Apolena Rychlíková: Studenti mají obrovskou sílu

3. 9. 2013 | Stojí za přečtení

Jaká aktivita ti teď zabírá nejvíc času?

Jednak stříhám čtvrťácký film, což je ale vždycky asi tak hodina a půl denně, protože je trochu komplikovanější a trvá, než se do něj dostanu. A potom dokončuju projekt, kterému jsme se se spolužáky věnovali během posledního půl roku. Je to televizní cyklus, který jsem napsala se spolužákem z produkce Jankem Mahlerem. Jmenuje se Expremiéři a je to série portrétů všech bývalých předsedů vlád České republiky od Petra Pitharta po Petra Nečase. Můj díl je věnovaný postavě Mirka Topolánka.

Jsi známá jako organizátorka takzvaného Týdne neklidu, aktivně se zapojuješ do veřejného dění. Co tě k tomu jako studentku vysoké školy vede?

U Týdne neklidu to byly ty okolnosti, politická situace a připravovaná reforma zákona o vysokých školách ministra Josefa Dobeše. Postupně ve mně uzrálo nějaké uvědomění, že studenti by mohli v ideálním případě být politickou silou. Oni jí ze své podstaty i jsou, jsou významným výsekem české společnosti. Ale s tím svým potenciálem vůbec nepracují. Když se podíváme do zahraničí, tak tam studenti do veřejného dění promlouvají mnohem víc. A úplně jinak než u nás, kde je to v takovém útlumu. Což je možná dané tím, že si nikdo neuvědomuje nebezpečí, které by mohlo nastat změnou těch zákonů. A já bych si chtěla ten potenciál v sobě celoživotně uchovávat a pěstovat ho v sobě.

Jak hodnotíš Týden neklidu s ročním odstupem?

My jsme si všichni, co jsme se aktivně zapojili ve skupině Za svobodné vysoké školy, prošli velkou deziluzí, hlavně z nezájmu spolužáků z našich škol se na té politice a řešení problémů nějak podílet. Ale přesto se hodně z nás politicky angažuje mimo vysoké školy. Už nejsme vysokoškolští aktivisté, ale aktivističtí filmaři nebo knihovníci. Daří se nám promlouvat k publiku skrze dokumentární filmy. To si myslím, že by mohlo mít momentálně úspěch.

Co ti ta zkušenost s Týdnem neklidu dala?

Tak především se v té době začal utvářet proces mého politického uvědomění. Tehdy jsem se začala zajímat mnohem víc nejen o to, co se ve společnosti děje, ale hlavně, jaké to má reálné dopady na reálné lidi.

Jak se podle tebe mohou studenti zapojovat do aktivního studentského života? Jaké možnosti mají?

Jedna věc je, že studenti jsou politickou silou směrem k veřejnosti. Jsou ale i politickou silou směrem do té školy. Myslím si, že obojí je málo využívané. U nás na FAMU je Studentská komora Akademického senátu jen čtyřčlenná, což je hrozně málo, navíc jsme všichni z dokumentu. Postupně se snažíme propojovat komunikační kanály se zbytkem školy. Máme totiž pocit, že bychom měli být spojnicí studentů s vedením. Což se doteď u nás na škole moc nedělalo. A teď uvidíme, co přinese nový semestr, jestli o tu naši činnost bude vůbec nějaký zájem. Ale myslím si, že těch možností mají studenti spoustu, jen to u nás moc nevyužíváme. Na rozdíl třeba od zemí západní Evropy nebo Latinské Ameriky.

Střední školu jsi absolvovala v Brně. Má Praha taky takovou studentskou atmosféru jako třeba Brno nebo Olomouc, takzvaná studentská města?

Já jsem si dlouho myslela, že studenti jsou plně aktivní všude, ale pak jsem si uvědomila, že žiju v určitém vakuu. Uvědomím si to pokaždé, když přijedu do Brna a sejdu s bývalými spolužáky. A vidím, že oni žádný aktivismus neřeší. Dva semestry jsem ale studovala na Masarykově univerzitě a přišlo mi, že tam je to studentské podhoubí mnohem hmatatelnější než v Praze. To dokázaly třeba brněnské studentské protesty.

Máš tříměsíční mimimko, jak jsi zvládala konec roku a zkouškové?

Mně se dítě narodilo na konci května, kdy bylo právě zkouškové, takže ten pravý život s dítětem ve škole budu poznávat až teď od září. Ale je nutné říct, že na FAMU nemáme klasický studijní rozvrh jako na ostatních školách, v září všichni absolvujeme klauzury. Zkouškové máme vlastně přes celé prázdniny až do půlky září. Takže teď dokončuji ročníkovou práci i s miminkem.

A jak to jde?

Paradoxně si myslím, že teď je to ještě lepší, než to bude třeba za rok, protože dcera většinu času spí. Ale ten přechod mezi péčí o dítě do kreativního módu je těžký. Pravidelný rytmus s dítětem ti totiž bere nejen hodně energie, ale také dost mentální zdatnosti.

Během školního roku ti s dítětem bude někdo pomáhat?

U nás na katedře má velká část mých spolužaček taky dítě. A samozřejmě, že některé z nich si třeba rozkládají ročník nebo přeruší studium. Já si taky nemyslím, že páťák zvládnu za dva semestry. Ale to je i proto, že toho je u nás v posledním ročníku hrozně moc. Nicméně bychom na FAMU taky rády vybudovaly nějaký dětský koutek. Už jsme to iniciovaly v Akademickém senátu. Prvotní myšlenka byla nějaká školka, ale ta je dost drahá. Tak to zkusíme přes ten koutek.