Chcete studovat veterinu? Připravte se na nevšední zážitky

Přijímačky jsou v plném proudu a někteří z vás už možná přemýšlejí, jestli si zvolili správně, nebo zda se nemají porozhlédnout po jiné škole. Každý obor má svá pozitiva a negativa. Těm, kteří se rozhodli studovat veterinu, přináší následující článek několik komických překvapení, která je můžou během studia potkat.

Studium veteriny není legrace. Student se musí prokousat mnohasetstránkovými skripty, naučit se nepřeberné množství latinských pojmů a pamatovat si příznaky nemocí, které se od sebe mnohdy liší jen nepatrně. Je to obor, který není pro každého. Někdy má ale student veteriny oproti studentům jiných oborů malou výhodu – takovými zážitky jako zde, se určitě žádný jiný student pochlubit nemůže.

Dlouhou úzkou chodbu rozdělují do pravidelných čtverců zděné boxy. Z každého se dívá jeden kůň. U jednoho z nich stojí drobná brunetka a marně opakuje: „Nožku! Nožku!“ Kůň se však rozhodl její příkazy ignorovat. Po chvilce se nad dívkou slituje správce stájí a prohlásí: „Ten kůň je z Polska, musíš polsky.“ „Noge!“ zkusí dívka povel v polštině. A kůň poslušně zvedá nohu. Přesně tak, jak ho to doma v Polsku učili. I takové studijní zážitky má Kateřina Partschová, studentka čtvrtého ročníku Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

Studenti se na klinikách v areálu školy učí ošetřit nejen koně, ale také ostatní hospodářská či domácí zvířata. Některá z nich mají dokonce „speciální úpravu“, aby mohla sloužit studijním účelům. „Ve druháku jsme se učili na kravách, které mají speciální otvor na boku, abychom jim mohli vyšetřit žaludky. Taková kráva má na boku plastové víčko a to když odšroubujete, můžete krávě sáhnout do žaludku. Docela se divím, že si to nechají líbit, ale nejspíš je to nebolí,“ pokrčí Katka rameny.

Za nejzajímavější místo, kde se veterinář pohybuje, považuje spousta lidí pitevnu. I tady, v místě smutném a sterilním, se dá zažít legrace. Třeba když je potřeba pitvat psa, na kterého nestačí síly ani nástroje. „Na pitevně máme většinou selata, takže jsme rádi, když přivezou třeba psa. Jednou přivezli tak tuhé zvíře, že jsem o něho zlomila skalpel,“ zavzpomíná Kateřina na nevšední zkušenost. Horké chvilky zažila Katka na pitevně i při zkouškách. „Na praktické jsem si vylosovala pitvu psa a k mé velké radosti jsem musela taky otvírat lebku. Trvalo mi to hodinu a ještě druhý den mě bolela ruka,“ otřepala se Kateřina při myšlence na dlouhou zkoušku.

A který ze zážitků na Kateřinu zapůsobil nejvíce? „Když jsme odebírali krev prasatům, doktoři nám dali do ruky strašně dlouhou jehlu a pak řekli, ať zkusíme praseti odebrat krev z krku. Napoprvé se mi to nepovedlo, tak mi řekli, že mám bodnout znova. Prase příšerně řvalo a mě před očima proletělo učivo z předchozí hodiny, kde nám říkali, že jedním bodnutím do určitého místa na krku způsobíme praseti okamžitou smrt. Čekala jsem, jestli se mi to povede, nebo jestli to podsvinče zabiji. Ale povedlo se!“