Opravené budovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého: architektonický skvost ve službách výuky a vědy

Malovaný trámový strop a učebny vybavené nejmodernější technikou. Pevnost hradebních zdí a křehkost parkánových zahrad. Klid gotické kaple a studentský ruch na chodbách. Nejen tyto protiklady charakterizují zrekonstruované budovy filozofické fakulty. V bývalých kanovnických rezidencích plných historických památek vzniklo díky stomilionové dotaci špičkové výukové a vědecké pracoviště. Slavnostní otevření budov č. 12 a 14 v Křížkovského ulici se uskuteční ve středu 20. května 2015 v 16 hodin.

„Krásné objekty bez života naplňují svůj osud jen do určité míry. Architektonická krása naplno vynikne ve spojení s využitím budov a tento předpoklad je zcela naplněn ve zrekonstruovaných budovách v Křížkovského 12 a 14. Cit pro strategické umístění, který projevili první osadníci této lokality, ve spojení s architekturou prověřenou staletími doplňuje současný vědecký a pedagogický ruch Centra doktorských studií filozofické fakulty. Slunné místo nad olomouckými hradbami bude zcela jistě inspirovat badatelské úsilí všech generací pracovníků naší fakulty i jejich studenty,“ uvedl děkan fakulty Jiří Lach.

Kaple, trámy a Antonín z Padovy

Rekonstrukce bývalých kanovnických rezidencí dala starým budovám novou funkci i energii, zároveň ale upozornila na zajímavé historické fragmenty, které jsou citlivě začleněny do opravených prostor.

„Mezi to nejzajímavější jistě patří bývalá privátní kaple v prvním patře budovy č. 12, která je bohatě vymalovaná freskou. V přízemí stejné budovy se dochovala goticko-renesanční kaple s křížovou klenbou, v níž jsme odkryli fresku s motivem anděla. Součástí interiéru této rezidence je také fragment hradební zdi a malované trámové stropy s vegetabilními motivy. Skloubením historických prostor s prostorovými nároky filozofické fakulty vznikla důstojná architektonická vrstva, která nese dědictví dalším generacím,“ vyjádřil se architekt Tomáš Machovský, koordinátor stavebních prací.

Vzdělání v labyrintu

Propojením obou památkově chráněných a v renesančně-barokním stylu eklekticky vystavěných objektů vznikl komplikovaně strukturovaný půdorys, jenž některým návštěvníkům a uživatelům prostoru připomíná labyrint.

„S odhlédnutím od funkcionalistické přísnosti moderních vzdělávacích objektů jsme při koncipování rekonstrukce ctili tohoto ducha objektů; ony samy nás dovedly k metafoře vzdělání jakožto labyrintu. Toho labyrintu, který neznalé nutí bloudit v knihovně z Ecova Jména růže, aby hledali navždy ztracené poznání, nacházeli, či nenacházeli vzdělání, aby hledali svou cestu k němu či aby se navždy ztratili v jeho zákoutích. Budiž tedy tento objekt připomínkou, že cesta za vzděláním není algoritmizovaný postup vedoucí od bodu A k bodu B, ale je to nekonečné hledání cesty, jež ve svém důsledku ani nemusí být nalezena,“ zamyslel se prorektor pro organizaci a rozvoj Ondřej Kučera.

Kvalitní výuka v moderních učebnách

Kvalitu studia a výsledků vědy a výzkumu podporují nově vzniklá špičková vědecká pracoviště: specializovaná laboratoř psycholingvistiky a lexikostatistiky s unikátním technologickým vybavením, první centrum pro experimentální politologii ve střední Evropě, tlumočnická laboratoř, překladatelské a jazykové učebny či nové knihovny.

„Z bývalých kanovnických rezidencí jsme vytvořili živé a kulturní zázemí pro studium a práci studentů i akademiků. Moderní prostory umožňují pedagogickým a vědeckým pracovníkům provádět vědu a výzkum na aktuální světové úrovni a zavádět do výuky progresivní studijní metody s využitím informačních a komunikačních technologií a audiovizuální techniky,“ dodal Kučera.

Opravy budov začaly 20. ledna 2014 a trvaly 10 měsíců. Od rekonstrukce Konviktu jde o nejrozsáhlejší investiční aktivitu filozofické fakulty. Výdaje projektu činily 95 107 849 Kč; téměř 81 mil. Kč zajistila dotace z OP Výzkum a vývoj pro inovace a 14 mil. Kč pocházelo ze státního rozpočtu ČR. Rekonstrukce se uskutečnila podle projektu Jiřího Tomečka a Břetislava Sýkory z firmy Ateliér A Olomouc.

Trocha historie nikoho nezabije

Kanovnická rezidence, Křížkovského 12

• Nejstarší jádro stavby je zadní křídlo postavené na středověké městské hradbě z lomového kamene. Její mohutnost a strukturu dokazuje odkryté zdivo v přízemí.
• Stáří jižního křídla dokládá goticko-renesanční okno s profilovaným kamenným ostěním. Je umístěno uprostřed fasád a dělí jej původní latinský kříž.
• V přízemí jižního křídla se dochovala goticko-renesanční kaple s oltářním výklenkem. O původní honosnosti interiéru svědčí fragment figurální malby s motivem anděla na klenbě. Tato kaple se výrazně podobá pozdně gotické kapli vybudované na pokyn biskupa Jana Filipce (1431–1509) v rezidenci v Křížkovského č. 13.
• V patře jižního křídla se nachází malá privátní kaple: nade dveřmi je vyobrazeno Klanění tří králů, po stranách dveří jsou ztvárněny v červenohnědém tónu dvě kartuše: na jedné z nich je zpodobněn Anděl Strážce Rafael provázející malého Tobiáše, na druhé pak sv. Antonín Paduánský. Tato kartuše se dochovala téměř bez přemaleb a je dokladem práce zkušeného rokokového malíře.
• V 19. století byly ve dvoře vybudovány dřevěné pavlače. Z nádvoří rezidence byly odstraněny v roce 1913. Po roce 1950 vznikly v budově byty a sklady.
• V letech 1979–1983 prošla budova rekonstrukcí podle projektu olomouckého architekta Zdeňka Hynka a začala ji užívat univerzita.
• Při rekonstrukci byl v patře odkryt a zrestaurován jeden z malovaných trámových záklopových stropů zdobených vegetabilními motivy.

Kanovnická rezidence Křížkovského 14

• Nejstarším známým držitelem rezidence byl od roku 1335 kanovník Jindřich.
• Příčinou atypické trojúhelníkové dispozice stavební parcely je ohyb městských hradeb.
• Dvě místnosti v patře zdobí malované trámové záklopové barokní stropy z 18. století s akantovými motivy.
• Na podestu barokního schodiště lze ze zadního křídla vstoupit renesančním portálem.
• V západním křídle a u jižního křídla na fasádě dvora se na štítku portálu i na kamenném ostění oken vyskytují rodové znaky olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic ‒ šesticípá hvězda s půlměsícem.
• Barokní podobu vtiskl budově stavebník Rudolf Jan Jiří hrabě Schrattenbach.
• Koncem 19. století bylo patro rezidence přestavěno na byty.