Maturitní otázky›Knihovnictví›Četba dětí předškolního věku. Práce s nimi v knihovnách

‹ Knihovnictví

Četba dětí předškolního věku. Práce s nimi v knihovnách

zahrnuje období od prenatálního vývoje přes nemluvně, batole až po předškolní věk (těhotenství – 6 let) prenatální vývoj a nemluvně ( – 9 měsíců – 1 rok) psychologie se snaží utvářet již v ranném věku = i v těhotenství způsobem života matky a její psychickou pohodou ONTOGENEZE – průběh individuálního vývoje psychiky běžné urychlení vývoje v jednotlivých obdobích o 2 – 3 roky Batole (1 – 3 roky) dítě si osvojuje […]

zahrnuje období od prenatálního vývoje přes nemluvně, batole až po předškolní věk (těhotenství – 6 let)
prenatální vývoj a nemluvně ( – 9 měsíců – 1 rok)
psychologie se snaží utvářet již v ranném věku = i v těhotenství způsobem života matky a její psychickou pohodou
ONTOGENEZE – průběh individuálního vývoje psychiky
běžné urychlení vývoje v jednotlivých obdobích o 2 – 3 roky
Batole (1 – 3 roky)
dítě si osvojuje slovní zásobu
uvědomění vlastní osoby (JÁ)
předkládáme jednoduché knihy (leporela) – zničí
Předškolák (3–6 let)
rozvoj slovní zásoby
poslech říkanek, krátkých pohádek atd. které musí mít nabitý děj
cca 4 roky – období vzdoru, proč? problematické období
není čtenářem v pravém slova smyslu – naslouchá, prohlíží si obr., pojmenovává předměty a jevy
kniha = hračka
vztah ke knize se vytváří postupně (ilustrace, později text)
dříve dětem předkládána tzv. neintencionální část četby = klasikové, duchovní literatura atd. = literatura určená pro dospělé
od 19 st. literatura psaná pro děti – adresátem dětský čtenář = intencionální část četby

Základní žánry literatury pro děti:

ukolébavka: jednoduchá píseň, kterou dítě slyší od matky = kontakt matky a dítěte, které slyší a vnímá matčin hlas
nepouštíme nahrávky
říkadlo: dítě se učí mluvit
verše bez logického smyslu s hojným výskytem citoslovcí, novotvarů
vznik jako součást ústní lidové slovesnosti (zapisovali K. J. Erben, F. Bartoše)
lidová i umělá říkadla mají spoustu podob př :

o ke hře dospělého s batoletem (Vařila myšička kašičku) o doprovodná říkadla k dětským hrám ( Šly boty do roboty) o vsuvka pro choreografii (Zlatá brána) o pokřikovány (posměšky, škádlivky) – bývají vytvořeny na vlastní jména nebo vlastnosti o oblamovačky – slouží ke zlepšení výslovnosti, výřečnosti o hádanky – nejen veršované o rozpočítávala (Plulo mýdlo…)

Pohádka

pochází z lidové slovesnosti, není vázána na jazyk (u různých národů)
neurčitost „žil byl kdysi dávno jeden…“ „za sedmero horami a sedmero řekami …“
původně šířeny ústně, nahrazovaly literaturu
sběrateli lidových pohádek – K. J. Erben, B. Němcová, Jr. Bartoš, V. Říha, Oldřich Syrovátka, Jaromír Jech (věrni lidovým motivům)
pro děti určeny kratší pohádky př. Humorky – Byl jednou jeden král, nadutý král; a alegorické bajky o zvířátkách – Neposlušná zvířátka
dělíme na:

1. zvířecí

zvířata nositeli lidských vlastností (liška lstivá, vlk zlý, medvěd silný, …)
blízko k eposu, bajce, jednají jako lidé
patří sem také:
pěstounská pohádka – nositel děje zpravidla dítě – Budulínek, Smolíček, Červená Karkulka – můžou mít kladné i záporné vlastnosti
kumulativní pohádka (= řetězová) – k základu se přiřazuje další děj – O veliké řepě, O kohoutkovi a slepičce (my si sice moc nepamatujeme, jak to jde po sobě, ale dětem se to neuvěřitelně líbí)

2. kouzelné

složitější obsah
fantastično přesahuje možnosti dětí předškolního věku – značná část určena pro děti mladšího školního věku nebo k poslechu předškolákům
pohádky ze zlatého fondu d. lit. (Hrubín, Závada, Seifert)
často převyprávěné

3. novelistické

blízko k povídce
patří do dětské četby protože jsou žertovné – výsměch lidské hlouposti a nadutosti
př: Pohádky o Kocourkově, pohádky O hloupém Honzovi

4. anekdotické (žertovné) 5. nonsensové

nesmyslné
Anežka skřítek a slaměný Hubert (Nezval)
Alenka v říši divů (L. Carrol)

Umělé pohádky

autorské (nevychází z lidové slovesnosti)
próza i verš
zachovává si smyšlený děj
ignoruje situování děje i času
nová výběrem postav (nositeli děje předměty, nové postavy …)
H. Ch. Andersen, Jan Karafiát, bratři Čapkové, Olga Hajná, Václav Čtvrtek, František Nepil

Typy knih

podíl textu a obr., proměny grafické úpravy, formátu, podíl papírových a jiných složek knihy

Obrazový typ

knihy tvořené obrázkem
určeny k prohlížení
podklad k vyprávění
ponaučení i zábava (jsou hračkou)
plastové (nevhodné) nebo lepenkové
na každé straně jednoduchý obrázek, mělo by se o nich s dítětem mluvit, popisovat
různě tvarované knihy (auto)
patří sem: rozkládací knihy, leporela, volné listy, sady listů, karty, kostky, panoramatické knihy (betlém)

Hravě didaktický typ

stimulativní charakter
omalovánky, domalovánky, vystřihovánky, skládačky (spíše pro starší děti)

Publikace s didaktickými hrami

součástí knihy hra
naučná literatura (př. s minilaboratoří)

Obrazová kniha

dominuje výtvarná složka – obraz
„Bilderbuch“ – odlišení od obrázkové knihy (= bohatě ilustrovaná)
tradiční formát i úprava nebo leporela

Ilustrovaná kniha

úkolem ilustrace doplňovat text obrázky
zpravidla převažuje text
pohádky, povídky, básně

Sdružené tituly

spolu s textem v knize např. notové přílohy, metodické pokyny, plakáty, kazety, diapozitivy apod.

Neilustrovaný typ

pomalu mizí
knihy, které dospělí předčítají dětem
výrobně levné
rozvíjí fantazii

Hodnocení a ocenění Dli

Cena Hanse Christiana Andersena

mezinárodně udělovaná společností IBBY (Mezinárodní organizace dětské literatury)
k příležitosti narození H.CH. A.
autorům textu (Astrid Lindgrenová, Bohumil Říha)
ilustrátorům (Jiří Trnka, Květa Pacovská)
v rámci ceny H. CH. A. zápis na čestnou listinu – další původci knihy – překladatelé (Zdeňka Toutková, Valentin Kata)
2. duben den mezinárodní dětské knihy – odvíjí se týden dětské knihy, noc s Andersenem…

Zlatý fond pro děti a mládež