Co je to filosofie? Počátky filosofie
filosofie – skládá se ze dvou řeckých slov – „filein“ = milovat a „sofie“ = moudrost (vědění jak žít – jak obstát v tomto světě) filosofie je především přemýšlením, které zahrnuje kladení otázek a hledání odpovědí na ně Důvody ke vzniku filosofie člověk chtěl ve světě uspět, prosadit se, najít si prostor pro způsob svého „zachování se“ východiskem k uspění ve světě je […]
filosofie – skládá se ze dvou řeckých slov – „filein“ = milovat a „sofie“ = moudrost (vědění jak žít – jak obstát v tomto světě)
- filosofie je především přemýšlením, které zahrnuje kladení otázek a hledání odpovědí na ně
Důvody ke vzniku filosofie
- člověk chtěl ve světě uspět, prosadit se, najít si prostor pro způsob svého „zachování se“
- východiskem k uspění ve světě je pro člověka jeho vlastní rozum, schopnost myslet, schopnost tázat se
- základní otázkou člověka se tedy stal člověk sám a jeho osvědčení se ve světě – vznikla životní potřeba se ve světě orientovat; základní způsoby orientace ve světě jsou dva:
- mýtus -staví se na základě příkazů a zákazů, vychází z každodenní skutečnosti, předkládá člověku „hotovou“ moudrost, znalost vztahující se k životu; je více protkán emocemi; nevytváří reflexi činů
- filosofie – překonává každodennost; pátrá po základech, důvodech; předpokládá údiv, pochybování a nejistotu
- začínáme se ptát: Jaký to má všechno smysl? Co to a to znamená? Proč vůbec něco je? Jaký je svět ve skutečnosti?
- filosofie je tedy spjata se zpochybňováním a prověřováním, ve snaze vidět věci jak jednotlivě, tak v celku; zabývá se jak samotným člověkem, tak jeho působením ve světě, jehož jsme součástí
- filosofie zkoumá pravdu
Pravda mýtická a filosofická
– pravda mýtu – sdělována skrze vyprávění, každý ji může přijmout a pochopit tím, že v ní věří; avšak neodkrývá povahu věci – její zákon a důvod
– pravda filosofická – jde vlastně o odkrývání toho, co našemu poznání bylo zakryto; řecky se pravda řekne – „alétheia“ – nezakrytost, odkrytost
- pravdu však nemůže poznávat každý; pravda se odkrývá tomu, kdo je na ni naladěn,
kdo je schopen ji vnímat, kdo v ní dokáže pravdu rozpoznat
- staří Řekové vždy k poznávání pravdy předpokládali sebezdokonalování člověka; kdo chce poznat pravdu, musí nejprve „poznat sám sebe“; tento požadavek platí dodnes
- rozvoj filosofie nastal ve starém Řecku díky přeměně způsobu obživy – začalo převládat řemeslo a obchod nad zemědělstvím, což vedlo lidi více k experimentování, vynalézavosti, promýšlení budoucnosti
- lidé začali mít více času, začali se více zdokonalovat a vzdělávat, rozvíjel se teoretický život; došlo k zásadnímu oddělení filosofie a mýtu
- oproti řecké (později západní) filosofii v Orientu nedošlo ke striktnímu oddělení filosofie, jako kritického přemýšlení, a mýtu – orientální moudrost bývá vyjadřována obraznou a poetickou formou, často také splývá s náboženstvím
- Orient si uchoval schopnost vnímat svět a člověka v celku a v souvislostech
Dělení filosofie
1. Základní třídění disciplín
- nejprve všechny poznatky ohledně světa a života v něm byly řazeny obecně do filosofie; později se začala zvyšovat nutnost začít je třídit a rozdělovat
- rozdělení filosofie bylo různé:
- filosofie bylo roztříděna na – fyziku („physis“ = přírodní), etiku, logiku
- podle Aristotela – první filosofie – týkající se nejzákladnějších problémů a příčin jsoucen – a druhá filosofie – zahrnující přírodní vědy
- podle spisů – fyzika a metafyzika (viz část ontologie)
2. Filosofické nauky
- vycházejí ze tří základních otázek, které si filosofie klade
- teoretická filosofie – zabývá se nejobecnějšími filosofickými otázkami světa a člověka
- ontologie – obecně nauka o bytí – Co to znamená „být“? Jaká je povaha světa, věci, člověka?
- gnoseologie – teorie poznání – Jak poznáváme? Co je poznání? Jak je možné něco poznat?
- filosofická antropologie – obecně nauka o člověku – Kdo je to člověk? Jaké je jeho postavení ve světě? Jaké jsou jeho cíle?
