Jak vybrat ten správný obor pro mě? Radí lektor přípravných kurzů Martin Víta

Martin Víta (32) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Již několik let se věnuje přípravě studentů na přijímací zkoušky na vysokou školu. Založil firmu Kurzy-fido, která nabízí přípravné kurzy na testy společnosti Scio z Obecných studijních předpokladů a z matematiky a také přípravu na Test studijních předpokladů, na základě kterého přijímá studenty Masarykova univerzita.

S čím se setkáváte u svých kurzistů, pokud jde o představy o jejich zvolené škole a studijním oboru? Je jejich orientace v problému dostatečná?

Vedu každoročně desítky kurzů a využívám každé minuty, abych se studenty hovořil nejen „o řešení konkrétních úloh“, ale také o věcech obecnějších. Otázky výběru oboru k nim bezesporu patří. Dlouhodobě se potýkám s tím, že uchazeči mají o studiu poměrně mlhavé představy a především nemají dostatek informací. Mohlo by se zdát, že získat informace o konkrétním oboru na dané škole je dnes velmi snadné, ale opak je však pravdou. Především, studenti nemají představu o tom, které věci jsou podstatné a na co se mají vlastně ptát. Studenti se na mě často obracejí s dotazy typu „Je lepší jít na management na FPH VŠE nebo na ESF MU?“ a tak podobně. A tak se dostávám v debatách k takovým otázkám, jako například studijní plány nebo témata bakalářských prací. Když student porovná studijní plány, seznamy předmětů, které jsou povinné, které povinně volitelné a podobně, na tom kterém oboru, dále se podívá na témata bakalářských prací, zda jsou zaměřeny spíše teoreticky nebo prakticky, a třeba na projekty, které příslušné katedry realizují, získá mnohem přesnější představu o tom, kam mohou během studia směřovat.
Doporučuji též studentům, aby využili toho, že ve veřejných částech informačních systémů vysokých škol není dnes problém zjistit, kdy se který předmět koná a využít toho, že přednášky bývají veřejné. Posadí-li se maturant mezi prváky, načerpá ohromné množství informací o tom, jak reálně studium vypadá, seznámí se se svými budoucími spolužáky a vytáhne z nich spoustu zajímavých podnětů. Někdy si říkám, že by nebylo občas od věci, kdyby výchovní poradci na středních školách takovéto nápady maturantům předávali, ti je však spíše naženou na dny otevřených dveří a Gaudeamus, což jsou spíše reklamní akce…

Proč se podle vás stává, že si student nezvolí vhodně svůj studijní obor? Jak se toho vyvarovat?

Hlavním problémem je, jak už jsem zmínil, nepříliš kvalitní informace o oboru, dále také ne úplně přesný odhad svých možností a schopností. Studenti by se měli ptát například: „Jsem opravdu připraven škole věnovat denně x hodin, jako to dělá můj známý, který tam už studuje…?“. Zmínil bych také změny v „náhledu na život“: přechod ze střední školy na vysokou je velký zlom, který má vliv na preference, zájmy a hodnoty studentů – a tak se stává, že zaměření, které dotyčnému připadalo původně jako velmi atraktivní, najednou tak atraktivní není, studium vysněného předmětu obsahuje také spoustu typicky povinných, naprosto nudných předmětů, a tak dále.
A jak se toho vyvarovat? V zásadě tak, jak jsem se zmínil u předchozí otázky.

Co dělat tehdy, když je škola příliš náročná, nebo když se na svůj vybraný obor nemohu ani dostat přes příliš těžké přijímačky?

Základem je realismus na všech frontách. Pokud je škola příliš náročná, je vhodné se podívat či pozeptat mezi lidmi z vyšších ročníků, zda je naděje, že ve vyšších ročnících bude náročnost studia nižší. Pokud ne, a není zde naděje na zlepšení, stojí za to zvážit co nejrychlejší odchod a zachránit aspoň trochu drahocenného času. Je to lepší než pasivně vyčkávat a po několika měsících či semestrech řešit tentýž problém.
Pokud jsou přijímačky příliš těžké, a to bohužel nemusí korespondovat s náročností studia – takže jsou obory, kam je náročné se dostat, ale samo studium už tak náročné není, stojí za úvahu zvážit jiné, příbuzné obory: „Proč jdu zrovna na psychologii, nebyla by pro mě zajímavá třeba adiktologie nebo třeba sociální práce?“ Není až tak řídkým jevem, že méně preferovaný obor ve skutečnosti člověka zaujme více, než ten vysněný obor, který je často nepřiměřeně idealizován – napadají mne například práva či psychologie, na úkor všech ostatních.

Co si myslíte o dvou souběžných studiích? Je to vhodné řešení při nerozhodnosti, který obor si vybrat?

Je-li důvodem nerozhodnost, pak je to řešení rozhodně špatné. Dvě souběžná studia jsou něco, do čeho by se měl člověk pouštět po velmi zralé úvaze. Osobně dvě souběžná studia spíše nedoporučuji. Je vhodné si uvědomit, že dvě školy v životopise možná působí zajímavě mezi kamarády a známými, ale z pohledu personalisty, který si tento životopis čte, to až tak zajímavé být nemusí, může to naopak vyvolávat nejrůznější otázky. Například: „Nebude mít uchazeč tendenci přibrat si ještě nějaké další zaměstnání a věnovat se něčemu jinému a tříštit síly? Není to nějaký přehnaně studijní, nepraktický typ?“ Dvě studia zpravidla znamenají, že člověk moc nemůže pomýšlet na praxi při studiu, zahraniční stáže či jiné aktivity přispívající k osobnímu rozvoji, které jsou však v mnoha směrech významnější. V současné době lze na mnoha univerzitách zapisovat si různé předměty z jiných fakult, a tak si studium přizpůsobit svému směřování – není třeba mít na všechno titul… Souběžná studia mají řadu úskalí, ale to už je téma na samostatný článek.

Je vhodné studijní obor v případě potřeby změnit? A jak zařídit, aby příští volba byla již „ta pravá“?

To závisí na mnoha faktorech – jsem-li rok před státnicemi, tak stojí za to zvážit, zda se nevybičovat k nadprůměrným výkonům a studium dokončit. Pokud jsem na začátcích studia a jsem si víceméně jist, že volba nebyla správná a také zároveň vidím vhodné alternativy, asi bych se přikláněl k ukončení, respektive ke změně studia.
Už po několika měsících studia na vysoké škole člověk zpravidla zjistí, co je pro něho na studiu podstatné a co ne, zjistí, na co se má ptát, podle čeho se orientovat. A tak je pravděpodobné, že druhá volba bude výrazně realističtější, protože se bude opírat o osobní zkušenosti a „ty správné informace“. Bude vědět, jak se orientovat ve studijních plánech, v informačních systémech vysokých škol, a tak dále.