Aktivní, pasivní a neutrální bankovní operace

Protože přehled aktivních a pasivních operací lze nalézt v rozvaze banky, označují se tyto operace jako rozvahové.

Aktivní operace

Aktivní operace představují použití vlastního a svěřeného kapitálu za účelem dosažení zisku a udržení, popř. posílení likvidity. Z tohoto hlediska rozlišujeme tyto hlavní druhy aktivních operací:

1. Vytváření pokl. hotovosti má za cíl především udržení likvidity, protože povinné rezervy u centrální banky nejsou úročeny, nepřináší žádný výnos. Z těchto důvodů je řada bank ochotna podstoupit riziko a minimalizovat rezervy, tím by ale mohlo dojít k ohrožení nejen její likvidity, ale i bankovního systému jako celku. Proto centrální banka stanoví min. rezervy

2. Úvěrové operace provádějí banky za účelem dosažení zisku z úroků. Úvěrová činnost je však regulována a to ze dvou důvodů:
   • regulace množství peněz v oběhu. Poskytnutí úvěru znamená emisi peněz do oběhu.

     Z důvodu inflace musí být celková výše úvěru v ekonomice regulována.

   • regulace likvidity bank. Týká se zejm. celkové výše úvěrů, které může banka poskytnout jednomu klientu nebo skupině navzájem propojených klientů. Tím se má předejít nadměrnému zadlužení klientů, jejich případné neschopnosti splácet úvěry, což by mohlo ohrozit likviditu banky.

Pro banku je důležité zhodnocení úvěrové schopnosti klienta, to je jeho schopnost splácet úvěry ve stanovené lhůtě. Hlavním kritériem je bonita žadatele o úvěr. Banka hodnotí:

• goodwill – renomé, kapacitu, kvalitu produkce, pozici na trhu, úroveň řízení, osoby ve vrcholném managementu firmy. Nejvhodnějším ukazatelem je ocenění tržní hodnoty firmy, některé části goodwillu, např. vlastnosti osob ve vedení firmy však nelze hodnotově vyjádřit.
• schopnost reprodukce – tj. schopnost dlouhodobě se financovat z vlastních zdrojů.
• likviditu – schopnost včas nahradit finanční závazky.

Důležitý je také účel úvěru. Např. u provozních úvěrů na zásoby je důležitým ukazatelem obrat zásob, u investičních úvěrů rentabilita dané investice. Banky poskytují úvěry klientům na zákl. žádosti o úvěr. Banka s nimi uzavře úvěrový příslib a po splnění daných podmínek sepisuje úvěrovou smlouvu. V ní musí být lhůty a výše splátek, úroky a sankce při nedodržení úvěrové smlouvy. Banka po celou dobu splácení úvěru sleduje hospodaření dlužníka.

3. Investice do CP – jsou dalším zdrojem výnosů a zisku bank. Výhodné jsou krátkodobé vládní CP, které pro svou malou rizikovost a snadnou obchodovatelnost jsou vysoce likvidní. Označují se za druhotné rezervy. Rizikové jsou investice do akcií, kromě dividend však umožňují rozhodování v akciové spol.

Pasivní operace

Znamenají shromažďování vlastního a svěřeného bank. kapitálu. patří do nich:

1. Depozitní (vkladové) operace – jsou spojeny s opatřováním depozit. Banky vystupují vůči vkladatelům jako dlužníci. Z vkladů jim vyplácejí úrok. Vklady využívají pro své aktivní operace. Velký význam pro likviditu banky má časová struktura vkladů ve vztahu k jejich časovému užití. Není např. vhodní poskytovat dlouhodobé úvěry z krátkodobých vkladů.

2. Nákup vkladů a půjček – koresponduje v rozvaze s položkami vkladů a výpůjček. Výpůjčky od jiných bnak se soustřeďují na mezibankovním trhu a mají většinou vysoce krátkodobý charakter. Jejich důvodem bývá spíše zabezpečení likvidity než získání dalších zdrojů pro aktivní operace.

