Arktida jako teploměr naší planety. Vědci pomocí kultury představují výsledky polárního bádání

Již po třetí se letos koná Arktický festival, který má přiblížit práci českých vědců v Arktidě i kulturu národů severních oblastí. Na projektu spolupracuje Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Norský polární institut. Zahájení proběhlo 6. prosince 2020, ale hlavní program je chystaný až na březen 2021.

Tři muži v kravatách, jeden v krátkém triku, jeden v tradičním bílém grónském kroji a jeden s modrým trikem s obrázkem lyžujícího medvěda. Všichni mají roušky a stojí dva metry od sebe. Tak vypadalo zahájení již třetího ročníku Arktického festivalu: Dnů arktické a české kultury a vědy v Muzeu města Ústí nad Labem. Jeden z mužů v kravatě, Václav Houfek, je jeho ředitelem. Zahájení se muselo kvůli epidemii koronaviru obejít bez diváků.

Muž v tradičním grónském hávu je Zdeněk Lyčka. Bývalý dánský velvyslanec, který přešel na lyžích Grónsko a přeložil se svou ženou grónské mýty a legendy, je hlavním koordinátorem festivalu. Za hlavní smysl festivalu považuje navázat a prohloubit kontakty českých a arktických, případně severských vědců a umělců, jak uvedl pro regionální televizi Ústecko. Vědci díky spolupráci mohou „objevit hlubší opodstatnění své práce, druh nehmotného povzbuzení, pocit sounáležitosti s lidskými emocemi a touhami,“ jak se můžeme dočíst na webových stránkách festivalu. Právě přes kulturu je snazší představit vědecké bádání českých vědců na Arktidě laické, ale i odborné veřejnosti.

Se zahájením festivalu se tak v Muzeu města Ústí nad Labem otevřely volně přístupné výstavy, které prezentují indiánské a sámské mýty, kanadské fotografie Arktidy nebo videoprojekce fauny Beringova moře. Výstavu připravilo i Regionální muzeum v Teplicích. Vyšla také speciální čísla věnující se Arktidě – v časopisu A2 po společenské a kulturní stránce, v časopisu Plav po stránce literární a vědeckými články je pak naplněný časopis Geografické rozhledy.

K programu se také již teď v prosinci přidala i Česká televize tematickými pořady. Ty chystá i na 26. leden 2021. V únoru pak proběhne arktická minikonference a zahájení dvou výstav v Dačicích.

Hlavní část programu je však připravována na první březnový týden a většina se bude odehrávat v Praze. Vedle videoprojekcí, promítání filmů a vědeckých konferencí se uskuteční i divadelní představení pro děti a hudební festival. V pražském paláci Akropolis se představí islandský písničkář Svavar Knútur a norská metalová kapela Sagittarius.

V rámci festivalu také bude účinkovat kapela Už jsme doma. Toto punk-rockové uskupení se zasloužilo o ústřední vystoupení prvního ročníku arktického festivalu v roce 2018. Ten se konal přímo na Špicberkách ve správním středisku Longyearbyen ke příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky a 10. výročí pravidelných výzkumných pobytů českých vědců na Špicberkách. A ano, jestli si pamatujete toho muže v triku s lyžujícím medvědem ze zahájení letošního festivalu, je jím Miroslav Wanek, frontman kapely Už jsme doma.

Česká arktická stopa

A kdo jsou zbývající účastníci zahájení? Muž v kravatě číslo dvě je norský velvyslanec Robert Kvile. Partnerem festivalu je totiž Norský polární institut a jeho sponzorem Norské fondy.

Posledním společensky oděným mužem je Josef Elster, ředitel centra Polární ekologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Právě tato univerzita má záštitu nad vědeckou infrastrukturou na Špicberkách. Elster stál za první českou výzkumnou stanicí na Arktidě v roce 2013. Pojmenován byl po Josefu Svobodovi, ekologovi a polárníkovi který během normalizace emigroval do Kanady.

Poslední otužilec v krátkém modrém triku je Richard Pokorný – vedoucí katedry životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, která je organizátorem festivalu. Pod univerzitu spadá i Institut Julia von Payera, který v současnosti provádí geografické průzkumy v oblasti ležící poblíž Severního polárního kruhu.

I muž, který dal institutu jméno – Julius von Payer – by neměl být v české arktické historii opomenut. Tento voják a kartograf zanesl v 19. století do map východní část Špicberků. A jako teplický rodák do nich propašoval takové názvy jako Teplický záliv nebo Šanovský ostrov.

Proč studovat za polárním kruhem?

Český polárník Jan Kavan pro časopis A2 napsal, že Arktidu lze považovat za jakýsi „teploměr naší planety“. Právě v nejsevernější oblasti jsou totiž dobře pozorovatelné změny klimatu. Na základě toho, jak tají ledovce je nejen možné lépe pochopit globální klimatickou změnu, ale výsledky výzkumu lze využít i prakticky při úpravě a čištění pitné vody a odpadních vod, při výživě hospodářských zvířat nebo při výrobě doplňků lidské stravy.

Arktida tak není jen okénko do minulosti, kdy ukazuje, jak vypadala krajina před dvanácti tisíci lety, ale je indikátorem budoucnosti. A festivaly jako tyto pak pomáhají lépe uchopit a pochopit změny týkajících se nás všech. Tak nezapomeňte, první týden v březnu!