Austrálie kvůli koronaviru zanevřela na zahraniční studenty. Ti se možná zemi začnou vyhýbat

Sedmadvacetiletý David Bogi pracoval jako reportér malé televizní stanice v jižní Indii. Kariérně se však chtěl posunout dál, a proto se rozhodl, že si doplní vzdělání. Volil mezi Kanadou, USA a Austrálií. Nakonec u něj zvítězila žurnalistika na univerzitě v australském Melbourne, kde ve srovnání s ostatními školami mohl platit poloviční školné. Nyní je Bogi v posledním semestru magisterského studia. Než přišla pandemie koronaviru, pracoval jako barman a navíc byl stážistou televizní stanice ABC. S koronavirem ale přišel o stáž i práci. Podpory se mu ze strany vlády – kvůli tomu, že je cizinec – nedostane. Teď čelí enormnímu stresu a navštěvuje psychologa.

Bogiho – stejně jako mnoho jiných studentů – ohromilo, když australský premiér Scott Morrison v dubnu oznámil, že zahraniční studenti, kteří přišli o práci, nebudou mít nárok na vládní podporu. „Alternativou pro ně je vrátit se zpět do jejich domovských zemí,“ prohlásil Morrison. Bogi souhlasí s tím, že vláda je v prvé řadě zodpovědná za své občany, ale přesto ho postoj vlády k zahraničním studentům, kteří Austrálii přispívají obrovské množství peněz, nemile překvapil.

„Morrison v podstatě řekl: Už v této zemi nejste vítáni. Velmi rádi si vezmeme vaše peníze. Jsme velmi rádi, že se podílíte na naší ekonomice, děláte práci, kterou lidé obecně dělat nechtějí. (…) Ale když teď čelíme krizi, můžete se všichni sebrat a zmizet.“

Čísla přitom hovoří jasně. Austrálie na peníze zahraničních studentů spoléhá více než jakákoliv jiná země na světě. Za studium na vysokých školách se v Austrálii platí a více než 40 procent z celkových příjmu univerzit za školné tvoří studující cizinci. Podle údajů australské vlády navíc zahraniční studenti v letech 2018 až 2019 přinesli ekonomice 37 miliard australských dolarů.

Podle Bogiho australská společnost běžně vnímá zahraniční studenty jako děti z bohatých rodin. To však není jeho případ a ani případ většiny jeho spolužáků původem z ciziny.  „K tomu, že je někdo schopný cestovat do zahraničí, se váže určité privilegium… ale má to svou cenu,“ vysvětluje Bogi. „Lidé si obecně musí brát půjčky s vysokými úroky ve své domovině, aby do Austrálie mohli přijet. A nikdo nežádal, aby poplatky pro zahraniční studenty byly tak vysoké.“

Poplatky pro zahraniční studenty jsou skutečně vyšší než pro rodilé Australany. Aby si Bogi mohl dovolit v zemi studovat, musel si vzít půjčku a finančně mu pomohli i rodiče. Na studium, které ho vyjde na 35 tisíc dolarů, padly také jeho úspory. Aby si ještě k tomu mohl dovolit platit nájemné ve sdíleném domě ve výši 850 dolarů a další poplatky, našel si práci jako barman. O tu ale teď přišel.

I přes obtížnou situaci, chce Bogi v Austrálii zůstat alespoň do té doby, než dokončí studium. Zažádal o peníze z fondu univerzity, a nakonec dostane i drobný příspěvek od vlády určený zahraničním studentům, kteří přišli o práci. 1100 dolarů ale není nic v porovnání se životními náklady v Austrálii.

Bogi si proto myslí, že země do budoucna zaplatí za to, že si dychtivě bere peníze zahraničních studentů, ale jakmile nastane krize umyje si nad nim ruce. „Nedokážu si představit, že Austrálie bude dostávat stejné množství peněz od zahraničních studentů v nadcházejících letech,“ předpovídá Bogi. „Zejména když se všichni vrátíme domů a řekneme mladým lidem, kteří mají v plánu odjet do Austrálie, jak s námi zacházeli.“