3. Emise bank. obligací – pro posílení likvidity

4. Prodej CP jiných subjektů – rovněž k posílení likvidity

5. Tvorba vlastního bank. kapitálu – především přídělem ze zisku nebo emisi akcií banky.

Úvěry

Úvěry lze členit podle několika kritérií:

1. Forma poskytování a splácení úvěru

2. Lhůta splatnosti

1. over-night – úvěry poskytnuté přes noc, obvykle poskytují banky jiným bankám nebo obchodníkům na burze. Hl. důvodem je zajištění likvidity dlužníka.
2. Kontokorentní – účet může přejít do záporného zůstatku a klient automaticky získá úvěr do výše úvěrového rámce. Tento úvěr je splácen z plateb docházejících na klientův účet. Banka ho poskytuje jen nejlepším klientům.
3. Krátkodobé – které jsou obvykle splatné do 1 roku. Zařezují se do nich:
   • eskontní úvěry, které vznikají odkupem cenných papírů, zejm. směnek, bankou před

   jejich splatnosti. Banka si za odkup sráží diskont. Tento úvěr je výhodný, protože

   prodávající získá peněžní prostředky ihned, nečeká na splatnost CP. V zahr. obchodě se

   používá jejich modifikace, úvěry negociační.

   • avalový úvěr – banka přijímá záruku proplatit závazky klienta v případě jeho

   insolvence.

   • akceptační, který vzniká akceptací směnky bankou, která se tak stává hlavním

   dlužníkem, vůči výstavci směnky vystupuje jako věřitel. V zahr. obchodě se tyto úvěry označují jako ramboursní.

   • lombardní úvěr se poskytuje na zástavu CP nebo movitých věcí.
   • faktoring – vzniká odkupem krátkodobých pohledávek klienta bankou.
4. Střednědobé – se lhůtou splatnosti do 5 let
5. Dlouhodobé – se lhůtou splatnosti nad 5 let

Střednědobé a dlouhodobé úvěry mohou mít několik variant:

• hypotekární, kdy je kryt nemovitou zástavou
• emisní ve formě emise obligací klienta, které nakupují banky a ostatní zájemci – věřitelé
• na dlužní úpis, kdy úvěr je kryt dlužním úpisem klienta vůči bance
• spotřební na nákup zboží spotřebního charakteru nebo na úhradu služeb, může být poskytnut v hotovosti a mít formu pořizovací nebo doplňkovou. Výjimečně bývá i krátkodobý.
• forfaiting – je forma odkupu střednědobých a dlouhodobých pohledávek klienta bankou
• konsolidační a stabilizační – tyto úvěry slouží jako zdroje financování nápravných opatření

  při ohrožení existence firem, u kterých lze předpokládat schopnost obnovení solventnosti a

  prosperity

6. Splatné na požádání – které nemají předem stanovenou lhůtu splatnosti, ale při naplnění dohodnutých podmínek může banka požadovat okamžité splacení úvěru

3. Věřitel – rozeznáváme úvěry centrálních bank, obchodních bank, mezinárodních bank, popř. bankovních konsorcií

4. Dlužník – je ten, komu je úvěr poskytnut, např. vláda na schodek státního rozpočtu, banka, zahraniční subjekt, firma, občan

5. Objekt – rozeznáváme úvěry provozní, investiční, státnímu rozpočtu, mezibankovní atp.

Euroměnové úvěry jsou nejčastěji krátkodobé mezibankovní úvěry nebo úvěry firmám poskytované v euroměnách. To jsou měny obchodovatelné na mezinárodních trzích, tj. mimo domácí zemi. Např. úvěr v markách v naší zemi. Vznik euroměn je podmíněn vnější směnitelnosti daně měny.

Úrok z úvěru určuje cenu peněz, pro věřitele je výnosem, pro dlužníka nákladem. Je vyjadřován v % v tzv. úrokové sazbě:

• diskontní sazba – je úroková sazba centrální banky, za kterou mohou obchodní banky čerpat

  úvěry. Z úrokových sazeb bývá nejnižší. Její zvýšení nebo snížení vede k adekvátnímu

  zvýšení nebo snížení všech dalších sazeb.

