Dějiny pedagogiky

Pravěk

–        na výchově se podíleli všichni dospělí, nejen rodiče dítěte

–        významné postavení žen ve společnosti

Infanticida = usmrcování a opouštění dětí v tomto období nebylo ničím výjimečným. Důvodem usmrcení mohlo být to, že dítě bylo bráno jak další „hladový krk“, pohlaví, oběť bohům, nebo když se děti narodily nějakým způsobem postižené, nebo s vadou

Hračky = byly zhotovovány a připomínaly pracovní nástroje

Výchova a vzdělávání v období starověku

Řecko

–        Spartě: Sparta má vojenský charakter

Chlapci

• narození chlapci procházeli vinným testem, pokud se neosypalo, mohlo se v pozdějším věku stát studentem. Pokud se osypalo, bylo například shozeno ze skály
• zdravé dítě bylo předáno jeho otci a jeho povinností jej bylo vychovávat, nemocné dítě bylo usmrceno
• o životě dítěte nerozhodoval jeho otec, ale rada starších. Od sedmi let byli chlapci vychováváni mimo domov, kruté tresty a týrání – pokud prošli mohli pokračovat ve studiu
• v jejich dvaceti letech byl další test (museli zabít může) pokud tak učinili, mohli pokračovat na vojnu, do svých třiceti let
• od 18 – 20 let tvrdý vojenský výcvik a potom vojenská služba
• teprve ve 30 letech se stali plnoprávnými občany (mohli se tedy ženit až po 30 roce = tzv. dohodnutá manželství) – v této době byla velmi vysoká úmrtnost

–        Athénách: = cílem  výchovy je KALOKAGÁTIE – ideál krásy

Cílem je harmonický jedinec po tělesné a duchovní stránce a politicky aktivní muž. Nejvyšších vrstev společnosti, otec byl v čele rodiny. Studovali jen chlapci (učili se tělocviku a estetice, vyloučena byla pracovní výchova). Častá byla individuální výchova jedince v domácnosti.

• do 7 let děti vychovávány doma otroky (rozvoj myšlení pomocí her)
• od 7 -13 let: výchova rozdělena: Dívky (doma – rodinná výchova), chlapci (ve škole, učili se čtení, psaní, počítání)
• 13 – 15 let: chlapci přešli do zápasnické školy (palaistry)

–        Sofisté (5. stol. př. n. l.) – učitelé moudrosti

–        Sokrates: Učitel Platónův, vedl žáky k tomu, aby vlastním rozumem hledali řešení problémů. Měl velmi ráznou ženu, která se jmenovala Xantipa

–        Platón vyžaduje veřejnou výchovu chlapců i dívek

–        Aristoteles na rozdíl od Platóna vylučuje ze vzdělání dívky

Řím

–        děti nesvobodných – účastnili se pracovního života, vyžadovala se absolutní poslušnost, výchova byla zaměřena na oblast mravní a pracovní

–        děti svobodných – Věnovali se hrám, rozvíjela se tělesná a duševní stránka, cíl a obsah výchovy vycházel z náboženských představ

–        r. 374 = pokrokový římský zákon = zabití dítěte je považováno za vraždu

–        zakladatel didaktiky – Marcus Fabius Quintilianus: Dítě je stvoření, které je dobré, poučuje rodiče k tomu, aby pro své děti vybírali pečlivě chůvy. Věk pro zahájení školní docházky je sedmý rok a u předškolních dětí by měla být rozvíjena paměť.

Vzdělávání v období středověku

–        přelom starověku a středověku = obtížné období (časté války, stěhování národů)

–        církev zakládala sirotčince a nalezince, snaha pomoci těmto dětem

–        cílem výchovy: pěstování víry a příprava na posmrtný život

–        zájem o období prenatální = zakázány potraty

–        děti na venkově žily chudým životem – byly často přetěžovány prací

Možné typy škol: 

Církevní – udržovala se tvrdá kázeň a tělesné tresty

Městské školy – učilo se sedmero svobodných umění (trivium + dialektika, rétorika, gramatika) Vznikají z potřeb měst a řemeslníků

Šlechtická výchova – vyučovalo se na hradech.  Chlapec = 7-14 let (páže) 14 – 21 let (zbrojnoš)

Středověké univerzity – první vznikly v Itálii (v Bologni), v Anglii (Oxford). Karlova univerzita (1348)

V čele univerzity stál rektor – 1. voleným rektorem byl Mistr Jan Hus.

Výchova a vzdělávání v novověku

Renesanční pedagogika

–        období velkých objevů (knih tisk)

–        návrat k antice = kalokagátie

–        Erasmus Rotterdamský – je po něm pojmenován Erasmus (dílo: Chvála bláznovství)

–        Francois Bacon: požaduje, aby učitel bral ohled na žákovu individualitu

Reformační pedagogika

–        českobratrské školství v českých zemích = Jednota bratrská – učení Petra Chelčického

–        výchova v rodině, české knihy, slabikáře, čeština – jako kazatelský jazyk.

–        jednota bratrská vydávala knihy, učebnice, slabikáře

–        Martin Luther

–        Jan Blahoslav

–        Jan Amos Komenský

Protireformační pedagogika

–        Jezuité

• svojí výchovou usilovali o upevnění pozic církve
• zřídili uzavřené internáty (koleje) aby odstranili rušivé vlivy
• dbali na dobré vybavení škol a prostornost a světlost tříd
• věnovali pozornost výběru učitelů a dbali o jejich vzdělávání
• zavedli mírnou disciplínu a laskavé zacházení se žáky
• dbali na dostatek oddechu (svátky, prázdniny)
• vzdělání poskytovali bezplatně
• výuka byla systematicky plánována
• obsah vzdělávání – “sedm svobodných umění“ (trivium – gramatika, rétorika, dialektika, kvadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie a muzika)

Pedagogika pod vlivem osvícenství

–        se opíralo o přesvědčení, že člověk je součástí přírody, žije v přirozeném světě

–        velký důraz je kladen na rozumové poznání, svobodu a nezávislost člověka

–        John Locke

–        J. J. Rousseau

–        J. H. Pestalozzi

Pedagogika 19. století

–        vláda Marie Terezie (1740-1780) a jejího syna Josefa II.

–        pro děti 6 – 12 let bylo zpočátku zaváděna vzdělávací povinnost přecházející v povinnost školní docházky

–        roku 1869 byl vyhlášen říšský (Hasnerův) zákon

–        Karel Slavoj Amerling

–        Gustav Adolf Lindner

Reformní pedagogika a vznik Alternativního školství

–        vznikla počátkem 20. století jako projev kritiky dosavadního tradičního (herbartovského) způsobu vyučování.

–        pozitiva reformní pedagogiky – podporuje motivaci a aktivitu žáků (projektové vyučování – upouští od tradiční organizace vyučovacích hodin – žáci jsou            na základě určitého úkolu, např. stavby domu, vedeni ke komplexnímu poznávání jevů souvislostí)

–        negativa reformní pedagogiky – upouští od systematičnosti a kázně, což má za následek velké rozdíly ve výsledcích mezi jednotlivými žáky,                                      individualistickým pojetím jsou podceněny společné vzdělávací cíle – přecenění možností dětí (pedocentrismus) vede k mezerám ve vědomostech žáků