Intimní zpověď zcela bezvýznamné, beznadějné a bezprizorní studentky

21. 1. 2005 | Stojí za přečtení

Už od základky mám se školou dobrou zkušenost. Nikdy jsem se nevzpírala autoritám, nekradla spolužákům svačiny a nekreslila na lavici sprosté obrázky. Ani s gymplem mé úspěchy neskončily. Nejen, že jsem nepohoršila a nechodila za školu, také jsem se poctivě učila. Cpala jsem si do hlavy vzorečky do fyziky, učila se systém ruduchů a parožnatek, obtiskovala si do paměti seznamy panovníků, data jejich úmrtí, narození, výročí, korunování, smrkání a zešílení. Abych to vše vychrlila na papír a pak odcházela s čistým svědomím, jedničkou ve studijním průkazu a krásně jasnou hlavou, ve které zbyla jen změť nepotřebných jmen a čísel. Do té doby, než jsem se seznámila s Tebou – s TAHÁKEM.

Najednou jsem pochopila tu úžasnou volnost studentského života. Stačilo si odpoledne sednout s kafem k počítači, dát písmo trojku, zarovnání do bloku, podtrhat nadpisy a zavolat kámošce, že jí to vytisknu taky. Písemky z chemie se pro mě staly adrenalinovou záležitostí a konečně jsem měla dost času na milovanou češtinu (angličtinu, dějepis…)

Postupem času jsem došla k názoru, že je-li opakování matka moudrosti, pak taháky jsou macechou inteligence. Za léta opisovací praxe jsem se naučila pracovat s informacemi, udělat stručný výpis a aplikovat přečtený text i v extrémních podmínkách (ze zmuchlaného papírku ve zpocených dlaních, s učitelkou za zády). Taháky mi pomohly překonávat stres a tvářit se sebevědomě v jakékoli situaci.

**Taháky byly, jsou a budou. ** Patří k českému školství stejně jako fronty na obědech nebo tlusté učitelky. Proč? Už je to omletá básnička, že žáci jsou přehlceni fakty, se kterými neumějí pracovat. Ve škole je výhodnější znát telefonní seznam, než umět telefonovat. Navíc jsme nuceni se čtyři roky „vzdělávání“ učit i předměty, které nás a) nezajímají, b) nepotřebujeme je. Taháky jsou proto jen přirozenou reakcí studentského organismu. Samozřejmě, zároveň jsou také podvodem, který znevýhodňuje „poctivky“ před „kopírkami“. I to je ale příprava na život…

Řešení pro učitele: Pokusit se taháky vymýtit pomocí apelu na morálku a podobné zhovadilosti je stejně reálné, jako že přesvědčíte svého kanárka, aby lovil zrní v odpadové jámě. Může se vám to povést jen za použití bystrých očí a tvrdého srdce (studenta s tahákem potopíte jak toho nebohého opeřence). Nebo taky tím, že víc než fakta budete požadovat souvislosti, které se mimochodem bez znalostí (v rozumné míře) také neobejdou.