• mezibankovní sazba – je z úvěrů, které si poskytují mezi sebou banky.
• primasazba – je používána pro úvěry nejlepším a největším bankovním klientům.
• tržní sazby – jsou různé dle druhu úvěru a doby splatnosti.

Krátkodobé úvěry jsou úročeny nižší sazbou než úvěry dlouhodobé. Strategie stanovení úrokových sazeb je důležitou součástí bankovní politiky. Musí platit, že výnosy z úvěrových operací musí být vyšší než náklady z depozitních operací. Výše úrokových sazeb je ovlivňována poptávkou po úvěrech a nabídkou depozit. Kladná výše úrokového rozpětí je hlavním zdrojem zisku. Určení reálné úrokové sazby je dáno nominální sazbou mínus míra inflace. Míra inflace je tak dalším důležitým faktorem ovlivňujícím výši u úrokových sazeb.

Vklady:

Lze je členit obdobně jako úvěry. Z časového hlediska rozeznáváme vklady šekovatelné, úsporové a termínované. Dále se mohou členit podle věřitele a dlužníka, tj. subjektu, u kterého jsou vklady uloženy. Podle účelu se vklady člení na účelové a bezúčelové. Podle měny na vklady v domácí měně a v zahr. měnách, tj. vklady na devizových účtech. Podle formy – vklady na účtech a vklady formou nákupu CP.

Depozitní certifikáty jsou formou střednědobých vkladů, znějí na zaokrouhlenou částku a banky je prodávají za nominální hodnotu sníženou o úrok. Vkladové listy jsou prodávány za nominální hodnotu a po uplynutí lhůty splatnosti majitel získává nominální hodnotu zvýšenou o úrok. V obou případech výnos podléhá zdaněné.

Neutrální operace:

Vedle aktivních a pasivních, tj. rozvahových operací, provádějí bank. instituce ve velkém měřítku i operace neutrální. Nezachycují se v rozvaze a proto se jim říká mimorozvahové. Výnosy z neutrálních operací se stále významněji podílejí na celkových výnosech bank. Jsou to operace:

1. Pokladní – příjímání a vydávání peněz, jejich výměna a přepočítávání, výměna peněz poškozených, prodej pamětních mincí apod. Nejnáročnější je určení padělaných peněz. Za pokladní operace si banky účtují poplatky.
2. Platební a zúčtovací – zprostředkování platebního a zúčtovacího styku prostřednictvím účtu klientů. Příkazy jsou prováděny příkazem k inkasu a příkazem k úhradě, které mohou být individuální, hromadné nebo trvalé. Zúčtovací operace představují vyrovnání plateb mezi klienty banky, mezi klienty a bankou a mezi bankami a zúčtovacím centrem. V mezinár. styku se využívá dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso. Za platební a zúčtovací operace si rovněž banky účtují poplatky.
3. Devizové a směnárenské – operace s devizovými prostředky. Ty mohou být devizy nebo valuty. Devizové operace mohou být promptní a termínové – provedené v budoucím termínu. Směnárenskými operacemi rozumíme směnu domácí měny za valuty, a to zejm. pro účely cestovního ruchu. Poplatky z těchto operací jsou rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem.
4. Depotní – úschova a správa cennosti za příslušné poplatky. V rámci správy např. banka inkasuje výnosy z těchto cennosti.
5. Ostatní – služby poradenské, expertýzní, informační, zprostředkova­telské. V poslední době roste význam burzovních, pojistných leasingových operací bank.

Neutrální operace provádějí banky především ze 2 důvodů:

1. konkurence, neustálé rozšiřování služeb včetně netradičních služeb a služeb nebank. povahy.
2. zisk

Zásady bankovního podnikání:

Banky hospodaří na svůj účet s cílem dosáhnou zisk. Obchodují s penězi a tak zisk vyjadřuje efektivnost jejich činnosti. Při svém podnikání se řídí zásadou likvidity, výnosnosti a jistoty.

