raději něčeho zanechat a zůstat spokojený než vyplivnout duši.