Generace „sněhových vloček“ se chce při výuce bavit

Česko-norský tým výzkumníků a pedagogů dal hlavy dohromady a pokusil se zodpovědět otázku, jak lépe učit generaci, která je teď na středních a vysokých školách – takzvanou generaci Z, odrostlou na chytrých telefonech, jíž je vlastní velká citlivost, individuálnost a chuť se bavit. Mělo by se to odrazit ve výuce? A jak to vidí středoškolský pedagog a česká studentka?

Jako generace Z se označují lidé narozeni mezi druhou polovinou 90. let a rokem 2010. Je to první generace, která měla smartphone už v dětství a teď právě postupně nastupuje na vysoké školy. Tato generace se označuje taky jako „generace já“, „digitální domorodci“ nebo „generace duha“, což odkazuje k jejímu kladnému postoji k příslušníkům LGBT+ komunity. Používá se pro ni také označení „generace sněhové vločky“. Napadne vás proč?

Citliví individualisté

„Každá sněhová vločka, když se na ní podíváme, je jedinečná. Je svoje, je křehká. Každá z nich je originál, vyžaduje individuální přístup, nechce být ve skupině ostatních,“ říká o generaci Z pedagožka z VŠE Lucie Sára Závodná. Účastnila se česko-norského výzkumu, který hledal optimální vysokoškolský vzdělávací model pro tuto generaci.

Příslušnici generace Z dělají všechno pro svůj prospěch. Jsou citliví, nebojí se pláče, ani ukázat emoce. Starší generace je proto vnímá jako neodolné a změkčilé. Podle psychologa Daniela Wagnera má ale mladá generace konečně kapacitu řešit svoje psychické problémy: „Myslím, že část této generace dostala díky velkým sociálním, finančním a jiným zdrojům možnosti, jak řešit dluhy a psychické újmy předchozích generací,“ uvedl pro pořad Balanc na Radiu Wave.

„Se silnou individualitou i citlivostí bych ze svého pohledu souhlasila, vidím to u sebe i u svých kamarádů. Asi nedokážu úplně vysvětlit čím to je. Nikdo mě s tím nekonfrontoval. Možná tak já sama sebe,“ říká pro VysokéŠkoly.cz studentka Ivana narozená na začátku nového tisíciletí.

Citlivost ale zároveň dává mladé generaci sílu ozvat se, když s něčím není spokojena. A to někdy dost hlasitě, potvrzuje Ivana. Něčeho podobného si všímá i Adam, mileniál v současnosti učící na střední škole: „Nepřijde mi, že by současná generace byla radikálnější ve svých názorech, ale přijde mi, že si ve většině případů svoje názory dokážou dobře zdůvodnit a často právě i obhájit,“ vysvětluje a dodává: „Většinou dokážou dobře diskutovat a vyhnout se osobním útokům.“

Učitelé jako herci

Memorování látky vnímají sněhové vločky jako zbytečnost, pokud jim v praktickém životě k ničemu nebude. Informace si navíc snadno můžou kdykoli najít na internetu. Tato generace má naopak ráda praktické úkoly.

Ve škole se pak chtějí hlavně bavit. Nebaví je jen pouhé čtení ve skriptech nebo poslech přednášejícího. Výuku si doplňují podcasty nebo sledováním videí. Podle Závodné je třeba střídat metody výuky, a „nejet jen podle powerpointu, jak jsme byli zvyklí“. Z pedagogů se podle ní stávají herci.

„Podle mě je důležité nemluvit úplně monotónně a nějakým způsobem zaujmout žáky. To bude fungovat vždy a všude,“ myslí si Ivana, které současný styl výuky tolik nevadí, stejně jako čtení ve skriptech. „Věřím ale, že pro spoustu lidí je pohodlnější sáhnout po technologiích na úkor papíru. Já technologie využívám hlavně k psaní poznámek a vyhledávání informací.“

Pedagogika laskavosti

Kvůli technologiím bývají studenti roztěkaní. Zároveň však nejsou schopní se elektroniky vzdát. „To, že se studenti orientují v technologiích, mi dost usnadňuje práci. Dokážou mi vyhledat informace, když si nejsem jistý a dost věcí jim na internetu člověk ani ukazovat nemusí. Umí se také rychle adaptovat na nové technologie. I film je pro ně už zastaralý,“ uvádí k otázce pozornosti učitel Adam. „Klidně bych 45minutovou hodinu zkrátil, protože ve většině případů je rozsah jejich pozornosti dost krátký, myslím, že by 30 minut vyhovovalo víc.“  

Závodná si myslí, že by se pedagogové měli nové generaci přizpůsobit, natáčet podcasty a videa, řešit problémy individuálně, jednat se studenty citlivěji. Jeden z pedagogů z výzkumu přišel například s konceptem pedagogiky laskavosti, kdy učitel vyjde vstříc sněhové vločce, která řeší nějaký svůj problém a nestihne odevzdat seminárku: „Nemůžeme být jen přísní učitelé, kteří dodržují tvrdě termíny a všechno, co jsme si stanovili, ale je potřeba občas být i člověk, který má porozumění pro konkrétní lidskou situaci,“ myslí si Závodná.

Zdroje: iRozhlas.cz, Forbes.cz