Vysoké školy›Tipy a rady›Aktuality›Členění zemského povrchu, přírodní oblasti – Pedosféra, biosféra
‹ Aktuality

Členění zemského povrchu, přírodní oblasti – Pedosféra, biosféra

25. 9. 2016 | Aktuality

1. Pedosféra – pedosféra, půdní složky, vznik půd a půdní typy, půdní druhy, další fyzikální a chemické vlastnosti půdy, rozšíření půd na Zemi, půda a člověk

2. Biosféra – bioklimatické pásy, vegetační stupně střední Evropy, biosféra a člověk

Pedosféra

= „půdní obal Země”; vznikl přeměnou svrchní části zemské kůry působením organismů, vzduchu, vody, slunečního záření, …

půda – jedna z hlavních složek životního prostředí, základním výrobním prostředkem zemědělství, lesnictví, vzniká zvětráváním matečné horniny (nejsvrchnější část zemské kůry) za působení větrů a organismů – vzniká zvětralinový plášť = půdotvorný materiál = půda

  • nejdůležitější vlastnost – úrodnost

    • = schopnost poskytovat rostlinám dostatečné množství vody, živin a vzduchu

    • přirozená úrodnost – vytvářela se v přírodě bez zásahu člověka, podmíněna typem půdy

    • kulturní – kultivací přírodních půd (obdělávání, hnojení, zavlažování, …)

  • základní složky půdy = ornice (svrchní část, nejkvalitnější), spodina, matečná hornina 

Půdní složky

  • neživá složka; dále se dělí

    1. pevné anorganické složky = úlomky nerostů a hornin
      zrna do 2 mm = jemnozem; větší než 2 mm = skelet

    2. kapalná složka = půdní voda s minerálními a organickými látkami

    3. plynná složka = půdní vzduch (dusík, O2, CO2)

    4. půdní humus = odumřelé zbytky rostlin a živočichů

  • živá složka = půdní edafon (organismy) a kořenové systémy rostlin

    1. fytoedafon = rostlinné půdní organismy

    2. zooedafon = živočichové v půdě (červi, brouci, larvy)

Vznik půd a půdní typy (viz obr.)

  • vznik skrze půdotvorné procesy vyvolané půdotvornými činiteli

    • matečná hornina, podnebí, živé organismy, podzemní voda, reliéf území, čas, člověk

    • horizont A = humusový; svrchní pásmo půdního profilu
    • horizont B: Bt = obohacený jílem; Bm = mramorovaný; Bv = hnědý zvětrávací; Bh = obohacený o železo a humus
    • horizont C = nezvětralá matečná hornina
    • horizont E = ochuzený o železo a humus; v méně úrodných půdách

Půdní druhy (dle zrnitosti)

  1. lehké (písčité, hlinitopísčité) – hodně provzdušněné, obsahují částice 0,1 – 2 mm, dobře propouštějí vodu, málo úrodné;
    v ČR na J Moravě

  2. středně těžké (písčitohlinité, hlinité) – nejúrodnější, rozšířeny v nížinách, dobře obdělávatelné

  3. těžké (jílovité, jílovitohlinité) – pro vodu a vzduch hůře propustné, využívají se v keramickém průmyslu, neúrodné; Valašsko

  4. kamenité – přes 20 % skeletu, patří sem lesní půdy horských oblastí

Další fyzikální a chemické vlastnosti půdy

  • struktura (sloh) = schopnost půdy spojovat se v hrudky

  • pórovitost = množství pórů v % v určitém objemu půdy; důležité pro půdní vzduch a vodu

  • půdní reakce – aktivita volných iontů H+ a OH-, půdní reakce je ovlivněna množstvím uhličitanu vápenatého (CaCo3), uhličitanu sodného (NaCO3), kyseliny uhličité (H2CO3) a kyselého humusu v půdě

