Při hledání práce mi doktorát moc nepomohl, říká absolventka FTVS

Kdy ses rozhodla jít studovat doktorské studium? Dal ti někdo podnět nebo jsi věděla už v prvním ročníku na vysoké, že bys to chtěla zkusit?

Rozhodla jsem se náhodou. Studovala jsem obor Fyzioterapie na FTVS, což byl obor spíše praktický. V rámci mé diplomové práce jsem působila na Fyziologickém ústavu Akademie věd v Krči, kde se mi otevřely nové možnosti studia neurofyziologie a potkala jsem zde lidi, které jsem obdivovala. Chtěla jsem se naučit něco více o mém oboru a to ze zcela jiného úhlu pohledu. Bavila mě i angličtina a čtení vědeckých článků. V doktorském studiu jsem viděla především možnost, jak na sobě pracovat a asi i oddálit každodenní rutinu chození do práce.

Co konkrétně jsi musela v rámci svého doktorského studia dělat?

Zcela nová pro mne byla práce v laboratoři, kritické čtení a psaní vědeckých textů. Dále jsem musela vést několik praktických cvičení na vysoké škole.

Kolik času jsi doktorskému studiu věnovala?

Studium mě časově plně vytěžovalo. Především ze začátku jsem byla v laboratoři dlouho do pozdních večerních hodin a víkendy jsem nejednou trávila čtením odborných článků, psaním příspěvků na konference nebo přípravou praktických cvičení.

A jak doktorand vyjde s penězi? Stíhala jsi třeba i nějakou jinou práci nebo jsi vystačila se stipendiem?

S penězi se vyjít dalo, i když na splácení hypotéky nebo život na vysoké noze to nebylo. Během studia jsem se snažila pracovat jako fyzioterapeut, ale spíše kvůli praxi než kvůli přivýdělku. Nejprve jsem zvládala jen pár hodin týdně, později jsem pracovala i dva dny v týdnu. Nutno však dodat, že to nebylo úplně jednoduché, především z hlediska mého času a energie. Nejspíše mi to i prodloužilo délku postgraduálního studia.

Měla jsi možnost během studia vycestovat?

Ano, vycestovala jsem na několik zahraničních konferencí a na tři zahraniční stáže do Budapešti a Berlína.

A jaké Ti zahraniční stáže přinesly zkušenosti?

Především jsem se naučila zvládat stresové situace. Dále mi také přinesly větší nadhled a setkala jsem se zajímavými lidmi. Cestovala jsem hodně i během vysokoškolského studia, tj. před postgraduálem, takže spousta situací pro mne nebyla zcela nová. Práce v cizině se ale od té na našem oddělení příliš nelišila.

Řekla bys, že máš oproti jiným absolventům v oboru s ukončeným doktorským studiem konkurenční výhodu? Pociťuješ ji nějak? Máš třeba lepší pracovní nabídky?

Doktorské studium mi zatím mnoho výhod nepřineslo, alespoň co se pracovních nabídek týče. Určité zklamání pro mě přišlo v momentě, kdy jsem za svým jménem nenašla napsáno Ph.D., ale Pr.D. Po této komické nehodě jsem si uvědomila, jak málo lidí titul Ph.D. zná. Doktorské studium mě ale naučilo více o věcech přemýšlet, umět si najít důležité informace, nedělat předčasné závěry a v neposlední řadě jsem poznala velké množství zajímavých a schopných lidí.

Existují i nějaké stinné stránky?

Stinnou stránkou je především délka studia. Skončit se studiem v 24 letech je o hodně jiné, než skončit v 29. Doktorské studium Vám do určité míry posune nástup do všední reality.

Myslíš, že na doktorské studium má každý, kdo dodělá vysokou školu? Nebo jsou potřeba nějaké „speciální vlastnosti“?

Myslím, že člověk potřebuje hlavně zapálení a zájem. A především je potřeba mít velice dobrý důvod, proč mít Ph.D. Takovým důvodem mohou být například požadavky ze strany zaměstnavatele.

Renata Konopková (30 let) ukončila doktorské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu před rokem. Předtím studovala na stejné škole obor Fyzioterapie. Momentálně pracuje na Akademii věd ČR, učí na své alma mater anatomii a působí také v rehabilitační ordinaci jako fyzioterapeutka.