Jak nesnadné je titul profesora získati

22. 1. 2019 | Aktuality

Profesor je nejvyšší hodnost vysokoškolského pedagoga udělovaná v České republice. Cesta k jejímu získání však není snadná. Aktuálně hlavně proto, že zákony o jmenování profesorů jsou předmětem různých interpretací.

Předtím, než si před jméno budete moci psát titul „prof.“ čeká vás mnoho let studia a práce. V první řadě musíte úspěšně absolvovat všechny fáze vysokoškolské studia: bakalářské, magisterské a doktorské. Celková standardní doba vysokoškolského studia aspirujících profesorů tedy činí osm až devět let tvrdé dřiny.

Jakmile dokončíte doktorské studium, očekává se od vás, že zůstanete i nadále na univerzitě a budete vyučovat a vydávat odborné publikace. Jestliže po čase uznáte, že splňujete veškerá kritéria, můžete si u vědecké rady své fakulty zažádat o titul docenta. Podmínkou je mimo jiné obhajoba habilitační práce, což je obsáhlé odborné dílo.

Předtím než vám může být udělen titul profesora, musíte opět předstoupit před vědeckou radou fakulty, kde odprezentujete tzv. profesorskou přednášku. Další level je univerzitní vědecká rada, která – když uspějete – podá návrh na vaše jmenování ministru školství, vnitra nebo obrany. Pak už jen čekáte na rozhodnutí prezidenta České republiky. Ten nové profesory jmenuje dvakrát do roka. Anebo nejmenuje.

Prezident totiž profesory jmenovat nemusí, jak ukazuje aktuální kauza dvou docentů z Univerzity Karlovy Fajta a Ošťádala. Zeman je odmítl jmenovat již v roce 2015. Celá záležitost se dostala až před soud, který rozhodl ve prospěch kandidátů na profesory. Verdikt však obsahoval dodatek, který umožňoval kandidáty zamítnout, pokud by byly shledány chyby ve jmenovacím řízení.

Ty podle svých slov prezident Zeman našel. V případě docenta Fajta uvádí nesplnění podmínky souhrnné pětileté pedagogické činnosti na vysoké škole. Zpochybnil také některé jeho publikační aktivity.

„Příslušné orgány vysoké školy tak (Fajt) buď uvedl v omyl, nebo došlo k situaci, kdy si tyto příslušné orgány vysoké školy byly daných skutečností vědomy, a přesto tyto rozpory a nedostatky v zásadních požadavcích bez dalšího přešly,” popsal Zeman své důvody v dopise adresovaném ministrovi školství Robertu Plagovi.

U docenta Ošťádala argumentuje etickým kodexem. Poukazuje na jeho spolupráci s StB, kvůli níž Ošťádal podle Zemana nedává svým chováním morální příklad studentům.

Vědecká rada Univerzity Karlovy, která oba kandidáty na jmenování navrhla, s těmito výroky zásadně nesouhlasí a chce se opět obrátit na soud. Stejně jako docent Fajt. Také řada vrcholných politiků pokládá prezidentovo jednání za protiprávní. Zeman si podle nich vykládá zákony svým vlastním způsobem, čímž degraduje právní stát a zároveň také omezuje akademickou svobodu.