Co s „nepraktickými“ obory?

Dušane, můžeš nám říct, co jsi přesně studoval? Po gymnáziu jsem nastoupil na bakalářské studium humanistiky v Plzni, kde byla hlavní linie zaměřena na filosofii a obecný humanitní přehled. V průběhu studia jsme měli možnost se zaměřit na volitelný obor, kterým se pro mě stala politologie, kterou jsem posléze začal studovat v navazujícím magisterském studiu. Tento obor se zaměřoval především na otázku mezinárodních vztahů. I zde jsme měli možnost si vybrat ze dvou různých směrů. Zvolil jsem nakonec oblast veřejné správy a jejího vztahu k EU.

Proč ses po maturitě rozhodl právě pro tento obor? Proč? Někdy si člověk říká, že ani neví. V té době, kdy jsem se rozhodoval, mě zajímala publicistika a hudební kritika. Proto jsem se snažil hledat obory, které by mi pomohly rozvinout schopnosti psát kvalitní texty.

Co na to řekli rodiče, rozmlouvali ti tvou volbu? Na tuto otázku je velice jednoduchá odpověď: nerozmlouvali. Myslím si, že v tomto ohledu jsem díky rodičům měl naprosto svobodnou ruku. Mohl jsem se rozhodnout víceméně pro cokoliv. Člověk spíše sám musel zvážit, které obory jsou v rámci možnosti přijatelné a které ne.

Byly tvé obory jen o teorii, nebo se dá mluvit i o nějaké praxi? Praktická stránka se objevila pouze sporadicky. V průběhu magisterského studia se objevilo několik předmětů, ve kterých jsme měli možnost si vyzkoušet řešit úkoly, které nás mohly posléze potkat v pracovním životě. Bohužel ale humanitně orientovaná studia bývají dle mého názoru orientovaná na předávání teoretických znalostí.

Co jsi ještě dělal při studiu, jak sis rozšiřoval obzory? Během studia jsem měl mnoho aktivit, které ale s oborem tolik nesouvisely. Vzhledem k tomu, že jsem byl členem hudební skupiny, byl jsem v celku dost vytížen, zvláště pak, když jsem se pustil do pořádání letních kulturních akcí. Na druhou stranu jsem v polovině studia nakonec díky hudbě získal možnost praxe ve světě publicistky, i když „jenom“ té hudební.

Co je podle Tebe s ohledem na budoucnost při studiu nejdůležitější? Na tuto otázku je velice těžké odpovědět, všechno má svá pro i proti. Člověk může sice během studia dělat něco, co s oborem nesouvisí a přitom mu to dá víc, než kdyby dělal někde v oboru. Na druhou stranu, pokud se bavíme o budoucím uplatnění, je lepší získávat praxi v oboru, který by měl být tím cílovým po ukončení studia. I z toho důvodu, že právě tam může získat znalosti, které při hledání v daném sektoru může uplatnit. A o kontaktech je to v dnešní době samozřejmě také.

Měl jsi po skončení studia problém s hledáním práce? Tady se dostáváme k největšímu zádrhelu studia humanitních oborů. Člověk musí být připraven na to, že se může stát, že práci nenajde hned. Samozřejmě záleží na tom, jaké priority a jaké představy o práci člověk má. Já jsem práci hledal poměrně dlouho, ale dnes můžu říct, že to nebylo od věci. Člověk se díky takovým zkušenostem učí postavit problémům čelem a v budoucnu je pak odolnější a schopnější podobné problémy řešit.

Je dle tvého názoru důležité studovat spíš to, co člověka baví, nebo co má jistotu uplatnění? Jde obojí, člověk si dle mého názoru musí vybrat mezi tím, jestli pro něj studium bude radostí, nebo spíše starostí. Vše ale záleží na schopnostech studenta. Pokud je to všestranný člověk, nebude mít problém s ničím. U těch osob, které se orientují jen na omezené oblasti, bych doporučil, „drž se, ševče, svého kopyta“.