Srb Alexandr Leksa: Studium v Brně bylo těžké, ale jsem za ně rád

Bela Crkva (v češtině „Bílý Kostel“) je městečko na hranicích Srbska a Rumunska. Spadá do oblasti srbského Banátu, kam v devatenáctém století odešlo velké množství Čechů a vytvořili tam českou komunitu, která se ke svým kořenům hlásí dodnes. Přestože se poslední dvě generace Čechů v Srbsku už narodily, vyrostly tam a často založily smíšené česko-srbské rodiny, naše tradice a zvyky se v kraji stále drží. Ve městě funguje Matice česká i Česká beseda, vychází zde krajanský časopis Jednota, lidé poslouchají českou dechovku a v místním souboru se učí národní tance a písně. Již řadu let tu také působí učitelé z České republiky, kteří děti i dospělé učí správně mluvit a psát – zejména ti nejmladší už totiž mluví jen srbsky, byť se k české národnosti hlásí.

Krajané z Bely Crkvy jezdí často do České republiky za rodinami, za prací nebo na studia. Většina z nich si udělá jenom kratší jazykový kurz češtiny. Třiadvacetiletý Alexandr Leksa ze smíšené česko-srbské rodiny se rozhodl u nás studovat i celou vysokou školu. V Brně strávil dva a půl roku – dva semestry na kurzu češtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, další rok a půl na studiu lesnictví. Škola pro něj byla příliš náročná, a tak studium v polovině ukončil a vrátil se domů. Česky mluví pomalu a někdy obtížně vzpomíná na potřebná slova, domluvíme se však bez potíží. Na studium v Brně vzpomíná rád. „Jsem rád, že jsem tam byl,“ říká Alexandr.

Kde se vzal ten nápad, že půjdeš studovat do České republiky?

Prvně jsem tam šel, abych se naučil češtinu. A pak, když už jsem tam byl, chtěl jsem tam zkusit něco studovat. Když jsem dostudoval tu češtinu, zapsal jsem se na Mendelovu univerzitu, obor lesnictví. Ale nešlo to, takže jsem se vrátil zpět.

Ta čeština předtím, to byl nějaký kurz?

Ano, to byl kurz češtiny pro cizince na dva semestry na Masarykově univerzitě. Na filozofické fakultě.

Jaké pro tebe bylo studium v Brně?

Bylo to pěkné. Hodně se mi tam líbilo. Je to velké město, větší nežli Bela Crkva, takže je tam více možností. Nejlepší bylo, že jsme mohli jít do města, šli jsme tancovat na diskotéku a tak.

Chodil jsi se bavit spíš s Čechy nebo s cizinci?

Byl tam můj bratranec, i když ten studoval v České republice jen jeden semestr. Ale taky jsem měl spolužáka z Bosny. To bylo fajn, protože jsem měl s kým mluvit srbsky, vlastním jazykem. Tím to pro mě bylo trochu jednodušší. Z Bosny tam bylo asi nejvíce lidí, se kterými jsem se bavil.

Co tak bylo těžké v Brně, co se ti moc nelíbilo?

Těžká byla gramatika češtiny. Mluvit česky pro mě bylo dost lehké. Nevím, snažil jsem se tam naučit co nejlíp. Domluvit se s Čechy nebyl problém, vyřídit něco a podobně.

Jaká byla Mendelova univerzita? Jak se ti tam studovalo?

Bylo to pro mě dost těžké, protože jsem neuměl dobře teorii. Byla pro mě těžká matematika, teoretické znalosti. Když se tady někdo zapíše na fakultu, je to těžké samo o sobě – a navíc k tomu ještě se učit češtinu. Studoval jsem tam nakonec rok a půl, ale občas jsem jezdil domů do Srbska.

Škola se mi líbila, kromě klasické výuky jsme šli třeba sázet stromky do lesa a bylo to super. Určitě bych to doporučil. Jsem rád, že jsem tam byl. I když teď moc nepřemýšlím o tom, že bych se do Brna vrátil.

Hodně lidí takhle chodí studovat k nám do Prahy nebo do Brna?

Ne – tady z Bely Crkvy jdou lidi většinou studovat jenom češtinu. Celou vysokou školu spíš ne.

Přemýšlel jsi, že bys ještě tady v Srbsku začal studovat?

Studovat dál ne, ale když jsem přišel z Čech, tak jsem si udělal rekvalifikaci na medicínského technika. Ale to je střední škola. Na univerzitu už nepůjdu. Ostatně teď pracuju s tatínkem, on je truhlář a já dělám s ním.

Doporučil bys ostatním, ať jdou studovat do České republiky?

Ano. Kdo může, tak ať jde a vydrží víc než já. Je to těžké, ale stojí to za to. Hlavní je opravdu vydržet.