Gaudeamus – cenný zdroj informací?

Příjemný, reprezentativní prostor. Spousta důležitých, přehledně uspořádaných údajů. Kultivovaní lidé, vždy upravení a ochotní zodpovědět všechny vaše otázky. Vypadá takhle každodenní realita na vysoké škole? Ale kdeže! Právě jsem popsala typickou podobu stánku na veletrhu pomaturitního vzdělávání Gaudeamus.

Tisíce maturantů řeší každým rokem stejný problém: jak získat co nejlepší informace o školách, abych se mohl rozhodnout pro tu jedinou a pravou? První cesta obvykle vede na internet nebo do kanceláře studijního poradce. Pro začátek dobrá volba: web má výhodu pohodlného přístupu a „zodpovědný“ pedagog zase zkušenosti se sháněním příslušných informací. Na jeho stole navíc většinou leží váš dobrý pomocník – Učitelské noviny se seznamem všech studijních oborů. Kdybyste se ale chtěli spolehnout jen na tyto zdroje, bude vaše volba pořád ještě velkou sázkou do loterie. Sami nejspíš dojdete k názoru, že by to chtělo trochu osobnější zážitek, zkrátka poznat svého „favorita“ na vlastní kůži a ověřit si, že vás nezklame. V takové chvíli se pak obyčejně rozhodnete podstoupit známou slast akcí ve stylu školního výletu a vydat se na Gaudeamus.
Co od své cesty můžete a nemůžete čekat? Tak především: rozhodně nepředpokládejte velkou sebekritiku. Vysoké i vyšší odborné školy sem přijely udělat reklamu samy na sebe, a proto vám asi nebudou na potkání přiznávat, že jídlo v jejich menze není vždycky tak úplně k jídlu, že na kolejích si o ledničce můžete nechat jen zdát a že počítače ve studovně by potřebovaly co nejdřív vyměnit za nové. Každý se přirozeně pochlubí spíše svými úspěchy.
I přesto má návštěva veletrhu svoje výhody – zeptáte se na věci, které jste se nedozvěděli nikde jinde, okouknete prezentaci školy a dokonce zjistíte, koho vybrala ze svého středu jako nejlepšího zástupce, který zaručeně přiláká nové studenty. Sedí na stánku fakulty brýlatý mladík s kravatou, dlouhonohá slečna nebo starý pán v ošoupaném koženém saku? Pokaždé to na vás určitě zapůsobí jiným dojmem.
Když máte první kolo rozhodování jakž takž za sebou, bývá obvykle nejlepší navštívit vybranou školu osobně. Není přitom vždycky nutné čekat na den otevřených dveří – údaje se moc nebudou lišit od těch „veletržních“, jenom vás budou víc unavovat podrobnostmi, na které nejste ani moc zvědaví. Nejvíc se vyplatí kontaktovat přímo studenty zvolené fakulty, nebo ještě lépe oboru. Teprve od nich se konečně dozvíte něco o náladách a zvycích profesorů, o skutečné vybavenosti školy a koneckonců i o těch dobrotách v menze. Nemusíte jim pochopitelně věřit na slovo. Spolu s ostatními informacemi z „oficiálních“ zdrojů ale dostanete poměrně věrný obrázek o tom, jestli se škola opravdu blíží vašim představám.
Potom už nezbývá, než držet si palce, abyste se na svoji „školu snů“ nakonec opravdu dostali.