- praktická filosofie – otázky týkající se „umění žít“
- etika – teorie lidské mravnosti, nauka o lidském chování z hlediska dobra a zla
- poietika – nauka o lidské tvořivosti; zahrnuje např. estetiku a filosofii techniky
- mezní filosofické disciplíny – vznikly vždy, když došlo k oddělení nové vědy od filosofie (např. při oddělení etiky vznikla morální filosofie zabývající se otázkou „Co je dobro?“)
- dějiny filosofie – obsahují všechny oblasti teoretické filosofie – ontologii, gnoseologii a filosofickou antropologii v pohledu významných filosofů a filosofických směrů
Hlavní filosofické disciplíny
1. Ontologie
- filosofická nauka o „bytí“; název vznikl z řeckého slova „on“, 2. pád „ontos“ = jsoucí,
to co jest
- každá věc, vlastnost, činnost nějak existuje – jest – je jsoucnem; vše různě existuje, společné mají to, že jsou;
- Co umožňuje, že věci jsou? – tím umožňujícím existenci je „bytí“
- bytí je základem – substancí – i příčinou všech jsoucen (věcí); ono bytí je pro každého něčím jiným, někdo za ním vidí Boha, jiný ideu nebo základní pralátku
- bytí se nám ukazuje v jsoucnech, protože jednotlivá jsoucna se nám nějak „jeví“ (jeví se našim smyslům); bytí je však pro nás nepřístupné – zůstává skryto za jevy
- bytí si nemůžeme nijak přestavit, nemá tvar a tudíž ho nemůžeme ani nijak konkrétně popsat
- pro ontologii se také používá výraz metafyzika; pojem vznikl na základě uspořádání Aristotelových spisů v Alexandrijské knihovně – ontologické spisy bez jednotného názvu byly řazeny za spisy fyzikálními (přírodními) – tedy za fyzikou („meta ta fysika“); později získala metafyzika i hlubší význam – zkoumá to, co je „za fyzikou“ – za smysly postižitelnými jsoucny
- ve svém dlouhém vývoji bývala často metafyzika (ontologie) chápána jako strnulé rozebírání světa do nejmenších detailů
- oproti tomu se tedy vyvinula dialektika – vidění světa v souvislostech, v celku a ve vývoji
- jedním z problémů, které ontologie řeší – Kolik je bytných principů?
- monisté – v základu světa je jediný princip; povaha tohoto principu může být různá
- materialisté – základem světa je hmota (př. marxismus)
- idealisté – základní a určující prvek tvoří idea, myšlenka nebo božský princip
- objektivní idealisté – duchovní základ světa existuje nezávisle na nás, našich myšlenkách a našem prožívání (př. Platón, Hegel)
- subjektivní idealisté – bytí je odvozeno z našeho vědomí, naše vědomí formuje realitu (př. Berkeley)
- dualismus – základ světa je tvořen dvěma neslučitelnými a na sebe nepřevoditelnými principy (př. Aristoteles, Descartes)
- pluralismus – existuje více bytných principů (př. Leibnitz)
- další otázka – Je jsoucno schopno přeměn a vývoje? Je předem předurčeno a má cíl?
- teleologie – jsoucna vznikají pro svůj konkrétní cíl, budoucnost je předurčen
- determinismus – z každé příčiny lze odvodit následek, vše je podmíněno
- indeterminismus – vývoj předchozím stavem podmíněn není a děje se náhodou
- Je bytí v jednotlivých jsoucnech přímo obsaženo nebo existuje mimo ně?
- imanentní – bytí je v jsoucnech přímo obsaženo, je světu imanentní (př. Aristoteles)
- transcendentní – bytí je od jsoucen odlišeno – svět překračuje, je světu transcendentní (př. Platón, křesťanská filosofie)
- k dalším otázkám patří povaha prostoru a času
2. Gnoseologie
Aktuální přehled studia pro rok 2024/2025:
Nevíte, co studovat? Za 5 minut to zjistíte! Spustit test
- část filosofie zabývající se zákonitostmi lidského poznání; řecky „gnósis“ = poznání; jiný výraz „noetika“ = myšlení, poznání
- řeší otázky – Kdy je poznání možné? Jak jsou věci poznatelné? Jaký je vztah poznání k realitě?
- epistemologie – problematika vědeckého poznání
- logika – nauka o správném usuzování
- v poznávacím procesu rozlišujeme:
- subjekt – poznávající, nositelem poznání
- objekt – poznávané, co je poznáváno
- obojí během procesu poznání se může měnit
- poznání může být:
- smyslové poznání – skrze naše smysly vnímáme konkrétní jevy
- rozumové poznání (racionální) – pracuje s pojmy v oblasti abstrakce
- Jaká je možnost poznatelnosti světa? Jaké jsou schopnosti našeho poznání?
- naivní realismus – věci jsou takové, jaké je vidíme
- skepticismus – pochybování, prověřuje naše schopnosti poznávat
- agnosticismus – objektivní poznání není možné
- základní dělení způsobu poznání je:
- empirismus – poznáváme ze zkušenosti (př. Locke)
- racionalismus – principy a zásady poznání jsou našemu rozumu vrozené (př. Descartes)
- cílem poznání je dosažení pravdy bytí
- absolutní pravda – pravda se nám nikdy nedává celá
- relativní pravda – pravda se vždy ukazuje z nějakého úhlu, z části
3. Filosofická antropologie
- zabývá se člověkem celkově – jeho základní charakteristika a vymezuje jeho postavení ve světě
- zahrnuje lidskou kulturu a vztahy člověka s přírodou, s prostředím, s dalšími lidmi
Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.