Děti a technologie: Školy na to jdou pomalu, rodiče bývají pokrytci

Bez technologií by to v dnešní době nešlo a třeba studenti by se bez nich dnes jednoduše neobešli. Tým složený z Jiřího Zouňka, Kláry Záleské a Libora Juhaňáka, vědců z Masarykovy univerzity, se proto zaměřil na to, jakým způsobem náctiletí technologie využívají. Závěry výzkumu vědci publikovali v knize Život a vzdělávání digitálních náctiletých.

Výzkumný tým mapoval využívání technologií 15letými dětmi v různých prostředích. „Ukazuje se, že nejvíc se v kontextu technologií učí právě samy ve volném čase, kde mají prostor zkoušet a dělat chyby, zatímco ve škole využívají s ohledem na možnosti vybavení a schopnosti učitelů jen omezené množství digitálních pomůcek,“ vysvětlil Zounek.

Jedna z otázek, kterou vědci žákům kladly, byla, za jakým účelem technologie využívají. V odpovědích děti uváděly mimo jiné to, že se učí angličtinu díky hudebním videím na YouTube, zdokonalují se ve střihu videí a Messenger používají k organizaci školních projektů. Během výletů a sportování pak využívají nejrůznější mapy a navigace.

„Zažili jsme ale řadu situací, kdy rodiče právě toto hodnotili jako negativní a vnímali to jako ono zprofanované neustálé koukání do telefonu. Přitom takovou činnost dětem či adolescentům nelze vytknout,“ komentuje Zounek.

Společně se svým týmem proto upozorňuje na to, že vzhledem k rozmanitosti digitálních pomůcek, které dnešní dospívající používají, není možné dávat jim příkazy typu, že by měli před monitorem strávit pouze hodinu denně. Třeba i z toho důvodu, že dospívající přednostně využívají mobilní telefon, který obvykle náleží pouze jim, zatímco notebook či počítač v řadě domácností sdílí více členů rodiny.

Místo zákazů by se tak rodiče s dětmi měli bavit o tom, jaké technologie při získávání znalostí a dovedností potřebují a k čemu je využívají. Díky tomu se dospělí mohou od dětí i něco naučit a také se tím vyřeší problém, kdy rodina tráví zdánlivě společný čas hleděním do displejů mobilů.

„Je potřeba zamést si před vlastním prahem. Rodiče to dětem vyčítají, ale ony to přitom většinou samy odkoukaly od nich. Navíc tento problém začíná už ve chvíli, kdy se malým dětem strčí do ruky telefon nebo tablet někde v restauraci, aby byly chvíli zticha,“ míní Zounek.

Rozhovory s žáky realizovali vědci ještě před vypuknutím pandemie a uzavření škol. Z jejich závěrů plyne, že řada škol na výuku na dálku připravena nebyla. A to i navzdory skutečnosti, že Strategie digitálního vzdělávání, která měla styl výuky pozměnit, vznikla už v roce 2014. Změnám se v nejednom případě brání sami vyučující.

„Učitelé stále využívají jen jednodušší postupy jako přípravu prezentací nebo dohledávání informací na internetu, čímž zkrátka jen doplňují frontální výuku. Naopak téměř vůbec nesází na sdílené nástroje nebo online komunikační nástroje. Když ale porovnáme, jak integrální součástí našeho života se technologie staly, tak musíme konstatovat, že integrální součástí výuky rozhodně nejsou,“ uzavírá Libor Juhaňák, další z autorů studie.

Zdroj: Zprávy z MUNI