Cítím tu méně xenofobie, možná mi začne časem chybět český smysl pro humor, říká doktorand bioinformatiky v Belgii

David Novák v loňském semestru nastoupil na doktorandské studium na Gentské univerzitě ve vlámské části Belgie. Jeho oborem je bioinformatika – zpracovávání biologických dat za pomocí počítačových technologií. Nejčastěji pracuje s daty o bílkovinách z buněk kostní dřeně nebo krve, což ve výsledku pomáhá lépe porozumět imunitnímu systému i efektivně rozpoznat nemoci, které ho postihují, jako je například leukémie. Jaké jsou výhody studia v Belgii a jsou Belgičané přátelští? O tom i o tamní byrokracii se Novák rozpovídal v rozhovoru pro VysokéŠkoly.cz.

Co tě motivovalo k postgraduálnímu studiu v zahraničí? V čem je v tomto ohledu lepší tedy doktorát v Belgii než České republice?

Když jsem se rozhodoval, jestli vůbec jít na doktorát a případně kam, z několika možností jsem si nakonec vybral právě Gent. Zde jsem již absolvoval měsíční stáž během svého magisterského studia na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Stejně jako na předchozí pozici při doktorském studiu získávám možnost práce mimo jiné se zajímavými biomedicínskými daty, jelikož spolupracujeme s klinickými pracovišti – tedy se zařízeními přidruženými přímo k nemocnici, která mají k dispozici vzorky skutečných pacientů. Jsem ale součástí rozsáhlejšího týmu lidí se zkušeností s podobnými analýzami, jako jsou ty, kterým se věnuji. Takto rozsáhlých týmů zaměřených především na bioinformatiku bych nalezl v Česku méně.

A co studijní plán a stipendia? V České republice například stipendia nestačí na pokrytí všech životních nákladů…

Liší se to podle oboru a univerzity. Konkrétní podobu studia jsem si ujasnil převážně až po kontaktování školitele a později podání žádosti o financování z Vlámského výzkumného fondu (FWO). Kdyby financování přes FWO bývalo nevyšlo, sháněl bych peníze od univerzity; výši stipendia by to ovšem výrazně nezměnilo. Výše doktorského stipendia je napříč různými univerzitami v Belgii podobná, a vyjít se s ní dá.

Jak si máme představit tvůj běžný pracovní den?

Není-li lockdown, nasednu ráno na kolo a na devátou přijedu do kanceláře, kde nás bývá kolem dvaceti.

Má práce sestává hlavně z programování a datové analýzy, takže většinu času sedím u počítače; často si ovšem chodím pro rady ke zkušenějším nebo takřka na druhý konec budovy pro kafe, na kterém závisí má produktivita. Kolem páté mi pak práce končí, ale často zůstanu dobrovolně déle.

V době lockdownu pracuji z domova a místo společných obědů, konverzace a schůzek nezbývá než používat chat a videokonference. Naštěstí mohu pracovat i takto, a pokud potřebuji využít IT zázemí v práci, mohu se připojit přes internet.

Jak bylo pro tebe snadné/těžké se v nové zemi aklimatizovat, zvlášť když pracuješ v poměrně velkém kolektivu?

Navzdory tomu, že neumím moc holandsky (holandština je jedním ze tří oficiálních jazyků Belgie a hovoří jí Belgičané ve vlámské části státu, kam spadá i Gent pozn. red.), jsem se brzy cítil poměrně dobře uzpůsoben.

Potěšilo mě, nakolik jsou tu lidé vstřícní a přátelští, a to nad rámec pouhé slušnosti. Není také problém vyjít s angličtinou, když je to potřeba. A to ani když je člověk jediný v nějaké skupině, co nerozumí holandsky: aspoň z mé zkušenosti je pak běžné, že ostatní přepnou do angličtiny.

Kromě toho, že Belgičané jsou přátelští, jak je ti jinak blízká jejich mentalita?

Nepřipadá mi, že by tu byli lidé radikálně odlišní. Možná jsou tu některé špatné rysy rozšířené méně než u nás: cítím tu o něco méně xenofobie nebo „švejkovství“, které je nám vlastní. Možná mi časem začne chybět český smysl pro humor, ale ani v tom tu nejsou lidi tolik odlišní. Nejtěžší je samozřejmě být daleko od přátel.

Co se týče letoška, je všechno ovlivněné koronavirovými opatřeními a lockdownem. Člověk se tak může stýkat s ostatními jen omezeně, a to zkušenost s novou zemí poznamená.

Zdá se mi, že vnímáš Belgičani jen pozitivně, není přeci jen něco, co by ti bylo aspoň malinko proti srsti?

Jistou nevýhodou života v Belgii je těžkopádnost místní byrokracie. Tu jsme s přítelkyní okusili už po příjezdu, kdy nám na různých telefonních linkách říkali protichůdné údaje o tom, jak dlouhá je povinná karanténa po příjezdu ze zahraničí. Registrovat se k trvalému pobytu zabralo, tuším, měsíc a půl. Je toho více. V Belgii platí, že jakkoli je ten systém nefunkční, když se ve zdejším zdánlivě kafkovském aparátu dostanete k člověku z masa a kostí, v drtivé většině případů bude vřelý a pomůže vám. Díkybohu za to.

Co tě ve tvém oboru nejvíce naplňuje?

Mým úkolem je datům nejen porozumět, ale také rozhodnout, jestli bych nemohl pro jejich zkoumání využít nějaký nově vzniklý nástroj nebo jej vytvořit. Na takovém výzkumu se mi líbí, že je exaktní, ale zároveň můžu uplatnit svou tvořivost.