  • půdní reakce ovlivňuje mikrobiální činnost v půdě (s kyselostí klesá), ráz rostlinných společenstev, růst rostlin (nejlépe se jim daří v v neutrálním, nebo slabě kyselém prostředí) a vývoj půdy
    • kyselá (pH 0–7); neutrální (pH = 7); zásaditá (pH 7–14) půda
    • většině rostlin se daří v neutrálním prostředí

Rozšíření půd na Zemi

Horizontální zonálnost (změna klimatických podmínek od pólů k rovníku):

  1. tundrové půdy – půdní profil A+C (černozemě); C – permaforst → glejový proces

    • na půdě roste chudá pastvina pro soby

    • subarktické podmínky – sever Eurasie, sever S Ameriky

  2. podzolové půdy – nekvalitní humus, kyselé, málo živin, neúrodné, často jehličnatý les (tajga)

    • Skandinávie, sever Ruska, Kanada

  3. černozemě – půdy stepních a lesostepních oblastí mírného pásu, nejúrodnější

    • Ukrajina, jih Ruska, Amerika

  4. žlutozemě, červenozemě – obohaceny o Fe2O3; kyselé půdy, chudé na živiny

    • při dobrém ošetření poskytují úrodu (bavlna, čaj, tabák, sója, podzemnice olejná, …)

    • říká se jim LATERITY
    • využití: pastviny, při zavlažování = pěstování bavlníku, rýže, ovoce
    • JV USA, střední a JV Čína

5. pouštní a polopouštní půdy – málo humusu, hlinité, písčité, štěrkovité, kamenité

    • vznikají v tropickém, subtropickém a mírném pásu, v oblastech se suchým, nebo mírně suchým podnebí
    • většinou slouží jako chudé pastviny

6. červené půdy – sloučeniny železa a hliníku; poměrně úrodné

    • intenzivně obdělávané pouze na plantážích

7. červenožluté půdy – vlhké tropické lesy, Fe2O3 a Al2O3

    • vyžadují intenzivní hnojení (cukrová třtina, kakaovník, tropické ovoce)
    • Amazonská nížina, Konžská pánev

Vertikální zonálnost (půd střední Evropy) – změna klimatických podmínek podle nadmořské výšky

  1. nivní půdy – kolem řek, pole, louky, pastviny

  2. lužní půdy – dále od řek, nejúrodnější ve střední Evropě

  3. černozemě – do 300 m. n. m.

  4. hnědozemě – lemují černozemě, úrodné

  5. ilimerizované – navazují na hnědozemě, středně úrodné

  6. hnědé lesní – typické půdy vrchovin, převládá ve střední Evropě; využití pro lesní produkci

    • na svazích nižšího sklonu lze pěstovat méně náročné plodiny

  7. podzolové – horní hranice lesa, většinou zalesněné

Půda a člověk

  • přímé zásahy – obdělávání, hnojení, rekultivace, nadprodukce

  • nepřímé zásahy – změna původní vegetace, vykácení lesů → větrná eroze, odvodňování, zavlažování

Biosféra

= zemská sféra s vhodnými podmínkami pro život

  • zahrnuje část litosféry, pedosféry, hydrosféry, atmosféry, kryosféry

  • chemické složení – O2, C, H2 (96,5 % živé hmoty)

  • neustále zde probíhají významné biochemické procesy

    • produkce – tvorba organických látek (převážně fotosyntetizující organismy)

    • dekompozice – rozklad odumřelé organické hmoty

  • biocenóza – soubor jedinců různých druhů žijících na určitém území (biotopu)

    • fytocenóza (rostliny); zoocenóza (živočichové)

  • biotop – určité místo poskytující organismům podmínky pro život (rybník, les, louka, …)

  • ekosystém = tvořen biocenózou a biotopem; otevřená soustava, jejíž složky na sebe vzájemně působí

    • přírodní ekosystémy – druhově bohaté, stabilní, schopné vývoje a autoregulace

    • umělé – zásah člověka, malý počet druhů, nestabilní (snadno narušitelné)

      • lidé je musí udržovat (hnojit, zavlažovat, hubit škůdce, …) – rybník, zahrada, …

Bioklimatické pásy (geobiomy)

  1. tropické deštné lesy – 10° s. š. až 10° j. š.