Likvidita znamená schopnost dostát svým závazkům vůči klientům v kterémkoli okamžiku. Velký význam má dostatečná výše hotovostních rezerv pro výplatu vkladů. Rezervy však nepřináší bance výnos. Proto se snaží je udržovat jen v nezbytně nutné výši. A pávě zde je skryto nebezpeční, že banka neodhadne správně potřebnou výši rezerv. Důležitá je také časová struktura rezerv. Centrální banka určuje bankám pravidla likvidity a povinné minimální rezervy.

V případě krátkodobých problémů s likviditou vypomůže obchodní bance centrální banka poskytnutím úvěru. Pokud má banka dlouhodobé problémy, buď ji odkoupí jiná banka nebo je vyhlášena její likvidace.

Výnosnost je hlavním motivem bankovního podnikání. Výnosnější operace však bývají rizikovější.

Zásada jistoty spočívá ve snaze snížit rizika ztráty. Mezi hlavní rizika patří:

1. Úvěrové riziko- úvěr nebude splacen včas nebo vůbec
2. Úrokové riziko – zvýšení tržních sazeb z vkladů nebo snížení u úvěrů
3. Devizové riziko – devizové kurzy se budou vyvíjet v nežádoucím směru
4. Inflační riziko – nárůst cenové hladiny znehodnocuje splátky úvěru
5. Riziko podvodu – banka proplatí falešné šeky, příjme padělané peníze
6. Investiční riziko – sníží se hodnota CP v držbě banky
7. Riziko likvidity – banka nesprávně odhadne potřebnou výši rezerv pro zajištění likvidity
8. Riziko politické – opětovné zestátnění banky, nová vláda nebojuje proti inflaci apod.

Bilance obchodních bank

Souhrnný přehled o činnosti bank lze nalézt v jejich rozvaze. Tato bilance zachycuje na jedné straně přehled aktiv a na druhé straně přehled pasiv. Vyrovnávací položkou je kapitál, ten je vždy uveden na straně pasiv.

V tom případě, kdy kapitál dosáhne nulové či záporné hodnoty, je banka INSOLVENTNÍ. Musí vyhlásit buď úpadek nebo je nabídnuta k převzetí jinou bankou.

Bankovní zisk lze vypočítat vzorcem: Bankovní zisk je roven rozdílu mezi úrokem aktivním a úrokem pasivním.

Bz = Úa – Úp

1. AKTIVA obchodních bank

1. Rezervy, vklady a hotovost – jsou kdykoliv pro banku k dispozici, složí především k zajištění likvidity banky, patří sem také povinně vytvářené rezervy u centrální banky.
2. Vklady u jiných bank
3. Peníze na cestě – to jsou pohledávky u jiné banky, které budou během několika dní proplaceny, patří sem především šeky na jiné banky.
4. Úvěry – tvoří hlavní složku všech aktiv, úroky z nich formují rozhodující část zisku.
5. Cenné papíry – vládní cenné papíry (především pokladniční poukázky), cenné papíry orgánů místní moci a správy, akcie, další cenné papíry (v některých zemích je investování do cenných papírů zakázáno, v USA, Japonsku, tato činnost je přenechána investičním bankám).
6. Ostatní aktiva – především fyzický kapitál, např budovy, vybavení. Většinou tento majetek nepřináší žádný zisk.

