Světový realismus a naturalismus

Ve 2.pol.19.stol. svět prožíval rozmach přírodních a technických věd (vzniká např. Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy objevy – ovlivnily vývoj medicíny, dochází k rozvoji železnic a vzestupu průmyslu). Toto všechno naplnilo lidstvo důvěrou v rozum a smyslové poznání a ve spolehlivost exaktních věd. Metody přírodovědeckého bádání převzaly i vědy společenské, vzniká positivismus, tj. filozofie dokazující, že jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností. Z positivismu vychází i sociologie.

Podle zásad exaktních věd začali spisovatelé studovat i lidské nitro. Z těchto filozofických vědeckých podnětů čerpal i realismus (z latin. realis = věcný, skutečný), který v lit. 19.st. převládl.

Realismus žádal přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka. Jednotlivce chápe především jako člena spol., zajímá jej především současnost a v dějinných procesech to, co je obecně platné a obecně lidské. Realistický umělec pojímá látku objektivně, ale svůj názor vyslovuje výběrem faktů, tématů, postav a jejich charakterizaci. Místo individuální odlišnosti si u člověka všímá toho, co je typické, co je společné jistému druhu lidí a zachycuje ho ve vývoji v určitém životním prostředí.

Analita skutečnosti vede často ke kritice společenských nedostatků a proto je realismus ve 2.pol.19.st. nazýván realismem kritickým. Realismus se uplatnil především v próze a dramatu. Z žánrů dosáhl největšího rozkvětu román, umožňující nejlépe zobrazení doby v její celistvosti. Ze snahy o přístupnost uměleckého díla plynula i snaha jo přehlednou kompozici a věcný jazyk s pronikáním prvků hovorových a nářečných.

Krajním směrem realismu byl naturalismus. Jeho východiskem bylo přesvědčení, že základem všeho dění je pouze hmota a člověk je trpným produktem dědičnosti, pudů a prostředí. Naturalistický román má být přírodopisným výkladem lidského života, jeho sociologickou studií.

ANGLIE

• poč. realismu v Anglii spadají do 18.st., kdy se objevují první autoři vědomě směřující k realismu.

Daniel Defoe – autor díla Robinson Crusoe, který byl napsán jako autobiografické vyprávění námořníka Alexandra Selkirka.

Jonathan Swift – satirik, v díle užíval často nadsázky, nejznámější prácí jsou Gulliverovy cesty. Vystupují v ní obři a trpaslíci, ale vztahy mezi nimi jsou chápány zcela realisticky.

• rozkvět kritického realismu v Anglii nastává asi v 1.pol.19.st. Nejvýraznější postavou realismu v Anglii byl…

Charles Dickens

(1812 – 1870)

• prožil málo radostné dětství, jako syn zadluženého úředníka už jako dítě si musel vydělávat na obživu. Ve svém díle se často zabývá příběhy nešťastných dětí bez domova, s láskou sleduje jejich osudy a příběhy koncipuje na základě vlastních zkušeností (Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka, Kronika Pickwickova klubu)
• Kronika Pickwickova klubu – tento román je idylickým obrázkem staré Anglie, plné úsměvů, zeleně parků a luk a ptačího zpěvu. Velmi brzy se ukáže, že toto není celá Anglie, neboť když se pan Pickwick dostane shodou okolností do vězení, celý obraz náhle šedne. Vše však končí k obecné spokojenosti.

FRANCIE

• kritický realismus se rozvíjí v těsné blízkosti s romantismem

Honoré de Balzac

(1799 – 1850) vystudoval práva, především se však snažil stát se spisovatelem. Deset let usiloval proniknout jako autor dobrodružných románů, avšak bezvýsledně. Svůj neúspěch přičítal i soudobé nakladatelské praxi, a proto se stal vlastním nakladatelem a tiskařem. Neuspěl však ani zde a jen se pro celý život zadlužil a odsoudil se k vysilující a horečné práci. K proměně v jeho lit. činnosti došlo až když vydal historický román Šuani, obraz z doby Velké francouzské revoluce – část velkolepého cyklu Lidská komedie – zachytil mravy doby, ve které o všech lidských hodnotách počaly rozhodovat peníze. Jádro tvoří tři romány: Otec Goriot – příběh otce, který dal veškerý majetek svým dcerám a byl jimi potom opuštěn, Ztracené iluze – paralelní historie venkovského básníka a vynálezce v Paříži, a Lesk a bída kurtizán – dobrodružné líčení vztahů nejvyšších společenských špiček se zločineckým podsvětím.

Gustave Flaubert

• realisticou linii jeho tvorby představuje román Paní Bovaryová – psychologický hluboce pojatý příběh mladé ženy, která kolem sebenachází jen plochost, šeď a ubohost (končí sebevraždou); román Citová výchova – příběh deziluze a životního zklamání muže

Guy de Maupassant

• romanopisec a geniálně stručný a úsporný povídkář

Émile Zola

• autor cyklu Rougon-Macquartové: biologická a společenská historie jedné rodiny za druhého císařství; romány Zabiják (alkohol ničí rodiny); Germinal (boj za zlepšení živ. prostředí)

RUSKO

• 2.pol.19.st.; rozvíjel se v těsné blízkosti romantismu.

Nikolaj Vasiljevič Gogol

• romantická tvorba (Taras Bulba); realistická tvorba (Revizor – satirická komediekritizuje ruské úřednictvo, Mrtvé duše – román je svědectvím o nevolnickém a statkářském Rusku)

Lev Nikolajevič Tolstoj

• pocházel ze šlechtické rodiny, prožil celý život v Rusku na svém statku v Jasné Poljaně a v moskevském domě. V západní Evropě byl pouze na dvou nedlouhých studijních pobytech.

Dílo: počátky tvorby Dětství-Chlapectví-Jinošství, Sevastopolské povídky: vznikly na základě vlastních osobních zkušeností z Krymské války; historický román Volna a mír: líčí vzepjetí národních sil, podmíněné ohrožením existence ruského národa za napoleonských válek na počátku 19.st. Hlavními postavami tohoto románu jsou Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonský a Nataša Rostonová; psychologický román Anna Kareninová: námětem je petrohradská a moskevská šlechtická společnost. Je však nesmírně hlubokou analýzou citových duševních stavů člověka. Ukazuje zničující a povznášející moc lásky; další romány: např. Vláda tmy, Živá mrtvola ad.

Anton Pavlovič Čechov

• zakladatel lyrického psychologického dramatu, byl spíše symbolistou. Proslavil se dramaty (Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad)

Dalšími představiteli byli Ivan Sergejevič Turgeněv autor souboru povídek Lovcovy zápisky a několika románů např. Rudin, Otcové a děti aj., Fjodor Michailovič Dostojevskij (Zločin a trest, Idiot, Bratři Karamazovi aj.) a Ivan Alexandrovič Gousajov, který se proslavil svým románem Oblomov.

NORSKO

Henrik Ibsen

(1828 – 1906)

• tvorba tohoto norského dramatika a básníka měla světový ohlas. V romantické básni Perr Gint ukazuje na rozpory v norské národní povaze. V dalších dramatech např. (Nora, Nepřítel lidu, Stavitel Solnes aj.) kritizuje měšťanskou morálku tehdejší společnosti. Dodnes se hraje jeho hra s historickým námětem (Nápadnci trůnu).