Čtyři stovky za den. Někteří studenti si za stáž musí platit

Ostrou kritiku sklidil nedávno inzerát, který sháněl studenty na stáž v poslanecké sněmovně. Důvodem byl fakt, že se jednalo o neplacenou práci v rozsahu 20 hodin týdně – tedy v délce klasického polovičního úvazku. Na půdě poslanecké sněmovny se ale nejedná o nic výjimečného. Jde o běžnou praxi poslanců bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Neplacené praxe však nabízí i celá řada dalších institucí a firem. Některé z nich pak po studentech dokonce vyžadují peníze. Inzerát tak rozvířil debatu o nerovných podmínkách pro studenty, kteří během studia absolvují praxi nebo stáž.

„V jedné z praxí jsem platil 400 korun za den,“ uvádí například student psychologie. Jeho zkušenost dokládá, že placené praxe se objevují převážně ve zdravotnických oborech. „Pokud chcete mít praxi, která je na úrovni, musíte za ni zaplatit,“ říká Cyril, další student oboru psychologie. Praxi si hradil proto, aby měl větší šanci, že ho přijmou na magisterské studium. Přijímací komise totiž hodnotí mimo jiné právě i předchozí pracovní zkušenosti absolventů bakalářského studia. „Čím lepší a zajímavější praxi si seženete, tím se zvyšuje vaše šance na úspěch. Nechci nikoho dehonestovat, ale praxe, které jsou zdarma a dostupné pro všechny, příliš atraktivní nejsou,“ doplnil Cyril.

To, že jde o častou praxi, potvrdil i Michal Farník, předseda Studentské komory Rady vysokých škol. „Povinné praxe jsou v profesně zaměřených studijních programech přínosnou součástí studia. Myslíme si však, že pokud student vykonává u daného zaměstnavatele práci, měl by za ni být příslušně odměněn. Největší problémy vnímáme u praxí ve zdravotnických oborech, kde se stává, že je student nucen dokonce za praxi platit,“ míní Farník.

Problém pro některé studenty ale představuje i neplacená praxe. Bývají časově náročné a připravují studenta o možnost si během studia přivydělat. A nejde o překážku, které čelí pouze vysokoškoláci. Potýkají se s ní i středoškoláci a opět především budoucí zdravotníci.

 „Do nemocnice jsme začali chodit od třetího ročníku v rozsahu 16 hodin týdně. Dva dny jsme měly jen praxi, tři dny jsme chodili do školy s tím, že jeden den jsme šli na praxi až po vyučování,“ popsala svou zkušenost Tereza, absolventka střední zdravotnické školy.  Kromě toho, že za praxi nedostala finanční odměnu, musela také investovat do nejrůznějšího vybavení. Navíc má dojem, že jí praxe příliš mnoho nedala.

Mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová upozorňuje, že i studenti na praxích mají nárok dostávat peníze. „Koná-li žák pracovní činnosti v době praxe nebo odborného výcviku, které jsou produktivní a například jimi zaměstnavatel nahrazuje část práce jiného zaměstnance, je povinen takový zaměstnavatel žákovi za tuto produktivní práci zaplatit mzdu nebo odměnu,“ vysvětlila mluvčí.

Školy a zaměstnavatelé ale toto nařízení obcházejí a argumentují tím, že když student během praxe svému zaměstnavateli nevydělává peníze, nemusí dostávat zaplaceno. Podle výzkumu České středoškolské unie z roku 2018 za praxi nedostává plat 69 procent studentů. Pět procent pak ani neví, že za praxi vůbec mohou plat obdržet.

Ještě větší problém představují neplacené praxe či takové, které je třeba si platit, pro studenty ze sociálně slabších rodin. „Povinné neplacené praxe mohou způsobovat problémy pro studenty, kteří si musí při škole na studium vydělat. Mají obtíže skloubit existenčně důležité zaměstnání se školou a povinnou praxí,“ vysvětluje Farník. Ze studie, kterou v roce 2021 realizovali ekonomové z think-tanku IDEA při CERGE-EI, vyplývá, že podpora těchto studentů je v Česku nedostatečná.

„Podpora sociálně-ekonomicky slabých studentů je na velmi nízké úrovni. Na veřejně hrazená sociální stipendia jich má nárok velmi malý podíl a samotná výše sociálních stipendií je velmi nízká. Demografická a sociální struktura příjemců těchto stipendií se nesleduje. Stejně tak se nesleduje míra, do jaké jsou mladí z chudších poměrů od studia odrazeni právě nízkou mírou podpory,“ uvádí studie.

Zdroj: iDNES.cz