2. PASIVA obchodních bank

1. Vklady – dočasně volné peněžní prostředky různých subjektů. Tvoří rozhodující část pasiv, z nich vyplacené úroky představují asi 50 % všech provozních nákladů banky. Člení se na : a) šekovatelné – představují účty subjektů u bank, které opravňují majitele těchto účtů vypisovat šeky, které jsou splatné na požádání, a proto nejsou z hlediska banky kvalitní (nízké úročení). Označují se také jako transakční vklady. b) úsporové – lze rovněž kdykoliv vybírat, nelze na ně vypisovat šeky (jsou úročeny vyšším úrokem), v ekonomice mají povahu vkladní knížky bez výpovědní lhůty. c) terminované – mají pevnou dobu splatnosti, předčasný výběr je penalizován, pro banku je to nejkvalitnější zdroj. Je to zde nejvýše úročeno až 14 procenty, výpovědní lhůty od půl roku až do 5 let.
2. Výpůjčky – jsou to většinou krátkodobé úvěry od jiných subjektů, motivem existence těchto pasiv může být buď zvýšení zdrojů pro aktivní operace nebo pro posílení likvidity. Cílem je tedy momentální zvýšení nabídky peněz.
3. Vlastní bankovní kapitál – je to kladný rozdíl mezi A a P, jedná se o vyrovnávací položku bankovní rozvahy. Lze jej zvýšit i prodejem akcií nebo zadržením výnosů. Má dvě základní složky: 1) kmenové akcie a volné rezervy, 2) skryté rezervy, druhotné půjčky, rizikový fond a účelové rezervy. Aktivní a pasivní bankovní operace označujeme také jako rozvahové.

Rozvoj bankovních služeb pro české občany zaznamenal v posledních letech nebývalý rozvoj. služby, které se ještě nedávno jevily jako sen z jiného světa, jsou dnes běžně nabízenými produkty.

Nejklasičtější službou bankovních ústavů je zřízení a provozování běžných účtů. Mít v bance otevřen běžný účet je za současných podmínek a zvyklostí více méně nutností. Je minimum zaměstnavatelů, kteří dnes vyplácí pracovníkům mzdy v hotovosti.

Služby spojené s běžnými účty

V podstatě všechny tuzemské banky nabízí ke svým běžným účtům doprovodné služby. Jednou z nejžádanějších je SIPO, tedy Sdružené inkaso plateb obyvatelstva. To obsahuje platby za elektřinu, plyn, teplo, kancelářské poplatky, za rozhlas, televizi apod. Zřízení inkasa, již k běžnému účtu nabízejí všechny banky je jednoduché. Na přepážce předložité Rozpis sporožirové platby nebo Platební doklad sdruženého inkasa plateb obyvatelstva. Na těchto dokladech je uvedeno vaše spojovací číslo SIPO.

Důchodcům nabízejí banky možnost nechat si peníze zasílat přímo na účet – místo vyzvedávání hotovosti na poště. Kontokorenty

U běžných účtů banky většinou propad do minusových čísel nedovolují. Pokud se tak stane, banka dlužnou částku úročí sankčním úrokem, který se v průměru u tuzemských ústavů pohybuje kolem 30 %.

Phonebanking

I phonebanking, který ještě nedávno byl většinou určen jen nejlepším klientům z řad podnikatelských subjektů, zaznamenává v našem bankovnictví rychlý rozvoj. Službu phonebanking- tedy možnost zjistit aktuální stav účtu prostřednictvím telefonu, popřípadě dávat platební příkazy – poskytuje dne již většina bank. Homebanking

Spojení s bankou prostřednictvím vašeho počítače, modemu a telefonní linky. I tato služba se u nás nejprve rozvíjí, využívají ji hlavně velké firmy, obchodníci s cennými papíry apod. Homebanking umožňuje klientovi na jeho vlastním počítači vytvářet příkazy k úhradě z běžného účtu a odesílat je do banky k provedení. Současně umožňuje získávat informace o aktuálním stavu účtu a transakcí na něm uskutečněných.

Homebanking využívají v drtivé většině podnikatelské subjekty, přesto některé banky nabízejí tuto službu i občanům. Výhody vysokoškolákům

Speciální konta pro vysokoškolské studenty v současné době provozují pouze tři banky (Čs, IPB, KB). Všechny 3 banky nabízejí vysokoškolským studentům zvýhodněné podmínky. KB i IPB úročí svá studentská konta výhodněji než běžné účty, a to bez ohledu na zůstatek. Ani v jedné bance studenti nemusí, opět na rozdíl od standardních účtů, platit za trvalé příkazy, výpisy z účtů, platební karta je jim vydána zdarma, mohou čerpat kontokorentní úvěr, v IPB požádat o úvěr na studia ve výši 20. 000, – Kč.