    • vysoká vlhkost, vysoký počet srážek

    • 3 výšková rostlinná patra – byliny do 10 m; stromy do 36 m; stromy až 60 m vysoké

    • hmyz, opice (malpy, vřešťani), lenochod, mravenečník, tapír, papoušci, tukan, kajman, anakonda, lidoopi, tygři, levharti, …

  2. světlé tropické lesy (subekvatoriální pás) – pásmo tropických monzunů (Asie)

    • doba dešťů se zkracuje, můžou být sezónní (monzuny), střídá se vlhko a sucho

    • krajina místy přetvořená na terasovitá rýžová pole, čajovníky, koření

    • tygři, vlci, medvěd pyskatý (Indie), panda velká (J Čína)

  3. savany = travnaté porosty s roztroušenými stromy a keři

    • méně srážek, období dešťů a sucha

    • baobaby, akácie, eukalypty

    • antilopy, zebry, žirafy, buvoli, lvi, gepardi, sloni, kobylky, plazi

  4. pouště a polopouště

    • nejrozsáhlejší – systém Sahara (velikostně cca jako Evropa)

    • vádí – vyschlá koryta řek (S Afrika, JZ Asie)

a. teplé → písečné (ergy, duny), kamenité (hamada), štěrkovité (sevir), zasolené (kevir)

b. studené – oázy, efemerní rostliny (= velmi krátký životní cyklus)

  1. subtropické tvrdolisté dřeviny

    • zimní srážky, horké suché léto

    • křovinaté porosty; duby, vřesovice, pistácie, myrta, rozmarýn

    • ptáci, hadi, hmyz, ještěrky; výšiny – pastviny pro ovce, kozy

    • nížiny hustě zalidněné, pole obdělaná – obilí, ovoce, zelenina, kukuřice, citrusy, víno, olivy, bavlna, tabák, korek

  2. stepi a lesostepi – převaha travin

    • horká léta, ale chladné zimy; střídání suchých a vlhkých období; černozemě

    • pěstování obilí (pšenice, kukuřice), pastviny pro krávy a ovce

    • hlodavci, zajíci, vlci, kočky stepní, bažanti, jeřábi, orel stepní

    • regionální názvy: J Amerika = prérie, S Amerika = pampy, Maďarsko = pusty

  3. lesy mírného pásu

    • růst stromů závislý na srážkách; listnaté, smíšené, jehličnaté lesy (tajgy)

    • medvědi, vlci, lišky, prase divoké, jeleni, losi, srnci, veverka, kuna, …

  4. tundry

    • keře, mechy, lišejníky

    • sobi, liška polární, sovice sněžná

  5. pustiny polárních oblastí

    • nízké teploty, sněhová pokrývka, zalednění

    • v moři velké množství planktonu

    • mechy, lišejníky, řasy

    • mroži, tuleni, tučňáci (Antarktida)

Vegetační stupně střední Evropy

  1. nížinný – do 200 m n m.; dubové lesy → vymýceny člověkem

  2. pahorkatinný – od 200 do 500 m n. m.; dub, habr → vymýcení → zemědělské využití krajiny

  3. podhorský – od 500 do 800 m n. m.; buky, jedle → vykáceny → smrkové monokultury

  4. horský – od 800 do 1200 m n. m.; smrky – horní hranice lesa

  5. subalpinský – od 1200 do 1900 m n. m.; kosodřeviny (borovice kleč), jalovce, modříny, borovice

  6. alpinský – od 1900 do 2200 m n. m.; trávy, byliny

  7. subnivální – od 2200 do 2500 m n. m.; louky, skalky

  8. nivální (sněžný) – nad 2500 m n. m.; téměř bez vegetace – led, sníh

Biosféra a člověk


Témata